Nebýt západních proizraelských mimiker, nedošlo by v Gaze ke genocidě

5. 6. 2025 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Ilustrační foto: Daniel Veselý

Když jsem v roce 2006 napsal svůj první kritický text o jedné z trestných výprav Izraele do Gazy, byl Izrael všeobecně považován za jedinou výspu liberální demokracie na Blízkém východě. Prakticky nikomu v českém prostoru nepřišlo pobuřující, že Izrael už tehdy okupoval Západní břeh Jordánu, Golanské výšiny i Gazu (navzdory stažení ilegálních osadníků z pásma v roce 2005), systematicky zabíral palestinskou půdu, budoval ilegální osady a periodicky vraždil palestinské civilisty. Nebýt mohutné podpory Izraele ze strany Spojených států (a jejich četných vazalů včetně České republiky) v koordinaci s prosionistickým mediálním mainstreamem, Palestinci by byli dávno svobodní.

Samotné založení Izraele představuje zločin proti domorodé populaci, jež byla tvrdě potrestána za nevídané zvěrstvo, které postihlo evropské židy. Ve skutečnosti se však od samého začátku jedná o kolonialistický projekt a později o jakousi vojenskou výspu USA v hostilním regionu bohatém na klíčové přírodní zdroje. Navzdory hluboce zakořeněné rasistické představě o civilizované zemi bránící se arabským hordám je Izrael, který v západní Asii vyvolal válečné rozbroje v letech 1956, 1967, 1978 či 1982, regionální tikající bombou. Západní politicko-mediální svět však dlouhé dekády poskytoval darebáckému Izraeli potřebné mimikry, kupříkladu v podobě zaklínadla o “právu Izraele na existenci”. Nic takového ale mezinárodní právo nezná, jelikož státnost je politická realita, a nikoliv právní záležitost. A neustálé šermování antisemitismem či Hamásem nemá už tak zhoubnou moc jako kdysi.

Decimace Gazy změnila vše. Izraelští političtí a vojenští předáci své tužby obsadit veškeré území “od řeky k moři” už dávno neskrývají za šarádu Američany dirigovaného “mírového procesu”, přičemž jejich nynější výroky na adresu Palestinců žijících v Gaze i na Západním břehu se nikterak neliší od otřesných stanovisek nacistických pohlavárů vůči židům ve válečné Evropě. Přitom ale nejde o proklamace z úst “pár shnilých jablek”, jak by se při pohledu na stále zoufalejší proizraelské tlampače mohlo zdát. Celá izraelská společnost je skrz naskrz prosycena neutuchající nenávistí vůči Palestincům, neboť toto etnikum stát Izrael dehumanizoval a démonizoval celá desetiletí.

To ostatně dokazuje i nedávný průzkum veřejného mínění vypracovaný Pensylvánskou univerzitou, podle nějž si 82 % oslovených respondentů z Izraele přeje vypuzení Palestinců z Gazy a téměř polovina dalších podporuje jejich vyhlazení. Naopak některé židovské hlasy, třebaže jsou v tuto chvíli ojedinělé, současný Izrael bez obalu přirovnávají k nacistickému Německu.

Mnozí dlouhodobí stoupenci izraelského apartheidu v toxickém tuzemském klimatu, příkladně redaktor České televize Jakub Szántó, mají zjevně hlavu v pýru a snaží se vinu za destrukci Gazy svalit na psychopaty v Netanjahuově vládě, potažmo na samotného Netanjahua. Další mluvčí izraelské vyhlazovací mašinérie, jako je David Borek v ČT a Jan Fingerland v ČRo, se na izraelské vybíjení Gazanů neohrabaně pokoušejí naroubovat jakousi lidskou tvář. Postoj české politické reprezentace, nehledě na vládní a opoziční činitele, pak pouze zrcadlí zvrácené postoje těchto dvou pánů. Česká republika si svou patologickou podporou izraelské destrukce Gazy a kolonizace Západního břehu na steroidech koleduje o pěkný průšvih; nejde pouze o totální izolaci ČR na mezinárodním poli, ale i o zásadní ohrožení bezpečnosti jejích občanů.

Mezitím tradiční spojenci a spolupachatelé Izraele v Evropské unii i mimo ni protestují proti děsivým zvěrstvům a perverzním plánům Netanjahuova gangu na vyhnání přeživších Gazanů a v tomto ohledu podnikají první nesmělé kroky. Jenže ty přicházejí velmi pozdě, neboť jejich spoluvina na ničení palestinského etnika je neoddiskutovatelná. Dokud však Velká Británie a Evropská unie - a zejména Německo - neuvalí na Izrael nekompromisní zbrojní embargo a tvrdé sankce na izraelskou vládu, nic se nezmění. Zásadní změna v setrvalém proizraelském kursu ovšem musí přijít od hlavního sponzora a komplice Tel Avivu, tedy ze strany Spojených států.