Ekologická výchova v době antropocénu

29. 6. 2017 / Beno Trávníček

Mluvit o ekologické výchově v Česku, znamená uvědomit si nejprve jak je strukturována naše dnešní společnost: Plutokracie a oligarchové, manažerská elita, salariat, proficians, proletariát, prekariát, lumpenprekariát. Jaká je díky tomu zřejmě nejaktuálnější společenská výzva - zejména z řad dramaticky rostoucí třídy prekariátu? Znovuvydobytí si společných statků, na kterých dnes vydělávají zejména rentiéři, o jejichž poctivosti a přínosu pro stát lze často pochybovat. Nemáme tu tedy jakousi plochou a jednoduchou VEŘEJNOST, na kterou bychom mohli efektivně cílit zjednodušenými metodami public-relations, ale každá třída naší mnohavrstevné společnosti má nějaké jiné parametry a prahy vnímání důležitých veřejných informací, pokud je tedy má vůbec. Navíc některé z těchto tříd mají tolik starostí s vlastní základní existencí (aniž by jim stát významněji pomohl), že jim jsou nějaké veřejné informace povětšině ukradené. 

Otevřený dopis ministerstvu školství ČR

Máme tu tedy vůbec nějaký celospolečenský, dostatečně efektivní nástroj, jak lidem vysvětlit třeba to, že ničení životního prostředí je kopáním do vlastního hnízda; tak, aby si doporučení vzali za své a víceméně se jimi řídili?

Změnila se pravidla hry. Rozzlobili jsme vlastní planetu a ta nám to vrací. Bez ohledu na názory politiků, rádoby-politiků nebo třeba klimatologů. Planetě jsou totiž zrovna tyto živočišné druhy (jako druhy zvláštní) určitě lhostejné. Nám (všem) by to ale jedno být nemělo. Zákon akce a reakce by nás mohl hubit, případně vyhubit. Idealisticky doufat, že nám příroda naše ataky nevrátí, se může ukázat jako tupá sebedestrukce. Na druhou stranu HOMO KAMIKAZE by nebyl prvním poddruhem člověka, který si sám uřízl větev pod zadkem.

Zbývá nám tedy jediné - zlepšit výchovu dětí ve vychovávatelném věku "OHÝBAJ MA MAMKO...", tedy na základních školách; což není snadné, protože zatím nejspíš nemáme vychovaný ani dostatečný počet kvalitních kantorů. Buď můžeme smutnit a řešit donekonečna úvahu slepice-vejce-slepice nebo můžeme něco dělat. Cokoli směrem vpřed je dobré. Například rychle otevřít pedagogické obory pro výuku EKOLOGIE na základních školách. EKOLOGIE sama vědou jest, netřeba ji tu tedy rozebírat. Pro moudré lidi je EKOLOGIE na stejné úrovni potřebného vědění jako třeba matematika, mateřský jazyk, estetická výchova nebo počítačová gramotnost. Je třeba si ale vždycky uvědomit, že kvalitní výuka EKOLOGIE nemusí být a zpravidla také není rovna širší EKOLOGICKÉ VÝCHOVĚ. Ta může probíhat například tak, že se půjdeme s dětmi ven učit poznávat živé stromy a další rostliny nebo třeba navštívíme veřejnou přírodní zahradu (což je nepochybně též bohulibé a vzácné kantorské počínání).

Tak jako musíte VČAS naučit děti číst, psát, počítat a dnes i obsluhovat PC, aby mohly tyto znalosti VČAS uplatnit v mnoha a mnoha dalších oborech vzdělávání, které je teprve čekají, musíte je VČAS také naučit pracovat s jejich (naší společnou) planetou. K tomu slouží věda zvaná EKOLOGIE. Musíte jim vysvětlit systém synergií, respektive, že synergie jevů jsou základem života. Že nic není vytrženo z kontextu a že pokusy o takové konání jsou vždycky hloupé, rizikové a škodlivé. Že když třeba někde courám zbytečně autem, přes to, že jsem mohl zcela bezbolestně jít pěšky nebo třeba jet na koloběžce, škodím zbytečně ekologickému systému a nejsem tak hoden obdivu, ale opačného hodnocení. Nebo když na deštěm týraný svah orné půdy (kterou jsem například zdědil) budu pěstovat kukuřici nebo brambory místo travin či vojtěšky, spodní soused možná najde po přívalovém dešti dva metry slizkého bahna v kuchyni, obýváku i ložnici...

Dnes je EKOLOGICKÁ VÝCHOVA na základních školách rozptýlena do mnoha předmětů, kde, zejména v případě dobrých pedagogických schopností kantora, poukazuje na důležité souvislosti napříč obory. To je samozřejmě dobře a odpovídá to vlastně tomu, jak třeba gruntovní matematické vědomosti využijeme ve fyzice, chemii, statistice či ekonomice nebo se nám dobré znalosti mateřského jazyka hodí při studiu jazyků dalších či opět mnoha a mnoha různých společenských věd.

NA ÚROVNI ZÁKLADNÍ VĚDY, VEDLE MATEMATIKY A RODNÉHO JAZYKA, BY TAK DNES MĚLA URČITĚ STÁT I EKOLOGIE a také počítačová gramotnost. Počítačové téma nechám někomu jinému, ale určitě do něho lze transponovat myšlenky, které souvisejí s potřebou kvalitní a tvrdé výuky EKOLOGIE. Jak by to mělo fungovat? Stačí se podívat na proces výuky matematiky a z většiny jej přenést do oblasti výuky právě EKOLOGIE, někde možná ještě mírně přitvrdit Tj. počet výukových hodin v týdnu, tvrdost a důslednost známkování, přijímací zkoušky z EKOLOGIE na všechny typy zařízení pro střední vzdělávání, maturita z EKOLOGIE na všech typech škol, přijímací zkoušky z EKOLOGIE na všechny vysoké školy atp.

Prostě ze základní školy dnes neodejde dítě, které by neumělo alespoň číst, psát a elementárně počítat. Stejně tak ji musí v budoucnu opouštět s dostatečnou (tj. ověřenou) základní znalostí EKOLOGIE.

Chceme-li skutečně něco výrazně změnit v tom, jak se chováme k naší planetě, tady je naznačena cesta, která by nepochybně fungovala nejlépe ze všech zatím známých. Chceme ji? Stojí tento nesporně VEŘEJNÝ ZÁJEM za naši snahu?! Co si o tom myslí náš stát zastoupený v tomto smyslu ministerstvem školství?

Autor se zabývá životním prostředím více jak třicet let. Konzultováno se spřáteleným pedagogem s dlouholetou praxí historika a bohatou publikační činností.

0
Vytisknout
8642

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2017