Otevřená cenzura na CBS ze strany Trumpových loutkových představitelů Paramountu

23. 12. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 2 minuty
V jedné ze starých novinářských pouček se říká, že nejdůležitější není to, co se vysílá, ale co se nakonec nevysílá. Právě tam, v těch prázdných místech, se často ukazuje skutečná povaha institucí, jejich odvaha i jejich strach.

Rozhodnutí americké stanice CBS stáhnout segment pořadu 60 Minutes o venezuelských mužích deportovaných do salvadorské věznice CECOT je přesně takovým momentem ticha, které mluví hlasitěji než jakýkoli komentář.


Na povrchu jde o běžný spor v redakci. Nová šéfredaktorka, Bari Weissová, tvrdí, že reportáž potřebovala více kontextu, další hlasy, možná rozhovor s architektem trumpovské imigrační politiky Stephenem Millerem. Zkušená reportérka Sharyn Alfonsiová naopak říká: všechno bylo prověřeno, pětkrát schváleno právníky i standardy, fakta seděla. Podle ní už nešlo o editaci, ale o politiku.

Takové konflikty nejsou v médiích ničím novým. Nové vedení chce zanechat stopu, stará garda brání zavedené postupy. Ale tento případ má hlubší vrstvy, protože se odehrává v době, kdy se instituce bojí vlastního stínu. 60 Minutes po desetiletí představovalo cosi jako morální kompas americké televize: pořad, který kritizoval mocné, ať už seděli v Bílém domě republikáni nebo demokraté. Být kritizován pořadem 60 Minutes znamenalo, že jste skutečně někde selhali.

Dnes se ale i takové instituce pohybují v prostředí, kde je každé rozhodnutí okamžitě čteno jako gesto loajality nebo vzdoru. Majitel CBS, David Ellison, se pohybuje ve světě velkých akvizic, politických dohod a jemných signálů směrem k Bílému domu. Prezident Trump zase veřejně naznačuje, že s novým vedením CBS není spokojený, a připomíná, že i mocní mediální hráči mají své zranitelnosti. V takové atmosféře se redakční rozhodnutí nevyhnutelně politizují – i když by třeba původně politická být nemusela.

Takže si to řekněme bez obalu. Tohle nebyl spor o kontext ani o slovník. Byl to okamžik, kdy se žurnalistika střetla s realitou moci — a uhnula. Donald Trump nemusí volat do redakce ani vyhrožovat žalobami. Stačí, že se kolem něj pohybují miliardáři s akvizicemi v běhu, s regulátory v zádech a s nervózními investory v zádech ještě víc. V takovém ekosystému se pravda nestahuje příkazem, ale úsměvem a poznámkou, že „ještě není připravená“.

Pořad 60 Minutes kdysi naháněl strach prezidentům. Dnes se prezident tomu pořadu vysmívá a miliardáři hlídají, aby bylo ticho ve správnou chvíli. Nejde o to, že by Trump vyhrál válku s médii. Vyhrál něco horšího: naučil je přemýšlet jako on. 


0
Vytisknout
481

Diskuse

Obsah vydání | 23. 12. 2025