Turek je i není nacista

15. 10. 2025

čas čtení 3 minuty
V debatě o těch Turkových výrocích je snadné spadnout do pasti dvou zavádějících protikladů – že ten člověk je buď doopravdy nacista, nebo že je to všechno jen projev poněkud nestandardního smyslu pro humor. Pravda není ani jedno, a zároveň je pravdou obojí, píše Martin Škabraha.

 

Filip Turek nejspíš není autentický nacista, už proto, že být nacista znamená stát za určitou vizí (byť děsivou), dokonce být připraven se za ni obětovat, a FT opravdu nepůsobí dojmem člověka, který by byl schopen stát za čímkoliv, co ho přesahuje, ba vůbec něco takového aspoň pochopit. Jeho humor je pravděpodobně opravdu humor – ale bez onoho „jen“.

O humoru je totiž třeba vědět jednu věc – my se nesmějeme vtipům, protože jsou vtipné, je to naopak: vtipy jsou vtipné proto, že se jim smějeme. Smích má sociální funkci a to, čemu se smějeme, je projevem toho, jakou společnost svými výroky a svým chováním utváříme a chceme utvářet.

Ty věčné Turkovy rádoby vtipné narážky na Hitlera neznamenají, že jakmile by se chopil moci, začal by plánovat, jak narvat co nejvíc lidí do pecí. Je to jen způsob, jak se společensky přijatelnou formou („já jsem si jenom dělal srandu“) opájet představou, že se k němu ostatní budou chovat jako k vůdci. Jako k ikoně. 

Ještě důležitější je, s jakou pravidelností má potřebu dělat „vtipy“ o národnostních a náboženských menšinách, ženách, homosexuálech, apod. To není „jenom sranda“, je to jeden ze způsobů, jak různé zranitelné skupiny symbolicky marginalizovat, udržovat je v podřízeném postavení, doslova a do písmene se po nich vozit, což je jádro politického poselství Motoristů - vozit se v něčem a po někom, to je celá jejich ideologie.

Jinak řečeno, ty výroky není na místě brát „at face value“, jako něco, za čím by občan Turek byl ochoten stát. Má tedy pravdu, když chce, abychom nebrali vážně jejich doslovný obsah. Je ale třeba brát vážně jiný jejich obsah, totiž osobnostní profil, který se za nimi zjevně skrývá (a starší datum některých těch výroků dokazuje, že jde o dlouhodobé konzistentní chování). Hitler zachraňoval civilizaci (svou zvrácenou představu o ní), Turek jenom potřebuje mít koho ponižovat.

Z toho, že jde o humor, neplyne, že to nemáme brát vážně. Naopak: právě proto, že tohle někdo považuje za vtipné, tedy za něco, čemu – komu – se máme smát, je velmi varovným signálem toho, o jakého člověk se jedná. Někdo takový nejen že se nehodí na ministra zahraničí. Neměl by vykonávat žádnou exekutivní funkci, protože je téměř jisté, že takový člověk bude svěřenou moc zneužívat – posílí v něm jeho nejhorší vlastnosti, od pěstování kultíčku osobnosti přes víru, že ze všeho se lze vylhat, až po „masivní“ akce proti kritikům a kritičkám.

Takže znovu: z těch dvou možností – že Turek je nacista, a že si „jenom dělal srandu“ – neplatí ani jedna, a současně svým způsobem platí obě.

-1
Vytisknout
918

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2025