Bitva o Los Angeles

12. 6. 2025 / Matěj Metelec

čas čtení 3 minuty
V listopadu 1999 vydala kapela Rage Against the Machine (RATM) svoje třetí studiové album jménem Battle of Los Angeles (Bitva o Los Angeles). Deska kapely proslulé antiautoritářskými a revolucionářskými postoji se ukázala tak trochu prorocká, jen město si spletla. Tentýž rok se totiž na přelomu listopadu a prosince konala v americkém Seattlu konference Světové obchodní organizace (WTO) a zároveň do té doby největší protesty alterglobalizačního hnutí. „Bitvu o Seattle“ znamenala přelom a do značné míry tato vrchol tohoto širokému proudu a násilné střety představovaly sice kontroverzní strategii, zároveň však nelze popřít, že zviditelněly téma negativních dopadů ekonomické globalizace a společnosti globálního Severu si začaly uvědomovat, že benefity globalizace nikdy nebyly distribuovány rovnoměrně. 

Také v poslední týdnu se odehrála svého druhu „bitva o Los Angeles“, o více než čtvrtstoletí později. Poté, co imigrační úřady ve městě uskutečnily sérii razií a za údajné porušení imigračních předpisů zadržely několik desítek lidí, vypukly protesty, částečně násilné. Paradoxem je, že svým způsobem jde znovu o globalizaci, jen si teď protestující a státní orgány (s nadsázkou řečeno) prohodily strany. Zatímco současná americká administrativa se snaží projevy jeden z projevů globalizace omezit, demonstranti v ulicích po něm volají. Celé je to o to zamotanější, protože migrace za prací a celkově za představou lepšího života je nejen jedním z charakteristických průvodních jevů modernity (který globalizace jenom zmasověla a zrychlila), ale Spojené státy jsou na ideálu migrace dokonce založeny: jejich „otcové zakladatelé“ byli právě poutníci.

Protesty v LA lze ale označit za bitvu nejen kvůli násilným střetům mezi demonstranty a policií (kterých bylo výrazně méně než pokojných projevů odporu) a hořícím autům. Jde také o prezidentské pravomoci. Donald Trump totiž posílil konfrontační povahu tím, že do Los Angeles poslal čtyři tisíce příslušníků Národní gardy a sedm set mariňáků. Proti tomu se ohradil kalifornský guvernér Gavin Newsom, který nasazení Národní gardy označil za bezostyšné zneužití moci, které rozdmýchává už tak výbušnou situaci. Prohlásil rovněž, že Trump překročil své pravomoci, řešení situace v LA bylo zcela v dikci státu Kalifornie a že v ohrožení je samotná demokracie, ovšem právě ze strany Donalda Trumpa a dodal: „Kalifornie je sice první, ale jí to zjevně neskončí.“ 

Což není zcela nepravděpodobné, ostatně podobně Trump postupuje ve svém „tažení“ proti americkým univerzitám. Gesto vyslání vojska zrovna do Kalifornie je možné číst jako symbolické. Jedná se nejen o nejlidnatější americký stát a také o stát s největší ekonomikou. Pokud by Kalifornie byla suverénní zemí, stále by se počítala k nejdůležitějším ekonomikám světa. Navíc je baštou demokratů a vůbec liberalismu (což v americkém kontextu znamená víceméně všechno nalevo od konzervatismu). V Kalifornii je „liberální“ i někdejší tamní republikánský guvernér Arnold Schwarzenegger.

Dokud bude mít Trump převahu v obou komorách Kongresu, budou vedle soudů státy tou největší potenciální brzdou prosazování jeho vizí, a mezi nimi vcelku logicky lze na první místo zařadit liberální Kalifornii. Přestože se mogulové ze Sillicon Valley přidali k Trumpovi, stát jako takový zůstává dominantně liberální. Je tak možné, že jsme neviděli poslední kolo „bitvy o Los Angeles“.

1
Vytisknout
925

Diskuse

Obsah vydání | 12. 6. 2025