Nedělní demonstrace a panské starosti
3. 2. 2026 / Pavel Veleman
čas čtení
3 minuty
Alarm má dva zásadní články Pavel Šplíchal (Milion chvilek) a Saša Uhlová, která rozebírá tzv superdávku, která je pro většinu lidí, se kterými
jsem pracoval, daleko podstatnější, než dohadování Macinky s Pavlem,
jelikož nemají čas ani chuť na tzv. panské starosti...
Ono
totiž žít život od jedné půjčky k druhé, nemít střechu nad hlavou a žít
podobné životy nebo se k nim blížit, jak nám všem ukázal Tom Hlaváček
a jeho dokument "Dům bez východu (tímto filmem skončilo pro nás to
věčné, dějinné: "My nevěděli, my netušili)"... je takový těžký,
dlouhodobý a stresující zásah do typologie člověka, že je opravdu vidět ty spokojené pražské maloměšťáky, kteří se o vašich těžkých
životech ani slovem nezmíní, to ve vás probudí pouze vztek, frustraci a
agresi.
Ano,
můžeme se i tak pohoršovat, cítit morální převahu, smát se počtu jejich
zubů, žasnout nad emočními výkřiky zlých vět zoufalství, které říkají
nebo spíše řvou do obličejů mainstreamových novinářů ...
A nechápat je, jak mohou souhlasit třeba s Rajchlem a Okamurou? Avšak nejsou naše klapky na očích daleko horší a méně obhajitelné než jejich neřešené sociální zoufalství, které je primární příčinou jejich frustrace, na kterou sází právě toxičtí politici...
Co to je za lůzu, odkud vylezli tito morální ztroskotanci, dezoláti, kde se zde objevili, ta prasata ležící v žitě blahobytu a nevážící si toho, jak se máme dobře. Toto nám sděluje jak z jiné galaxie života jiný pan dokumentarista jménem Robert Kvapil? Je to vůbec možné? Kde ten pán žije? Kudy chodí?
A kde se v něm bere ta zlá lež, kterou napadá redaktory Alarmu, že jejich vinou se dneska nedokážeme sjednotit? Kde je ta mez vytěsnění reality, kterou ještě musíme vydržet, abychom spokojeně, jak ve věčném, drogovém rauši závislosti na těch nikdy nekončících kýčích věčného Listopadu 89, s kterými moje generace si takřka celý život vystačí a předává s dojetím a se slzami v očích tento vyprázdněný "životní vehikl jedné velké naděje a ještě většího společenského debaklu", který zde po nás všech těch "slušných a poctivých" zůstal...
Neptáme se, kde jsme udělali chybu, že nás zastupují a zastupovali na základě svobodných voleb lidé jako Babiš, Turek, Macinka, Okamura, ale i politici STAN spojení s Dozimetrem, politici ODS spojení s bitcoinem? Politici spojení s totální neprofesionalitou (viz stavební řízení) a pochopitelně politici spojení třeba se superdávkou a šíleným stavem nedostupnosti nájemního bydlení?
Chápu zděšení z lidí, jako je Turek a Macinka (jsou tak čitelní náckové, že se odkopou sami), ale větší strach mám z naší pohodlnosti skutečného kritického myšlení a jednostrannosti směrem k stále se opakující, spíše sokolské nebo spartakiádní tradici, kdy se stále dokola stejní cvičenci dobra a slušnosti scházejí a cíl je jediný - společně cvičit, podporovat se ve své dobrotě a morální převaze a hlavně se každé čtyři roky sejít na Strahově (pardon, na Letné) ...
Snažím
se ty algoritmy trochu míchat....A hlavně dvacet let v kontaktu s
bublinou úplně jinou než zde, to je dobrá praxe.. Hlavně na sebe fakt
pyšný nejsem....Moje generace udělala tolik chyb, jako málo která
jiná... Zůstat vlastně 40 let v jednom pocitu morální převahy, to je
výkon hodný úplných idiotů!
470
Diskuse