Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Channel 4 News: Prohrál Trump?

18. 6. 2026

čas čtení 20 minut

Moderátor, Channel 4 News, čtvrtek 18. června 2026, 19 hodin: Od zčernalé oblohy nad Moskvou po zrcadlové sály ve Versailles – samozvané supervelmoci zjišťují, že je mnohem snazší války začít, než je vyhrát. Dobrý večer.

Když Vladimir Putin zahájil svou speciální vojenskou operaci proti Ukrajině, myslel si, že bude za pár dní po všem. Po milionu obětí a více než čtyřech letech dnes on i jeho ruský lid s hrůzou sledují, jak se obloha nad Moskvou dusí černým kouřem.

Když Donald Trump 28. února zahájil válku proti Íránu, myslel si, že bude za pár dní po všem. Teherán mu však zablokováním Hormuzského průlivu dokázal, že se mýlil. A včera podepsal dohodu o příměří, kterou i mnozí z jeho příznivců označují za ustupování. Dnes jeho ministr války Pete Hegseth znovu varoval, že bombardování by mohlo pokračovat, pokud Írán nedodrží podmínky. Poučení z posledních týdnů však je, že střední mocnosti pod tlakem dokážou pokořit i ty nejmocnější na světě.

Moderátor: Americký viceprezident J. D. Vance strávil odpoledne obhajováním dohody o příměří s Íránem, která má ukončit válku, kterou ve skutečnosti nikdy nepodporoval. Pokáral Izrael, který dohodu kritizoval, a řekl mu, aby si neznepřátelil jediného přítele, kterého má. Tvrdil také, že Hormuzským průlivem již propluly miliony barelů ropy, přičemž zapomněl zmínit, že tento průliv byl až do začátku války zcela otevřený. Mezitím je teheránský režim stále u moci, jeho program balistických raket stále není zničen a sankce proti němu mají být zrušeny. Harry Fawcett podává zprávu:

Reportér: Včera večer se prezident Trump rozloučil s manželi Macronovými. Od novinářů přišla otázka: Podepsal dohodu s Íránem? Podepsal ji.

Příběhy vytvořené ve Versailles.

Vytvořeno ve Versailles – to je docela silná podpora pro dokument, který si klade za cíl přetvořit Blízký východ. Nebylo to snadné. Přátelé i nepřátelé v USA a v Izraeli to již označují za kapitulaci. K čemu tedy Donald Trump přistoupil, nebo – podle jeho kritiků – co tím vlastně ztratil?

V rámci memoranda o porozumění (MOU) bylo potvrzeno, že konečná dohoda poskytne Íránu fond na obnovu v hodnotě nejméně 300 miliard dolarů, spolu se závazkem zrušit všechny druhy sankcí proti němu. Mezitím USA okamžitě vydají výjimky pro vývoz íránské ropy a během jednání plně zpřístupní k použití zmrazené nebo omezené íránské finanční prostředky a aktiva.

Na oplátku Írán prohlašuje, že nebude pořizovat ani vyvíjet jaderné zbraně, že umožní přinejmenším ředění svého vysoce obohaceného uranu přímo na místě a že bude diskutovat o otázce budoucího obohacování.

Trump trvá na tom, že v jaderné otázce z těchto jednání získá to, co chce. Mezitím se soustřeďuje na výhody plynoucí z bezplatného znovuotevření Hormuzského průlivu. Ti, kdo tomu nerozumí, napsal dnes, jsou buď závistiví, zlí nebo hloupí.

Ve státních médiích se íránský prezident objevil se svou verzí dokumentu a jeho hlavní vyjednavač uvedl, že dohoda potvrdila, že se status průlivu změnil.

Íránský mluvčí: Musíme to zvládnout. Tato správa bude prováděna v souladu s právními předpisy pobřežního státu úžiny. To znamená, že tam máme odpovědnost a suverenitu. Přirozeně se jedná o služby a za tuto práci se platí poplatek.

Reportér: Text také obsahuje formulaci o respektování územní celistvosti Libanonu, což je považováno za zkratku pro stažení Izraele z jihu, kde dnes izraelské údery zabily tři lidi a Hizballáh vystřelil rakety na izraelské pozice.

Od prvního příměří v dubnu si Izrael nárokuje nárazníkovou zónu v jižním Libanonu, ohraničenou takzvanou přední obrannou linií. Dnešní postup izraelské armády, která se posunula hlouběji do libanonského území, zdaleka nesignalizuje stažení. Izraelský premiér čelí doma silné kritice za to, že se mu nepodařilo zajistit skutečné zisky z války, a to několik měsíců před parlamentními volbami.

Komentátor: Netanjahu se z Libanonu nestáhne, a to bez ohledu na volby, protože z izraelského pohledu je nepřijatelné stáhnout se a mít Hizballáh opět na naší severní hranici.

Reportér: Netanjahu dnes Izraelcům sdělil, že výzvy ještě neskončily a že je zapotřebí jeho klidného úsudku, aby jim čelil a zachoval vztahy s USA – což americký viceprezident dnes odpoledne nijak neusnadnil.

J.D. Vance: "Donald J. Trump je v tuto chvíli jedinou hlavou státu na celém světě, který projevuje sympatie k izraelskému národu. A náhodou je hlavou státu světové supervelmoci. Kdybych byl členem izraelské vlády, asi bych neútočil na jediného mocného spojence, který mi na celém světě ještě zbývá."

Reportér: Vance také uvedl, že 60denní vyjednávací období dnes oficiálně začíná, zatímco se do jižního Libanonu vrací stále více civilistů – do oblasti, která v sobě zároveň skrývá největší naděje i největší hrozby pro úspěch těchto rozhovorů.

Moderátor: Nyní se ke mně připojuje profesor Jakob Nagel, který je vedoucím výzkumníkem v Nadaci pro obranu demokracií a dříve působil jako poradce pro národní bezpečnost Benjamina Netanjahua. Velice vám děkuji, že jste přišel do pořadu, pane profesore. Slyšel jste viceprezidenta...?

Jakob Nagel: Moc děkuji. Dobrý večer. Bom Israel.

Moderátor: Je dobré, že jste tady. Slyšel jste viceprezidenta, J.D. Vance, jak v podstatě řekl, že my, tito Američané, jsme vaši jediní přátelé a že jsou velmi rozhořčeni tím, že vy, respektive vaše vláda, jste kritizovali tuto dohodu s Íránem. A že byste o tom měli raději popřemýšlet. Chci říct, že vám téměř vyhrožoval. Co si o tom myslíte?

Jakob Nagel: Podívejte, nebudu útočit na našeho nejlepšího spojence ve Francii, ale budu mluvit pouze o faktech. Izrael a USA předvedly opravdu, opravdu, opravdu skvělý výkon v boji proti íránským teroristům – proti jejich jadernému programu, programu balistických raket a celé jejich teroristické infrastruktuře kolem nás, včetně Libanonu a dalších míst. Je legitimní, že Spojené státy přiznávají, že se chystají Íránu ustoupit. A bohužel Írán sehrál svou jedinou kartu a trumf, který v této asymetrické válce měl, velmi dobře. A tím je Hormuzský průliv. Já se teď dívám pouze na fakta. A jak už říkám, prezident Trump, viceprezident Vance, Witkoff i Kushner – všichni mají právo upřednostnit americké zájmy před zájmy svého nejlepšího spojence.

Moderátor: Ale nemáte obavy, že jste v tom izolovaní, že se k vám vaši nejlepší přátelé otočili zády? A to je také fakt, není-liž pravda?

Jakob Nagel: Podívejte, mluvím jen o faktech a za chvíli řeknu, že jsem se právě podíval na body, které viceprezident Vance a Kushner právě zveřejnili, a je to úplně – omlouvám se – ale je to úplně samé, co není pravda. Například to, že Íránci poprvé souhlasili, že nebudou vyvíjet jadernou zbraň. Podívejte se na JCPOA, kterou jsem spolu s prezidentem Trumpem velmi kritizoval – udělal skvělou věc, když z ní vystoupil. To, co dělá teď, je mnohem horší než Obamova dohoda. Vím, že se mu nelíbí, když to někdo říká, ale musíme znát pravdu. Říkají, že se k JCPOA písemně nezavázali. Írán znovu potvrzuje, že do nebe se nedostane. Takže abych byl upřímný, nevěřil jsem jim tehdy. A nevěřím jim ani teď.

Moderátor: Jen pro ujasnění: myslíte si, že dohoda, kterou Trump uzavřel a o které možná bude vyjednávat, je horší než ta, kterou v roce 2015 podepsali Obama a Írán a kterou váš premiér Netanjahu nikdy neměl rád?

Jakob Nagel: A kterou prezident Trump označil za nejhorší dohodu v historii Spojených států. Ale opět porovnáváme dvě odlišné věci. Jde pouze o MOU, memorandum o porozumění, a to jediné, co v něm je černé na bílém, je, že Írán nyní dostává od Spojených států peníze – takzvaně – za to, že otevřel průliv a může vyvážet veškerou svou ropu, za což dostane miliardy dolarů. Dostávají platby v hotovosti, ne? Kbelíky hotovosti nebo letadla plná hotovosti, ale dostávají je okamžitě a na oplátku dali Spojeným státům jedinou věc – otevřeli průliv Hormuz, který jim nepatří a který neměl být uzavřen. A oni vydali odložený šek bez jakéhokoli krytí. Máme opět, já nevím.

Ptal jste se mě na dohodu. Žádná dohoda není. Dohoda, jak ji vidím já, vzejde z této místnosti. Vidím, že k žádné dohodě nikdy nedojde. Ale pokud k ní dojde, bude horší než ta z roku 2015.

Moderátor: Jedním slovem, je to pro vás v Íránu nevyřešená záležitost? A pokud dojde k nějakým potížím, vrátíte se sami a vojensky se postaráte o Íránce? Ano, nebo ne?

Jakob Nagel: O Libanonu jsme nemluvili. Z něhož se Izrael nikdy nestáhne. A Írán je problém. A když premiér Netanjahu řekl: „Nedovolíme Íránu mít jadernou zbraň.“ Pokud uvidíme něco, co ohrožuje existenci státu Izrael, Izrael ví, jak si s Íránem poradit i sám. Opakuji, nemusí to být nutně s letadly. Máme mnoho jiných možností, jak v Íránu zasáhnout, aniž bychom museli vyslat stovky letadel do nebe hrůzy.

***

Moderátor: Jak je tedy Trumpova dohoda přijímána doma ve Spojených státech? Pojďme rovnou k naší americké redaktorce Anushce Astana.

Reportérka: Právě jste slyšeli viceprezidenta J. D. Vance, který se snaží předložit argument, o kterém si myslí, že zde u voličů padne na úrodnou půdu, a naznačuje, že znovuotevření Hormuzského průlivu znamená, že Američané se dnes probouzejí s o něco nižšími cenami benzínu. Také tvrdí, že američtí daňoví poplatníci jsou chráněni a že na těch 300 miliard dolarů nezaplatí ani cent. Ale Matte, kdo to tedy zaplatí? Mluvila jsem s diplomaty ze států Perského zálivu, kteří říkají, že naše ekonomiky dostaly pořádnou ránu. Nebudeme za to nést odpovědnost sami. A pak je tu otázka Izraele, která se tady na pravici stala takovým ožehavým tématem. Už jsme viděli, jak se kvůli této válce od prezidenta odtrhli komentátoři, kteří jsou více proti Izraeli. Docela bouřlivě, lidé jako Tucker Carlson. No, a teď jsou někteří z těch pravicových, kteří tuto válku podporovali, lidé jako Ben Shapiro a Mark Levine, rozzuření tím, co vidí a slyší, včetně toho projevu viceprezidenta. Jak si dokážete představit, všechno se to za mými zády v hlavním městě diskutuje. Poslechněte si některé z reakcí amerických poslanců.

"Zaráží mě nejen stovky miliard dolarů, které poputují do Íránu a které může použít k financování svých spojenců nebo k obnově své armády, ale také naprostý nedostatek jakékoli kontroly. Myslím, že v této administrativě musí dojít k hlubokému sebereflexi. Hegseth by měl odejít."

"Dejme míru šanci. Myslím, že to je vše, co prezident říká. Včera večer jsem si ten dokument přečetl a vyslechl jsem si všechny ty spekulace – co když tohle, co když tamto, co když se stane tohle, co když se nestane tamto?"

"To se dozvíme za 60 dní. To, co mě zajímá, je: vytvoří to cestu k míru v celém regionu, nebo jde spíše o jakousi taktickou porážku Íránu? Čas to ukáže, ale jsem rád, že jsme na správné cestě, na cestě k diplomacii, a v příštích týdnech se dozvíme, jakou dohodu nakonec uzavřeme. Mluvil jsem s Witkoffem; Steve je už dlouho mým dobrým přítelem. Řekl jsem mu: „Usiluj o dobrou dohodu, ale buď připraven od toho odstoupit.“

Reportérka: Na závěr to byl senátor Lindsey Graham, který v celé této záležitosti působil jako kritický hlas v uších Donalda Trumpa – velmi jestřábí hlas, pokud jde o Írán, velmi nakloněný vojenskému zásahu. Věřte mi, právě teď bude velmi znepokojený. Ale jak jste právě slyšeli, drží se zpátky a dává prezidentovi šanci.

Moderátor: Západní spojenci nyní na zasedání skupiny Ramstein oznámili další 1 miliardu dolarů na podporu ukrajinské obrany, zatímco Spojené království rovněž oznámilo nový balíček, v rámci kterého pošle do Kyjeva 150 000 dronů a raket protivzdušné obrany. Stalo se tak po rozsáhlém ukrajinském útoku dronů na jednu z klíčových ruských ropných rafinérií v rámci pokračující kampaně zaměřené na oslabení schopnosti Moskvy financovat svou válku.

Na Moskvu zaútočilo téměř 200 ukrajinských dronů, což je největší útok tohoto druhu od začátku války. Několika dronům se podařilo obejít tolik vychvalovanou a mnohovrstevnatou protivzdušnou obranu města a dosáhnout ropné rafinerie v Kapotynia.

Bylo to již podruhé tento týden, co byla rafinerie zasažena; střecha skladovací nádrže se vznesla k nebi a obzor zaplnily obrovské mraky černého kouře. Jeden dron, který byl zřejmě zasažen raketou protivzdušné obrany, poté narazil do nákupního centra a způsobil velký požár.

Všechna čtyři moskevská letiště byla v noci uzavřena, což znemožnilo odlet stovek letů. Úřady uvedly, že bylo zraněno 17 lidí, včetně dvou dětí. Mnozí obyvatelé si stěžovali na znečištěný ropný déšť a tvrdili, že neměli přístup do úkrytů, což úřady popřely.

Prezident Zelenskyj uvedl, že šlo o reakci na ruský útok na jednu z nejdůležitějších ukrajinských kulturních památek, Kyjevsko-pešerskou lávru, a varoval: „Pokud shoří Kyjev, shoří i vaše Moskva,“ a dodal: „Je čas tuto válku ukončit.“

Při dnešním projevu před ministry obrany NATO v Bruselu ukrajinský lídr narážel na tyto údery, které popsal jako sankce s dalekým dosahem. Vinu za to jednoznačně přisoudil prezidentu Putinovi.

Zelenskyj: Zároveň naše údery středního dosahu vážně narušují ruskou vojenskou logistiku. Putin však tuto válku neukončuje.

Moderátor: Putin sám strávil den stovky mil od Moskvy a Kazaně, kde hostil setkání regionálních lídrů. Zatímco on se o útocích nezmínil, jeho ministr zahraničí Sergej Lavrov pohrozil dalšími masivními údery proti Ukrajině.

Mluvil jsem s bývalým generálním tajemníkem NATO Andersem Fogh Rasmussenem. Zeptal jsem se ho, zda Vladimir Putin začíná ztrácet kontrolu nad touto válkou.

Anders Fogh Rasmussen: Nevím, zda prohrává válku, ale je pod silným tlakem díky velmi inovativní ukrajinské armádě. A ta nyní ukázala, jak důležité je zasáhnout cíle za ruskými liniemi.

Moderátor: V minulosti se vždy argumentovalo tím, že Ukrajina nemůže být členem NATO, protože by to uprostřed žhavé války vyvolalo přílišné spory. Nemohlo by být argumentem spíše to, že si nemůžeme dovolit, aby Ukrajina nebyla v NATO, protože se v boji proti ruskému vpádu tak výrazně zdokonalila a udělala to za cenu velkých obětí?

Anders Fogh Rasmussen: To je přesně můj názor. Myslím si...

Moderátor: To je váš názor.

Anders Fogh Rasmussen: To je můj názor, že Ukrajina by se měla stát členem NATO. Byl by to nejúčinnější a nejméně nákladný způsob, jak zajistit bezpečnost Ukrajiny v budoucnosti. Bohužel však neexistuje... jednomyslnost. V NATO v současné době neexistuje konsenzus ohledně přijetí Ukrajinců, čehož velmi lituji.

Moderátor: Takže když Pete Hegseth, ministr války, jak si rád nechává říkat, dnes na letištní ploše v Bruselu prohlásil, že Evropané byli dosud paraziti na americké obraně, že už žádné parazitování, řekl, žádné další výmluvy. Je to urážka? Nebo má pravdu?

Anders Fogh Rasmussen: Má pravdu. A myslím, že... Parazitovali jsme. Parazitovali jsme. Příliš mnoho let jsme zakládali evropské společnosti na kombinaci levné energie z Ruska, levného zboží z Číny a levné bezpečnosti ze Spojených států. Tento model je zastaralý. Už nefunguje. Musíme být schopni stát na vlastních nohou.

Moderátor: Zajímalo by mě tedy, co říkáte na Trumpovy plány a výhrůžky ohledně Grónska. Jste Dán, Grónsko je součástí Dánska. Kdyby Grónsko obsadily Spojené státy, nebo vás donutily, abyste jim ho prodali, ať už jakkoli, znamenalo by to konec NATO jako aliance? Byl by to konec západní aliance?

Anders Fogh Rasmussen: Ano, to by samozřejmě znamenalo konec aliance. Nemůžete mít alianci kolektivní obrany, pokud jeden ze spojenců, ten největší spojenec, zaútočí na jiného s cílem zmocnit se území silou. To je neslýchané. Nedává to smysl. Takže by to znamenalo konec NATO.

Moderátor: Kdyby Rusko zítra napadlo nebo vtrhlo do některé z pobaltských republik, které jsou členy NATO, věříte, že by Amerika přišla na obranu té pobaltské republiky?

Anders Fogh Rasmussen: Kdyby na to přišlo, ano.

Moderátor: Co to znamená?

Anders Fogh Rasmussen: To znamená, že by na Trumpa byl vyvíjen silný tlak, zejména ze strany amerického Kongresu, aby v takové situaci jednal. Ale už samotná skutečnost, že jste položil tuto otázku, mi stačí k závěru, že pro případ, že by k tomu došlo, bychom v Evropě měli být schopni takovou situaci zvládnout sami.

Moderátor: Pete Hegseth se tedy k nám opět vrací. Propojil přesun amerických vojsk z Evropy se skutečností, že Evropané neudělali dost pro to, aby pomohli Donaldu Trumpovi v jeho válce proti Íránu, která začala 28. února.

Anders Fogh Rasmussen: Myslím, že zde došlo ke dvěma strategickým chybám. Zaprvé, Trump udělal strategickou chybu tím, že před zahájením války neinformoval své spojence. A pak očekával, že mu spojenci pomohou z té šlamastyky ven. Ale také si myslím, že Evropané udělali strategickou chybu, když prohlásili: „Tohle není naše válka.“ Měli jsme tuto příležitost využít jako vyjednávací prostředek, přesně tak, jak by to udělal Trump. A on se v této chvíli musí poučit. Ano, a říct Trumpovi: „Dobře, my jsme tuto válku nevyhlásili. Vy způsobíte chaos, ale my vám z něj pomůžeme ven – za předpokladu, že stáhnete z jednání represivní cla proti Evropě, že zůstanete zapojeni v Evropě a že budete i nadále podporovat Ukrajinu.“

Moderátor: Závěrečná otázka. Jste v Británii. Náš ministr obrany John Healey minulý týden rezignoval, stejně jako ministr pro ozbrojené síly, a to kvůli nedostatečnému financování obrany. Je Velká Británie stále životaschopným a užitečným pilířem obrany Evropy v rámci NATO?

Anders Fogh Rasmussen: Je to důvod k obavám. Pokud u jednoho z nejdůležitějších spojenců v rámci NATO existuje mezera ve výdajích na obranu, vysílá to nebezpečný signál. Měli jsme již i jiné spojence, kteří vzbudili pochybnosti o svém závazku vůči rozhodnutí NATO investovat do obrany alespoň 5 % HDP. Pokud však důležitý spojenec, tedy Velká Británie, půjde stejnou cestou, pak je to důvod k obavám.