Coca-Cola s Trumpovou příchutí

22. 7. 2025 / Fabiano Golgo

 

Za normálních okolností by volba mezi třtinovým cukrem a kukuřičným sirupem ve vaší plechovce Coca-Coly mohla být záležitostí výživových poradců, kuchařů nebo maximálně pobouřeného tweetu nějakého fitness influencera. Ale ve Spojených státech roku 2025, kde se absurdno stává normou a Bílý dům připomíná varieté, přišlo rozhodnutí přímo od prezidenta. Donald Trump oznámil, že Coca-Cola bude napříště v USA slazená třtinovým cukrem místo tradičního kukuřičného sirupu.

 
Nejde o žádný přechod k přírodní stravě ani o boj proti „Big Corn“. Dokonce ani o chuť – ačkoliv Trump, který je známý svou slabostí pro fast food a dietní colu, se možná považuje za odborníka. Tahle změna má politický nádech. A jako všechno, co je zabalené do směsi cukru, dotací a volební strategie, i tahle novinka má poněkud hořkosladkou příchuť.

Kukuřičný sirup je v USA králem sladidel z jednoduchého důvodu: je levný. A je levný proto, že produkce kukuřice je štědře dotována federální vládou – zejména v tzv. „corn beltu“ na Středozápadě – státech jako Iowa, Nebraska nebo Illinois. Oblastech, které tvoří republikánské jádro amerického zemědělství. Až dosud.

Trump, když dává přednost třtinovému cukru – který je dražší a pěstuje se hlavně na Floridě a v Mississippi – nedělá jen výživové rozhodnutí. Mění tím symbolickou a ekonomickou rovnováhu v rámci republikánské voličské základny. Jak poznamenal analytik Fernando Toledo, je to skoro politická záhada: proč vyměnit miliony farmářů ze Středozápadu za hrstku cukrových baronů?

Odpověď možná neleží v zemědělství, ale v účetnictví. Mezi hlavními beneficienty je mocná rodina Fanjulů, původem z Kuby, která ovládá obrovské cukrové plantáže v USA a má dlouhodobé vazby na Republikánskou stranu – a konkrétně na Trumpovu kampaň. Milion dolarů pro PAC Make America Great Again, dalších 413 tisíc pro Republikánský národní výbor. Sladké politické gesto.

Není to nic nového. Historie je plná lídrů, kteří považují stát za osobní laboratoř a občany za figurky na šachovnici. Stalin určoval, kde se má sázet pšenice, podle pavědeckých teorií, a miliony lidí kvůli tomu hladověly. Fidel Castro zavedl rybí čtvrtek – každý občan měl jíst rybu, ať už chtěl, nebo ne. Nicolás Maduro vymyslel „socialistický chléb“ v době, kdy v obchodech nebyla mouka a vláda doporučovala smažit banány s mlékem místo vajec.

Tyto bizarní zásahy nejsou jen výstřednosti. Jsou to projevy mikrořízení reality: demonstrace, že moc vládce sahá až k nejbanálnějším aspektům života. Název sportovního týmu, den určený pro rybu, konzistence chleba, sladidlo v cole. Malá rozhodnutí, která ve své nahromaděnosti ukazují, že občan už není svobodný jednotlivec, ale konzument reality řízené shora.

Ironií je, že se to všechno děje pod praporem osobní svobody a volného trhu. Ale Trumpovo rozhodnutí odhaluje paradox populismu: ti, kdo nejhlasitěji brojí proti „příliš velkému státu“, často sami touží zasahovat do všeho – od architektury až po receptury nápojů.

Otázkou zůstává, co způsobí „Coca-Cola s příchutí Trumpa“ v širším měřítku. Krátkodobě slaví pěstitelé třtiny na Floridě i akcionáři Fanjul Corp. Dlouhodobě by mohl těžit i brazilský cukrovarnický průmysl – Brazílie je největší světový vývozce třtinového cukru. Ale pro průměrného amerického voliče možná zůstane jen o něco dražší plechovka a pocit, že mu někdo tiše přislazuje realitu podle vlastního zájmu.

A tak si nakonec člověk musí položit otázku: dáte si colu s politikou nebo bez ní?