Prezident Pavel a klauni u kapoty
8. 1. 2026 / Fabiano Golgo
A motoristé? To není strana, to je nervový tik společnosti. Politika
zredukovaná na kapotu auta, kde svět končí tam, kam dosáhnou světlomety.
Jejich ideologie je jednoduchá: všechno, co zavání odpovědností, je
spiknutí. Všechno, co vyžaduje myšlení, je podezřelé. Všechno, co
přesahuje okamžik, je zrada „obyčejného člověka“. Jenže stát není
parkoviště pro uražená ega.
Jejich voliči nejsou monstra. Jsou to
lidé unavení, zklamaní, zranění. A právě proto je cynické jim
podsouvat, že řešením je další řev, další primitivní vzdor, další
figurína, která se tváří jako rebel, ale ve skutečnosti jen rozbíjí to
málo, co ještě drží pohromadě. Motoristé nechtějí spravovat stát. Chtějí
ho urazit. A pak odjet.
Do tohoto cirkusu vstupuje Petr Pavel –
muž, kterého mnozí dodnes měří starými hříchy, ale který dnes jedná s
tichou vážností člověka, jenž pochopil, že funkce není trofej. Pavel se
nechová jako prezident Instagramu, ale jako prezident významu. Neptá se,
co je výhodné, ale co je únosné. A říká: tohle už ne.
Ano, má
minulost. Ano, není svatý. Ale právě proto je jeho dnešní postoj tak
silný. Je v něm cosi havlovského – ne v póze, ale v postoji. V tom
neviditelném, nepopulárním rozhodnutí říct: „Tudy ne.“ Prezident tady
není od toho, aby legitimizoval politické klaunství, ale aby mu občas
zhasl světla.
Babiš může mluvit o zátěži, o zdržování, o tom, že
se chce „soustředit na program“. Ale jaký program? Program prázdných
gest, kde se ministerstva rozdávají jako reklamní předměty a stát je jen
kulisa pro nekonečný seriál ega? Pavel mu tu kulisu odmítl půjčit. A to
je akt občanské hygieny.
Diskuse