Bodláky Václava Duška

S kým tě chytí, s tím tě pověsí

15. 6. 2017 / Václav Dušek

Hlavně nás nestrašte charakterem, prosíme vás úpěnlivě, on má prokazatelné nebezpečné brzdy pokroku. Choroba, nebezpečná a nakažlivá! Kariéristické zrůdy prorůstají partajními čidly; pomůžeš a dostaneš varování – matka vařečka se zamilovala do peněz, láska vášnivá, nebeská, a kolega včelička lavíruje mezi pohodlím a zapomenutím. Apoštol jasného slova opouští zvolna ANO a tulí se k NE. Kdo nic neví, nic nepoví. Nechat se vytáhnout z mezaninu do vyšších pater máš zdarma, stačí přikyvovat a velebit nejvyšší stranický orgán, který neúnavně pracuje na společenském blahu.
Stranická práce nevyžaduje slepotu, jak tvrdí současní hoši a děvčata – být ve straně nadstranický jest nový model vládnutí, pokory, výrazného zviditelnění osobnosti bez osobnosti; zbaveni kouzel nekonečných řečnických výstupů, upadají rychle v zapomenutí – kde konec tomu velikánu s gulami, sexy mozku, nespočítaným podvozkům, rázným stranickým šéfům; když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, není-liž pravda, ptáčci jarabáčci? 

Aparátčíci nakrojili budoucnost tupými noži. Kdo neprojevil nadšení ze svobody, skončil na pracáku, kdo příliš prověřoval, zůstal osamocen u křivolaké cesty pokroku. Charakter vybuduješ snadno.

Pracoval v dinosauřím rádiu – musel, živil rodinu. Nu, nebyl sám, ovšem po revolučním otřesu se pasoval do role mučeného neurvalým režimem, byť mu huba hanbou odpadla! Vypínal hruď k vyznamenání – skončil v opomenutí, tatrman. 

Dva žaludky, dva vývody, osm životů – miliardy v kapse. Hnilouši vždy záviděli a závidí. Bylo málo chutných koblih, vypečených kuřat vodňanských, jemných párků kosteleckých, i minimum odměn, proto zběhové pádí přes lány řepky olejné ku svobodě ducha a zříkají se chlebodárce. Vědí s jistotou: S kým tě chytí, s tím tě pověsí.  

V Čechách zapomeň na rozum, improvizace, kličkování, kočkování, ano, musíš se umět vymanit z područí partajních výhod. Krasoduchové v čele bojových šiků občas selžou – ale najdi nechybujícího člověna. Vyloučeno. V utajení se přemítá o zavedení čipu držkatému rozpínavému miliardáři.

Odposlechy však nejsou povzbudivé. Technika selhává, utajení trpí nepřesnými informacemi; služby nechvalně tajné zapichují vidle do politického hnojiště a jsou nadrženy myšlenkou – jak jim ničeho neujde. Mrkneme se ti do lebky, brouku, nepostačíš se divit, my tě prověříme, my tě zničíme, my tě uvedeme zdarma do síně hanby. Budou tě rožnit, kostit, vařit v tvé vlastní šťávě – z ostudy kabát, půjdeš chudě do světa a básník z tebe nebude. Možná tě časem vrazíme do čítanek ku strašení dětiček. 

Zkrátka, nebudeš-li s námi pochodovat za vytčeným štěstím, postaráme se, abys nespočinul ani vteřinu v klidu; kde klidno, tam smrt. Pamatuj a neprovokuj. V předzahrádce putyky Šlamastika vedli štamgasti veselé hovory na téma volební vábení falešnými vábničkami. Vybrat si bude těžké, skoro nemožné – volíš, zvolíš, pak koukáš jak vyoraná myš, koho jsi postrčil k moci. 

Zlaté Rakousko, ano bylo nám ouzko, ale jinak – hory hor, nekončící lesy, čistá jezera, vysoká kultura, přehledná historie; pozdě bycha honit. Kdo si neváží radosti ze života, má koukat, aby se uklidil do ústranní a nepřekážel šťastnému pasoucímu se stádu!  

Štamgast, pivní baron, znalec pivovarnických zázraků, vyslanec chutných ostrých kořalek, trpí představou, že by byl býval v Rakousko-Uhersku šlechticem a vysoko v horách přehlížel božskou krajinu – jděte mi k šípku s republikou, neurvalci. Osvícený mocnář, rada veřejného blaha, přehledné zákony, poslušnost, pracovitost, víra; nezvedenci zpřevraceli hodnoty bez zaváhání. 

Nové pořádky zavedeny vražděním, popravami, lágry – pracuj a zemřeš, nepracuj a zemřeš. Budeš-li ovšem vybrán k řízení kormidla parníku Zběsilost, užiješ si dosyta života. Kdo chce moc, nemá nic. Kdo má moc, tumluje se, aby ničeho netratil. Miliardář filuta zakoupil, krom jiného denní tiskoviny, které jaksi podle odborníků mnoho nevydělají, ale mohou se mýlit. A filuta ovlivňuje redakční pravomoci – tohle lidi strašně zajímá, opravdu, konečně, nezaměstnanost minimální, k tomu i minimální platy. 

Zahraniční resty žehleny stranickými mluvky, ministerská parta v plesovém rozmaru, premiér usměvavý potápěč ideálů – a miliardář si hraje, zahrává, ale přesto zlobí! Nechápali nosorožíci pivní v putyce Šlamastika, proč miliardář noviny neodprodá, a nepřenechá vychytralé redaktory (peníze brát ano, loajalita žádná) volnému osudu. Jak a koho ovlivňuje? V konkurenci a záplavě informací bývalé mediální vlajkové lodě musejí čerpat vodu, aby nešly ke dnu; žurnalistické kádry píšící jepičí společenskou budoucnost vyhlížejí ostrov Zázrak. 

Velké touhy přinášejí strasti. Pravda – kdo nechce moc, nemá nic.
0
Vytisknout
4450

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2017