Zuckerberg nepracuje s kamerami a jeřáby. Pracuje s algoritmy a pobídkami. Jeho platforma neinscenuje sjezdy. Inscenuje informační proudy. Funkce je však povědomá.

Meta rozhoduje, které hlasy se dostanou nejdál, která tvrzení se budou opakovat, které narativy ztvrdnou díky opakování. Určuje, zda korekce dokáže držet krok s nepravdou, nebo přichází až poté, co se víra už usadila. Stejně jako Riefenstahlová Meta ideologii nevymýšlí. Dává jí rychlost. A rychlost, jak nás dějiny učí, je často rozdílem mezi předsudkem a perzekucí.

V Myanmaru nebyl Facebook pouhou webovou stránkou. Byl veřejným náměstím, novinami, šeptandou i megafonem. Varování přicházela brzy. Výzkumníci, aktivisté i vlastní interní týmy Mety dokumentovaly, jak se nenávistné projevy proti rohingské menšině šíří bez kontroly, zesilované systémy zaměřenými na zapojení, které upřednostňovaly pobouření před zdrženlivostí. Společnost váhala. Moderace zaostávala. Překážky byly minimální.

Pak přišlo  vyhánění, zabíjení, útěk více než 700 000 lidí. Vyšetřovatelé OSN později uvedli, že Facebook sehrál „určující roli“ při formování nenávisti, která násilí předcházela. Ani Riefenstahlová nikdy nevystřelila zbraň.

To, co odlišuje nehodu od odpovědnosti, je opakování navzdory varování. V lednu 2025, po volebním vítězství Donalda Trumpa, Zuckerberg oznámil rozsáhlé změny v obsahových politikách Mety. Ověřování faktů bylo zrušeno. Omezení nenávistné rétoriky rétoriky bylo uvolněno. Načasování bylo vysvětleno jako reakce na „kulturní bod zlomu“.

I Riefenstahlová mluvila o kulturních momentech — o osudu, o hnutích větších než jednotlivec. Poučení z dějin není, že jednotlivci tyto okamžiky vytvářejí, ale že se rozhodují, zda jim sloužit. Odstraněním veškeré kontroly v době politické polarizace se Meta nestala neutrální. Stala se permisivní. Zvolila rychlost před kontrolou, dosah před zdrženlivostí. To není cenzura. To je kurátorství.

Poválečná obhajoba Riefenstahlové spočívala na jediném tvrzení: byla umělkyní, nikoli propagandistkou. Neměla prý kontrolu nad tím, jak bude její dílo použito. Dějiny tuto obhajobu odmítly ne proto, že by zamýšlela genocidu, ale proto, že ji učinila představitelnější.

Zuckerbergova obhajoba — že Meta společnost pouze odráží — spočívá na stejném omylu. Systémy nejen odrážejí. Ony tvarují. Odměňují. Normalizují. Když platforma zesiluje dehumanizaci rychleji než korekci, není pasivní. Účastní se. A když tato účast pokračuje i po jasných důkazech škod, úmysl přestává být podstatný.

Dějiny se neptají, zda Zuckerberg věří v autoritářství, stejně jako se neptaly, zda Riefenstahlová nenáviděla židy. Pokládají jednodušší otázky.

Kdo ovládal prostředky masové komunikace?
Kdo odstranil překážky propagandy?
Kdo trval na tom, že je pouze technikem?

Riefenstahlová učinila propagandu krásnou. Zuckerberg ji dal možnost šířit se efektivně a bez překážek. Jiná doba. Jiné nástroje. Stejné morální selhání.

Tragédie nespočívá v tom, že by se dějiny opakovaly přesně. To se stává málokdy. Opakuje se  jejich logika.