Bodláky Václava Duška

Mediální učni Rádia Jerevan

7. 1. 2016 / Václav Dušek

čas čtení 3 minuty

V letech dinosauřích přinášelo rádio Jerevan lidem břitký humor, ach, kdeže loňské sněhy jsou. Dnes není potřeba vymýšlet, stačí smečovat. Dva talenti nadaní uměleckým virem baví spoluobčany vulgarismy v domnění, že se národ svíjí smíchy v křečích a tleská dvěma chudým bez ducha - umělecká záducha na každom kilometry. Dělat srandu není sranda. Milimetr vedle a jdeš před lidmi za vola.

Smějeme se málo - sami sobě skoro nikdy. Smích léčí, ano, ale i rozptyluje. Ve světě není místo pro humor - musíme se kočkovat, mordovat, urážet, zabíjet! Kdo se chechtá od rána do večera, bývá podezřelý. Smíchem zakrývá rozpaky. Kdo bude chtít vědět více o Rádiu Jerevan, najde si stránky Wikipedie. 

Malá kázka z vysílání RJ. Dotaz: Prý pracovat ve firmě X je jako žít v éře eletřiny. Je to pravda? Odpověď redaktora: V principu ano, do práce chodíme s odporem, jsme nabiti vztekem, na plat se čeká s napětím a vedení se dotknout nemůžeš. 

Rádio Jerevan se v tichosti infiltrovalo do mnoha medií, v rozhlase má prý nezastupitelné místo. Naladíte stanici, posloucháte, posloucháte, nestačíte se divit - najednou znejistíte, žijete-li ve stejném státě; kdepak doba rozhlasových her anebo geniálních Sedmilhářů.

 Musíme šokovat, pouštět takovou všemuziku, breptat, dělat kotrmelce, aby reklamní klienti poslali na palmární účet rozhlasové stanice finanční zdroje - děkujeme, posloužíme, zdraví a dlouhé léta přejeme. 

Být dědkem neznamená přestat žít, páni podnikatelé, kapitálisti, vzdělanci, poslanci, senátoři, vládní kejvalové a hradní žvanivý slimejšové, co všude v tramtárii za prašule daňových poplatníků byli, moudra tam prý zaseli, všechno vědí, proto radí; puzení mají neodbytná. 

Plátno filmové, Celý svět se směje. Vesjolyje rebjata, pamatujete naivní muzikál s optimistickou muzikou a texty písně: kdo ví, kam se poděly příběhy o dobrých koncích... svět hraje proti nám a drze se mi směje... Realismus je zrůda - pryč s ním, hurá! 

Tištěná média nezklamala. Krapítko zhrubla, jerevanský smysl pro humor vzal za své - ale máš-li kachní žaludek, počteš si v barevném plátku Exkrement důležitá fakta, kdo s kým, jak, a kolikrát, objem pasu, onoho délka - och, já žasnu. Klepy, lži, žumpa k vypuštění a celebrity se prý otřásají hnusem... 

Nu, pohádky Vídeňského lesa přitahují a vejdeš ve známost. Na oko se hněváš, ale jak si zachovat slávu před lidmi - pšouky neuškodí. Profesor, pitomec, čeká je stejný konec... 

Rádio Jerevan ovlivnilo i televizní kanály. Stačí naslouchat geniálním mudrlantům. Závidět jim může i šťastný Hruška - takovou bramboračku neuvaří. Chtivé plašmouchy ždímají hosty beze špetky úcty k bytosti - nastala hodina pravdy, ukážu tě národu v podvlíkačkách, koťouchu. Humoru ani za mák, kdeže, zpravodajství není legrace a divák potřebuje u obrazovky pěnit.

0
Vytisknout
8638

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2016