Douška k nesnesitelným vedrům od celoživotního „ekologa“
1. 7. 2026 / Beno Trávníček Brodský
Co je naším základním problémem? Nejsme dostatečně vychováni a vzděláni k environmentálnímu přemýšlení napříč prostorem (celou biosférou). Řešíme někdy lépe jindy hůře útržky celkového problému jako je odpadové hospodářství nebo třeba ochrana ovzduší... podstaty se většinou ani nedotýkáme. Tou je samozřejmě naše filosofie nezbytného trvale udržitelného růstu ekonomiky za účelem zvelebování našeho konzumerismu za každou cenu. Tedy ať uděláme přírodě cokoli, hlavně když na tom cca vyděláme.
To nejde přelomit nějakým chytrým vysvětlování (public relations) jako třeba, když vás učí dávat papír do modrého a plast do žlutého kontejneru. Je jediná věc, které rozumí úplně každý. Tou je stav jeho účtu. A s tím je třeba pracovat – pak bude efektivně osloveno skoro 100 % respondentů.
Vedl jsem aktuálně krátký rozhovor s jednou paní, která má na starosti oblast ochrany přírody, o tom, jak my doma vlastním úsilím stále zvelebujeme přírodní zahradu pro hmyz, ptáky... a vedle se staví „sausforky“, kde na cca 400 metrech plošných krom domu a garáže či dvougaráže bude patrně kus zámkové dlažby na parkování, pak možná pár konifer(?), kousek „kanady“(?) a možná se tam někam vejde jeden zakrslý skorostrom(?)
Povídala mi, že ale každý si přece může bydlet jak chce, je to jeho věc. A tady se právě dotýkáme té gruntovní chyby – ERROR. Tak by to být nemělo, protože i člověk z takovéhoto typu bydlení chce dýchat „kyslík“, chce pít dobrou vodu, nechce, aby mu tornádo zbořilo pracně vybudovaný dům a určitě je i naštvaný pokud tráví podvečer na zahrádce při teplotě okolo 40°C. A i tady, způsob bydlení je zase jen jedna výseč všech možných způsobů jak škodíme našemu společnému životnímu prostředí.
Velkému množství lidí tohle jejich rodným jazykem nevysvětlíte. Můžete jim to ale vysvětlit ekonomicky tak, že pochopí situaci za několik minut. Dobrou metodou by mohla být environmentální nebo pokud chceme být tuzemštější Ekologická všeobecná daň.
Ta by měla nějakou základní pevnou sazbu „na hlavu a rok“ - za děti platí rodiče atd. Ta daň by musela být v „nepřehlédnutelné“ výši, řekněme pět až deset tisíc Kč na hlavu a rok. Měl by ji vybírat Státní fond životního prostředí a financovat z ní nikoli cokoli, ale výhradně mitigační opatření zaměřená na utlumení klimatické změny. Ne na adaptaci, tam probíhá financování už dávno a obecně většina opatření je adaptačních (příklad „adaptace“ jako francouzský vtípek - do každé domácnosti vlastní klimatizaci!) ale na tolik potřebná opatření mitigační (například ranec nové třípatrové zeleně do zemědělských lánů monokultur k podpoře malého vodního oběhu a chlazení krajiny).
Pointa by byla v tom, že kdo by činil prokazatelné (cca v tabulce předpisu vyjmenované) kroky směrem ke způsobu provozování vlastního života více přírodě blízkým způsobem, ušetřil by část peněz za daň nebo by mu mohla v daném roce být i zcela odpuštěna. Její výše by měla kopírovat potřeby státu zafinancovat co nejlépe sanaci „klimatických“ škod, které populace napáchá. Samozřejmě by i takováhle daň měla mít sociální rozměr a tedy velmi progresivní nastavení podle výše majetku (většinou bude platit – čím bohatší člověk - tím více požitků – tím v zásadě větší tlak na ŽP).
Financím rozumí opravdu každý. I když mu dávají (cukr - dotace) i když mu berou (bič – sankce). Tedy u ničivých veder i dalších klimatických průšvihů by tu jakási efektivní metoda financování mitigačních protitlaků mohla být. Chceme ji?
Diskuse