Keir Starmer pohřbil Labouristickou stranu

23. 6. 2026

čas čtení 2 minuty
Keir Starmer nebyl jen zklamáním. Je to lstivá postava morálního úpadku, muž, který se stal předsedou Labouristické strany na základě slibů, které zahodil pět vteřin po vítězství – labouristický předseda, který se odvážil vyloučit z Labouristické strany nejen svého předchůdce, ale i výjimečné osobnosti, jako je režisér Ken Loach. Keir Starmer proměnil historickou Labouristickou stranu v nástroj právě té oligarchie, kterou měla omezovat, píše na sociální síti X Janis Varoufakis.

Podívejme se na dlouhou řadu Starmerových morálních a logických selhání. Slíbil „jinou Británii“, avšak jeho činy byly mistrovskou ukázkou politiky „Tory-lite“ – používal ty samé analogie s vyčerpanou kreditní kartou, které kdysi sloužily zastáncům úsporných opatření k ospravedlnění nedostatku vlastní vize. Slíbil, že se bude chovat jako právník specializující se na lidská práva. Navzdory svým slibům se stal měkkou rasistickou verzí Nigela Farage.

Pokud jde o Evropu, Starmer slíbil zastáncům brexitu, že brexit je brexit, avšak před těmi, kteří toužili po opětovném vstupu do Evropské unie, vzbudil pocit, že se Británie s EU postupně znovu sblíží, ba že se k ní znovu připojí, aniž by však nabídl cokoli podstatného. To není vůdcovství; to je podvod.

Starmer a jeho vláda Izraeli poskytli jednoznačnou podporu při realizaci genocidy v Gaze, přičemž obětovali drahocenné politické a občanské svobody ve Velké Británii tím, že uvěznili babičky, kněží a mírové aktivisty. Ti se odvážili podpořit organizaci Palestine Action – organizaci, kterou Starmer a jeho přisluhovači označili za teroristickou za to, že praktikovala obvyklé aktivistické taktiky. Aby toho nebylo málo, Starmer předvedl diplomatickou frašku, když uznal vznik palestinského státu, a to způsobem, který se stal pojistkou, že k tomu nikdy nedojde.

Ale především šlo o vládu, která se z období po roce 2008 vůbec nepoučila. Starmer a jeho ministr financí hráli otřepanou hru na úsporná opatření, zatímco posilovali „finanční kletbu“ páchanou londýnskou City. Pro jistotu k tomu aplikovali škrty v mezinárodní pomoci, aby pod rouškou „Strategického přezkumu obrany“ financovali mizivé vojenské výdaje. Je to ta samá stará doktrína: úsporná opatření pro masy, socialismus pro finančníky a obchodníky se zbraněmi. 

Historie si Keira Starmera zapamatuje jako muže bez přesvědčení, jako premiéra, který nenabídl ani špetku upřímnosti, ale pouze krutou iluzi změny. Je to morálně zkažený člověk, protože se vědomě rozhodl obětovat zásady ve prospěch moci. A za to ho historie odsoudí. Říkám tedy: „Sbohem a šáteček.“

 

Celý text v anglickém originále ZDE

 

0
Vytisknout
342

Diskuse

Obsah vydání | 23. 6. 2026