Tragikomedie o mobilech ve školách
23. 6. 2026
/
Bohumil Kartous
čas čtení
5 minut
Plagu už tu aneb tragikomedie o mobilech ve školách se šťastným koncem a bez řešení toho nejpodstatnějšího...
Ministerstvo
školství oznámilo úpravu používání soukromých mobilů ve školách
zákonem. Genealogie tohoto politického rozhodnutí nicméně demonstruje
tragikomický charakter současné vlády a vlastně úroveň politické
reprezentace jako celku, jde-li o stanovení a řešení společenských
priorit.
Na začátek je potřeba uvést, že minulá vláda se tímto tématem zabývat nechtěla s odkazem na pravomoc ředitelů upravovat používání mobilů ve školách školním řádem. Osobně jsem nesouhlasil s tím ponechávat rozhodnutí na ředitelích, jelikož iracionální tlak rodičů dokáže být intenzivní a spousta z nich si prostě nechce způsobovat “zbytečné” konflikty, byť by šlo o zásadní a akutní problém.
V době předvolební kampaně se k tomuto tématu srdnatě postavil současný ministr školství Robert Plaga, který se vytasil s tím, že až bude zase ministr, tak ten zákon prosadí, protože je to přece v zájmu dětí a mladých lidí a je to tzv. evidence based, tedy opřeno o průkazná zjištění rizik, která mobily ve školách představují. To je samozřejmě pravda, proto vyspělé země s poněkud hlubší zkušeností s evidence based politikou k takovému řešení přistoupily. Austrálie, Francie, Irsko, Británie a mnoho dalších, většina EU.
Robert Plaga se ano-ministrem skutečně znovu stal. Zákon o omezení užívání mobilů ve školách se ale najednou ukázal jako nežádoucí.
Proč? Protože “evidence based”
Pan ministr totiž najednou zjistil, že ta skutečně průkazná zjištění plošnou regulaci nepodporují
Co stálo za tím náhlým půlobratem lze jen odhadovat, Occamova břitva nicméně ořezává spekulace na hlavní zásadu Ano-politiky, tedy vážení: neděláme nic, co by mohlo nasrat většinu našich stakeholders, i kdyby to bylo sebevíc potřebné a prospěšné. Místo zákona tak MŠMT vydalo “metodiku” pro ředitele, 34 stran zbytečného právního rozkladu, který ředitelům nic konkrétního neříkal.
Vrchol dramatického oblouku ale zajistil osobně pan premiér, a to skoro doslova jako deux ex machina.
Před 14 dny uspořádal Babiš na Úřadu vlády tříhodinové setkání k tématu bezpečí dětí a dospívajících v digitálním prostoru, přičemž první hodina byla věnována prezentaci rizik a hrozeb, jimž děti v digitálním prostředí čelí. Porno, násilí, zneužívání, tedy, vše co lucidní člověk v roce 2026 zná a proč se odborná veřejnost v Česku snaží vytrvale upozorňovat na to, že v rozvinutých demokratických zemích se už rozhodli tento akutní problém rázně řešit.
Jak se ukázalo, Andrej Babiš je i v tomto ohledu zcela neinformovaný. Po prezentaci vystoupil autenticky otřesený a svým nezměnitelným způsobem, tedy bez potřebné kontinuity, dával stále dokola najevo, jak hrozné to je.
Opakovaně se ptal, jestli to lidé vědí a navrhoval, že by tuto prezentaci měli pouštět v televizi o přestávkách fotbalu. Během čtení připraveného textu, zjevně psaného s potřebou nic konkrétního neslíbit a k ničemu konkrétnímu se nezavázat, se pak Babiš v jeho první části zarazil a ptal se, kdo ten blábol napsal a že on chce okamžitě něco udělat.
Babišovo rozčarování nebralo konce. “Plagu tu neni,” prohlásil naštvaně, když zjistil, že jeho ministr školství mezi přítomnými chybí.
Následovala stížnost na to, že měl zakázat ty mobily v školách a že když to tedy “Plagu” neudělal, udělá to on sám v rámci poslanecké iniciativy. “On mluví, jako kdyby byl v opozici,” napsal mi kolega, který sledoval online přenos. Ano, bylo by to zábavné, kdyby to nebylo žalostné.
Babiš následně potřeboval “vážit”, a vyzval přítomné, aby mu řekli, co má tedy udělat. Od drtivé většiny se dozvěděl, že má zakázat mobily ve školách. A protože to před tím udělal i Macron a protože mu irský premiér říkal, jak se děti začaly o přestávkách zase smát, bylo v zásadě rozhodnuto.
Situaci ve školách plošné omezení soukromých mobilů zlepšit skutečně může, ať už jde o pozornost během vyučování, nebo o přirozené sociální vazby o přestávkách. Rizika, která Babišovi v roce 2026 “otevřela oči”, to ale neřeší.
Pochybuju, že se v této věci něco na úrovni české vlády stane. Budeme čekat, až i zbytek Evropy zavede age control a Dánové otestují evropskou aplikaci na verifikaci identity, a s trochou štěstí se někdy jako poslední připojíme. S ostudou a zaostalostí, která je z výše uvedeného příběhu tak patrná.
245
Diskuse