Když média zneužívají tragédie pro zisk
20. 12. 2025 / Jakub Roubíček
Nemalý rozruch vyvolal včera vydaný text za paywallem z pera Matěje Svěráka na webu iDnes. Dva roky po tragické střelbě na pražské Filozofické fakultě informuje o nedotažených opatřeních školy. Uživatelé sociálních sítí však kritizují vznik článku a necitlivý způsob jeho propagace. Dostal přednost zisk před respektem?
Samotná reportáž popisuje, jak se její autor dostal s černým cestovním kufrem bez problému do budovy fakulty a do jednotlivých pater a učeben. Správně upozorňuje, že fakulta sice přijala některá opatření, jako jsou bezpečnostní fólie na vybraných sklech, příchod manažera bezpečnosti, krizový plán, vyškolený krizový štáb a novou vrátnici s lepším výhledem. Situace i přesto zůstává podobná té v prosinci 2023. Profesionální ostraha pak má fungovat až od ledna příštího roku.
Kde je problém?
Text o možná nedostatečné reakci fakulty na dva roky starou událost má jistě místo v českém mediálním prostoru a může třeba zvýšit tlak na postupné zlepšování ochrany. Problémem je však její provedení a forma propagace. Například na síti X je doprovázen slovy: „Fakulta dva roky po masakru. Reportér se pokusil projít s velkým kufrem do 4. patra.“
Popisek, který je zároveň titulkem, může ve čtenářích vyvolat pochopitelné emotivní reakce, pocit nejistoty či otevřít staré rány. Jedná se o laciný a bezohledný clickbait schválený tamními editory. Někdo by ho mohl považovat za neúctu vůči obětem a tehdy na fakultě přítomným studentům. Svěrák se v budově školy skutečně procházel s kufrem, fotil se u toho a tak dále. Reportáž navíc vyšla jen dva dny před výročím tragédie, což přispívá k potenciálním negativním dopadům.
Zisk versus etika
Jak jsem už zmínil, věcné informování veřejnosti směřující k řešení situace má svůj prostor. Použití clickbaitu ke zvýšení prokliků, výdělku z reklam a podobně je neempatické a ryze hloupé ekonomické smýšlení. Text je příkladem postupné bulvarizace médií, která redakcím umožňuje pracovat s ekonomicky výhodnější formou na úkor novinářské etiky. Ne že by nutně porušoval teze z etického kodexu vydavatelství MAFRA či Syndikátu novinářů České republiky. Pohybuje se však na pomyslné hraně.
Není potom divu, že část obyvatel považuje novináře za hyeny, žumpu, prodejné jedince a bezcitné pisálky. Této rétoriky se mnohdy chytají i politici, v reakci vznikají alternativní média a ta tradiční svoji pozici čas od času úspěšně dále podkopávají. Silně komercializovaný mediální trh navíc často nenabízí prostor pro sebereflexi, která by omezovala růst a výkon v konkurenčním boji se sociálními sítěmi a influencery.
Zisk je jedna věc, ale důvěra je něco, o co se nevyplatí přijít. Komerční plátky ji už pomalu ztrácí. Novináři a editoři by se proto měli důkladně zamyslet nad vlastní budoucností. Citlivé zacházení s tragickými událostmi a udržení respektu čtenářů by měla být samozřejmost, a nemělo by být považováno za ztrátový idealistický přístup.
Diskuse