Nechť je nám jasno: největším úspěchem této epizody nebyla samotná operace, ale masová důvěřivost, která po ní následovala. Trump si Venezuelu nepodmanil. Podmanil si mediální cyklus. A soudě podle udýchaných komentářů to zvládl až trapně snadno.

Během několika hodin analytici s vážnými tvářemi vysvětlovali, co tím Trump „ve skutečnosti myslel“. Bylo to přece o ropě, říkali s reflexivní jistotou lidí, kteří od konce studené války neměli jedinou původní myšlenku. Venezuela má ropu, tudíž zásah musel být o ropě. Je to geopolitický ekvivalent diagnózy „stres“ — šetří čas a zakrývá rozpaky.

A Trump jim ochotně nahrál. „Ropu si necháme,“ prohlásil bez mrknutí oka v televizi, jako by šlo o zapomenutý kabát v šatně. Americké ropné společnosti se prý vrátí, investují desítky miliard dolarů, opraví rozpadlou infrastrukturu a sklidí obrovské zisky. V té větě bylo všechno: sebejistota, jednoduchost, nulový kontakt s realitou.

Protože realita vypadá jinak. Venezuelský ropný sektor není pokladnice čekající na otevření, ale pole min. Státní firma PDVSA je militarizovaná, potrubí se krade, zařízení se rozpadá a právo funguje spíš jako vzpomínka. Produkovat ropu v zemi, kde vybuchují ropovody a mění se pravidla podle momentální nálady, není investiční příležitost, ale adrenalinový sport.

A přesto svět poslušně předstíral, že Trump mluví o něčem reálném. Málokdo připomněl, že návrat amerických ropných firem by vyžadoval bezpečnostní záruky — pravděpodobně nejprve od americké armády — politickou stabilitu na desítky let, zrušení sankcí, změnu venezuelských zákonů, které dnes cizí firmy dusí daněmi a povinnými joint ventures, a nakonec i vyrovnání starých dluhů. Exxon, Repsol nebo ConocoPhillips nezapomněly, že jim Venezuela kdysi prostě sebrala majetek. Paměť kapitálu je dlouhá a velmi osobní. 

Navíc by šlo o projekt na desetiletí. Opravit infrastrukturu, položit nové ropovody, vybudovat přístavy, zajistit elektřinu — to vše by stálo přes deset miliard dolarů ročně a návratnost by se počítala v čase, kdy by Spojené státy mohly mít klidně svého devětačtyřicátého prezidenta. Jinými slovy: žádná seriózní firma nevsadí miliardy na slovo administrativy, která mluví jazykem reality show.