„Všechno v pořádku“, k tomu smutný a unavený úsměv. Reakce Ukrajinců nasazených ve válce na otázku „jak to jde“. Ne že by neměli na co si stěžovat, ale nemají to v povaze. Drony, auta a komunikační elektroniku. Jejich odpověď na to, co potřebují nejvíc. Ideálně přímo jednotkám na frontu.
Je to moje šestá cesta do Ukrajiny během posledních dvou let. O Velikonocích 2024 jsem díky Adamovi Syberovi poprvé vyrazil do Charkova na konferenci a vzal sebou režiséra Robina Kvapila. Film Velký vlastenecký výlet, který Robin později natočil, byl významně ovlivněn právě touto cestou, která pro mě byla objevná. Získávat informace o válce v Ukrajině z médií a z míst, která jsou válkou přímo zasažena, je i v digitální éře obrovský rozdíl. Každá cesta přinesla nové pohledy a novou zkušenost. Nejen kvůli měnící se situaci, ale i díky prohlubujícímu se pochopení reálií. Všechny cesty do Ukrajiny takové byly. A ta poslední měla v tomto směru zřejmě největší význam.
IV.
Ráno mě budí Macův telefon. Budík jsem si nenastavil a voják - turista je poněkud rozmrzelý z toho, že nestojím na značkách. Proto nejsem voják, ale jen turista, vysvětluju Macovi, a jedem dál. Charkov a pak Slavjansk. Charkov už jsem zažil během posledních cest několikrát a tak nějak jsem k tomu sovětsky působícímu městu s brutalistními prvky a s rozbombardovaným centrem přilnul. Uvědomuju si, jak podivně by znělo, že se tam těším. Slavjansk a Kramatorsk, dvě mnohem menší města, které leží vedle sebe, jsou pro mě novinka. Pojedeme tam nicméně přes Izjum, který společně s Charkovem vytvořil hlavní kulisy pro Velký vlastenecký výlet a který - z toho, co jsem zatím v Ukrajině viděl - působil nejvíce válečně. Válečně a apokalypticky, s těmi rozbitými ulicemi, rozbombardovanou původní radnicí a s tou novou, která v těch troskách rozesetých všude kolem působí tak nepatřičně.
Denisa se ukazuje jako skvělý spolucestující. Ve dvaatřiceti je stejně jako Mac válečná veteránka, tedy v přeneseném slova smyslu. Na rozdíl od Maca neprošla bojovou zkušeností, nicméně v ruském útoku na Ukrajinu se dobrovolníci stávají velmi často terčem útoků. Denisa v Ukrajině působí v rámci Operace Kyseláč od roku 2022 a i když se pohybuje v podstatě po celé zemi, bydlí už nějakou dobu v Chersonu. Cherson je v současnosti pod soustavnými útoky ruských agresorů, kteří atakují město doslova přes řeku, na dohled. Jedna z prvních historek, na které Denisa vzpomíná, je když se jí podařilo dostat s autem smyk a vyjela u řeky mimo cestu. S autem se nic nestalo, ale ten pocit, že sedíte v autě, kterému se nechce vyjet zpět a hledíte přitom na pozice nepřítele, který se snaží město dobýt, musí být výjimečně úzkostný.
Jedeme směr Kyjev a Mac říká, že se potřebuje ještě zastavit v jednom menším městě v kyjevské oblasti. Prosí Denisu, jestli by případně mohla překládat, kdyby jeho směsice ukrajinštiny, ruštiny, slovenštiny a češtiny nedostačovala. Potřebuje dostat z jednoho autoservisu potvrzení, že mu nedluží žádné peníze. Jedna z nepovedených předchozích spoluprací s organizací, která se rozhodla využívat válku v Ukrajině k vlastnímu obohacení.
V prodejně pneumatik ten člověk není. Denisa volá na telefonní číslo a za deset minut se objeví týpek ve slunečních brýlích s japonským SUV, který tak nějak naplňuje představy o ukrajinském majiteli nepříliš velkého autoservisu. Mac, v očekávání neochoty jednat, vystoupí z auta až po „privietu“. Týpek neochotný není, naopak. Prosí nás, ať s ním jedeme do jeho servisu a tam věc probereme.
Je to asi pět minut autem, menší dílna, kam se vejdou dvě tři auta a malý kutloch coby kancelář. Mac vysvětluje situaci, to že je v Česku v soudním procesu, v němž druhá strana tvrdí, že vozidlo, které nabourali v prosinci 2024 v Kyjevě, je neznámo kde a že jeho oprava nejspíš nebyla zaplacena. Opravu přitom zaplatil Mac na žádost předsedy organizace - v současnosti druhé strany soudního sporu - s tím že momentálně na opravu nemají peníze. Mac souhlasil s úhradou opravy s tím, že poté bude vozidlo předáno 129. brigádě, tedy Ragbistům. Úhrada i oprava proběhly, předání nikoliv. Auto se nakonec, oproti dohodě, dostalo k úplně jiné brigádě a Mac peníze nikdy neviděl.
Majitel servisu žádá telefonicky účetní, aby vystavila dokument, že Mac skutečně za opravu zaplatil a že servis žádné peníze za opravu nenárokuje. Následně pro dokument jede, za deset minut přijíždí. Domlouváme se, že kdyby bylo třeba servis, je k dispozici. Práce pro armádu bez přirážky, pouze za plat jeho zaměstnancům.
Chování „spřátelené“ organizace, kvůli které Mac vede soudní spor, není bohužel ojedinělé. Z Macova vyprávění vyplývá, že kromě čestných lidí, kteří v Ukrajině pomáhají, se mezi Čechy a Slováky našli výlupci, kteří se na pomoci obohacovali. Většinou jim to dlouhodobě nevycházelo, většinou už o nich v Ukrajině není moc slyšet, ale nadělali tím škody v Ukrajině, mezi podporovateli i mezi dalšími dobrovolníky, kteří v Ukrajině pomáhají. Mac říká, že ho opakovaná zkušenost s podobnými podvodníky dostala na pokraj rozhodnutí s pomocí Ukrajině skončit. Nutno dodat, že k tomu přispělo i pár velitelů ukrajinské armády, kteří ochotně přistoupili na nabídnutou pomoc, aniž by ji skutečně využili. Nakonec ale narazil díky Adamu Syberovi na jednotku ukrajinské bojovnice Runy a na dronaře z Ostrých kartuz a následně objevil Ragbisty, tři jednotky, které prokázaly odpovědnost v požadavcích, v dokumentaci i ve využití poskytnuté pomoci. Velmi důležité přitom je, že Mac tráví s jednotkami čas přímo u bojové linie a na pozicích, takže vidí, co skutečně potřebují a v jakém množství. Pomoc také doručí přímo jim a ne na velitelství brigád, které mají ve zvyku naložit s ní po svém. Macova zkušenost byla taková, že několik aut, která byla určena pro konkrétní jednotky, skončila někde jinde. Proto se rozhodl tomu předcházet a spolupracovat přímo s vojáky na linii.
Tomuto způsobu pomoci pomáhá i fakt, že ukrajinská armáda je řízena do značné míry horizontálně, jak mohu sledovat později ve Slavjansku a v Kramatorsku. Tím, že ohniska odporu vznikala v roce 2022 často v podobě dobrovolně vzniklých skupin (Ragbisté, Ostrá kartuzy), které operovaly na určitém území a řídily své operace do značné míry samy, tak si i po následném začlenění do armády ponechaly určitou míru autonomie. Ta nespočívá jen v řízení, ale i v tom, že se snaží v mezích svých možností shánět podporu, od aut, přes elektroniku až po zbraně. To jim umožňuje přemostit nedostatky zásob samotné armády a také lépe vykomunikovat, jakou pomoc vlastně chtějí. Krom toho je třeba v ukrajinské armádě zvykem, že si vojáci kupují lepší výstroj, ačkoliv od armády základní vybavení dostanou. Bývají to investice v řádech vyšších desítek tisíc korun a zvyšují šanci na přežití. Mac proto k jednotkám doveze i nějakou tu balistiku (bojovou výstroj).
Z autoservisu jedeme na Kyjev, kde se zastavíme jen na rychlý oběd, a pokračujeme směr Charkov. Mac si dává burger a k burgeru se v ukrajinských restauracích a bistrech dávají gumové rukavice. Mac si je vezme do kapsy, používá je při první pomoci. Stalo se mu už několikrát, že je využil a nejen na frontě. U Izjumu, na silnici lemující masové pohřebiště civilních obětí k dob okupace v roce 2022, se marně snažil zachránit dva kluky, kteří to v plné rychlosti narvali do neosvětleného tanku. Jeden měl rozdrcenou spodní část těla a neodvratně vykrvácel během několika vteřin. Druhý „protekl“ rámem auta. Druhá první pomoc už byla úspěšnější, Macovi se podařilo na benzince „nahodit“ zkolabovaného člověka. Zkušenosti z Bachmutu se zúročily. Nicméně když přijela ukrajinská policie a hlídka se ptala Maca, co tam pohledává ve vojenské uniformě, dozvěděli se, že je jen pouhý turista a že pokud tedy nemají další dotazy, bude pokračovat v cestě.
Pokračování série zase zítra. Zde jsou ale ještě důležité informace o tom, jak smysluplně pomáhat ukrajinským obráncům.
Co má a nemá z hlediska pomoci smysl:
Auta a další pomoc by se měla doručovat přímo k k účastníkům bojové divize (UBD), ne na brigádu. Viděl jsem, jak důležité je, když Mac doručí pomoc přímo vojákům, které zná, zná jejich bojovou situaci, jejich potřeby a má přehled o tom, co se s pomocí děje. Nejde o nedůvěru ukrajinskému velení, ale shora se vždy jeví situace jinak, než jak to vnímají kombatanti. Za mě dává největší smysl podporovat právě je.
Monitorovací drony jsou významná technologická pomoc, která zachraňuje životy a snižují potřebu vojáků na bráněném území. S monitorovacími drony je možné ve 30 lidech na km2 kontrolovat a bránit to, k čemu bylo na začátku války potřeba 500 vojáků.
Spousta věcí se dá pořídit v Ukrajině, třeba IFAK (vojenská lékárnička vybavená tím, co vojáci skutečně potřebují, v potřebné kvalitě). Stejně tak munici je lepší pořizovat přímo zde. Granule pro žirafy, majonéza a jíška se dají koupit přímo v Ukrajině, vozit takové věci je mrháním prostředků, času a energie.
Nejezděte sami, pokud nemáte navázané vztyhy s ukrajinskou stranou a vaše pomoc je spíše menší či symbolická. Je blbost naložit jedno osobní auto a s pocitem hrdinství vyrazit do Ukrajiny. Levněji to zvládne ukrajinská Nová pošta nebo některý ze zavedených projektů zaměřujících se na pomoc, které v Česku působí. Ušetřené peníze je možné použít na pomoc, která se skutečně dostane na frontu a do těch správných rukou.
Pokud přispíváte, ověřte si, že daný projekt, kampaň či organizace mají dlouhodobě své lidi na místech, kam pomoc směřuje. Nestačí, aby organizace tvrdila, že je v Ukrajině nebo ve styku s Ukrajinci. Důležitý je fyzický “blockchain”, tzn. pomoc směřuje jasně zdokumentovaným způsobem přímo na místa určení, konkrétním lidem v armádě, v nemocnicích, dobrovolnických organizacích, které působí na konkrétních místech a je zdokumentováno také to, jak s pomocí nakládají. Tak to dělá Mac v případě pomoci armádě a Operace Kyseláč s humanitární pomocí.
Pamatujte na proměnlivost potřeby pomoci. Ne každá pomoc z Česka je kvalitní (např. vojenské lékárničky). Dobré je pomáhat přes organizace, které mají dlouhodobě své lidi zapojené v pomoc přímo u fronty, ať už dělají “humanitárku”, nebo pomáhají armádě, jako třeba Mac. Takové organizace a iniciativy mají možnost reagovat na změny a změněné potřeby.
Pokud chcete pomáhat vojákům, podpořte prosím Maca v jeho pravidelné sbírce:
Pokud máte něco proti zbraním nebo chcete z jiných důvodů raději pomáhat civilistům (podporovat humanitárku), doporučuju Operaci Kyseláč:
Diskuse