Haaretz: Gazané mizí v izraelské vojenské vazbě. Armáda tvrdí, že neví, kde jsou. Mnozí jsou ale mrtví
31. 12. 2024
Od vypuknutí války zůstává osud mnoha obyvatel Gazy, kteří byli naposledy viděni ve vazbě izraelských ozbrojených sil (IDF), neznámý. Armáda tvrdí, že nemá „žádné informace“ o jejich zadržení nebo zatčení. Nicméně v době, kdy byli naposledy spatřeni, byli zadrženi nebo zatčeni izraelskými vojáky.
V posledních měsících podali Palestinci a organizace na ochranu lidských práv 27 petic, aby zjistili, co se s pohřešovanými stalo. Ačkoli většina z nich byla zamítnuta, některé z petic přiměly armádu k dalšímu vyšetřování. Odhalily, že někteří lidé, o nichž IDF dříve tvrdily, že nemají žádné údaje, jsou buď drženi v izraelských vazebních zařízeních, nebo zemřeli.
Abdel Karim Al-Shana, 39 let, otec šesti dětí, byl zatčen koncem ledna 2024 při přechodu kontrolního stanoviště IDF jižně od Chán Júnisu, poté, co armáda nařídila místním obyvatelům evakuovat se do Muwasi (klasifikované IDF jako „bezpečná zóna“ navzdory probíhajícím útokům v ní). Protože o Al-Šanovi neměla jeho rodina pět měsíců žádné zprávy, zoufale ho hledala, dokud se jim neozval právě propuštěný vězeň.
„Řekl nám, že ho viděl v Aškelonu [ve vazební věznici Šikma], kde neměli matrace. Říkal, že ho mučili,“ říká s pláčem do telefonu jeho neteř Doha, která žije na Západním břehu Jordánu. Když se rodina snažila zajistit návštěvu právníka, izraelská vězeňská služba tvrdila, že je držen ve věznici Ofer. Jakmile však rodina kontaktovala kontrolní středisko IDF pro vězeňství, dozvěděla se, že o jeho zatčení ani o tom, že by byl někdy držen ve vazbě, „nejsou žádné informace“. Stejnou odpověď dostala rodina i při druhém dotazu.
Al-Šanova rodina, která stále pobývá v Gaze, vynaložila velké úsilí, aby ho našla. „Kontaktovali jsme úřad pro vězně, Červený kříž, Addameer [Sdružení pro podporu vězňů a lidská práva, palestinská organizace pomáhající vězňům] a všechny organizace, které nás napadly,“ říká Doha.
„Pátrali jsme po propuštěných vězních, a kdykoli jsme se dozvěděli o propuštění nového zadrženého, šli jsme se do nemocnic zeptat, zda ho neviděli. Mluvili jsme s každým z nich. Chodili jsme do škol [které jsou využívány jako úkryty], a pokud tam byl propuštěný vězeň, snažili jsme se s ním mluvit,“ dodává. Al-Šanův sedmnáctiletý syn byl také zatčen a ve věznici Megiddo ho navštívil právník.
V září loňského roku HaMoked: Centrum na obranu jednotlivce, nevládní organizace na ochranu lidských práv pomáhající Palestincům žijícím pod izraelskou okupací, podalo k Nejvyššímu soudu žádost, v níž požadovalo od úřadů informace o místě pobytu Al-Šany. Teprve poté stát prozradil, že je držen ve věznici Ofer v rámci trestního řízení a že ho v květnu 2024 navštívil právník - jeho rodina o ničem z toho nevěděla. Stát tvrdil, že v odpovědi, kterou předtím poskytl rodině a podle níž o místě jeho pobytu nemá žádné informace, „došlo k omylu“.
V rozhodnutí se uvádí, že chyba úřadů „vyvolává obavy“ a že podobný případ byl již dříve předložen soudu. Žádost však byla zamítnuta. Bezpečnostní služba Šin Bet se odmítla pro Haaretz vyjádřit k obvinění, kterému Al-Šana čelí. Zdroj z obranného establishmentu však uvedl, že byl zatčen pro podezření z účasti na teroristické činnosti.
Od začátku války bylo mnoho Gazanů zadržených armádou převezeno do vazebních zařízení v Izraeli, zatímco jiní jsou zadržováni uvnitř Gazy. Většina z nich byla zajata na základě zákona o věznění nezákonných bojovníků, který v současné době umožňuje zadržovat osoby po dobu 45 dní bez návštěvy právníka, což odráží zlepšení oproti předchozí verzi zákona, která jim odepírala přístup k právníkovi až na 180 dní. Jiní, jako například Al-Shana, byli zadrženi v rámci trestního řízení.
Stát po mnoho měsíců odmítal poskytnout rodinám zadržených jakékoli informace o jejich stavu a také odepřel zástupcům Červeného kříže právo navštívit zadržovací zařízení v Izraeli. Díky peticím podaným organizací HaMoked stát v květnu poskytl e-mailovou adresu, která umožňovala po prvních 45 dnech zadržování sjednat vězni schůzku s právníkem, a zjistit tak, zda byl skutečně zadržen, a pokud ano, kde. Od května do října podala HaMoked 901 žádostí o zjištění polohy vězňů. Na 501 z nich obdržel odpověď o místě zadržení a na 400 odpověď: „O zatčení nebo zadržení nemáme žádné informace.“ V případě, že by se jednalo o zadržení nebo zadržení, obdržel by odpověď o místě zadržení.
V některých z těchto případů existuje pravděpodobnost, že dotyční nejsou drženi armádou a rodiny s nimi ztratily kontakt kvůli jiným okolnostem souvisejícím s válkou. Ve 27 takových případech měly rodiny indicie, že jejich příbuzní byli skutečně zadrženi nebo byli naposledy viděni při zadržení či zatčení v Gaze.
Když tedy loni v květnu zatkla IDF muže z Gazy, jeho rodina se obrátila na armádu, aby se dočkala stejné odpovědi. O dva měsíce později, po jeho propuštění, však uvedla, že po celou tu dobu byl v Gaze přemisťován z místa na místo, přičemž byl ve vazbě IDF.
V listopadu deník Haaretz informoval o případu Mounira Alfaqawiho a jeho syna Yassina, kdy IDF nejprve tvrdily, že nemají žádné údaje o jejich zatčení, ale poté, co byla podána petice, svou odpověď změnily. Dalším státním šetřením bylo zjištěno, že oba zemřeli ve vazbě. Interní policejní vyšetřování jejich smrti je stále otevřené.
I v tomto případě soudci vyjádřili „znepokojení nad chybou, které se dopustila vojenská policie“. Soudce Khaled Kabub rozhodl: „Navzdory velké zátěži, kterou nesou ti, kdo se těmito záležitostmi zabývají, nebo možná právě proto, musí dbát na to, aby v každém případě před poskytnutím odpovědi jasně zjistili fakta.“ Dále uvedl, že „příslušné orgány by měly tento závažný incident prošetřit a formulovat postupy vzhledem k rozporu mezi odpovědí poskytnutou v červenci a odpovědí poskytnutou v důsledku petice. Lze očekávat, že zúčastněné subjekty budou v kontaktu se zástupci rodin zadržených ohledně interního policejního vyšetřování okolností jejich smrti.“
Další případ se týká zmizení otce rodiny Al-Ajur a jeho pětileté dcery. Matka dívky, která si při rozhovoru s Haaretzem přála zůstat v anonymitě, uvedla, že oba naposledy viděla 24. března v domě jejich příbuzných poblíž nemocnice Šifa ve městě Gaza. Předtím se evakuovali ze čtvrti Tel al-Hawa, kde žili před válkou.
„Týden jsme byli v obležení a sedmý den přišli do domu vojáci a zahájili palbu. Byla jsem těhotná a byla jsem střelena do břicha. Můj manžel byl zraněn do nohy a dcera do ramene.“ Všichni byli zraněni. Říká, že vojáci odvedli dívku do jiné místnosti, aby jí ošetřili zranění. „Namířili na mě zbraně a řekli: 'Musíte opustit dům a jít na jih. Požádala jsem je, aby mi dali mého čtyřletého syna, a odešla jsem. Od té doby nevím, co se stalo s mým manželem nebo dcerou.“
Když se o dva týdny později do domu vrátili další příbuzní, viděli, že byl vybombardován, ale těla se jim nepodařilo najít. Otec a dcera zmizeli beze stopy. O několik měsíců později se matka náhle dozvěděla o svém manželovi, nebo to tak alespoň vypadalo. „Jeden vězeň nám řekl, že ho viděl ve věznici Negev [Ketziot]. Ale nemohl nám říct nic o jeho zranění ani o tom, v jakém byl stavu,“ říká.
Podobnou zprávu si vyslechla od jiného propuštěného vězně. Když se však rodina pokusila s pomocí HaMokedu oficiálně zjistit, kde se otec s dcerou nacházejí, dostala odpověď, že o jejich zatčení „nemáme žádné informace“. Žádost HaMokedu v této věci byla po stejné odpovědi ze strany státu Nejvyšším soudem zamítnuta. „Proč tvrdí, že nebyl zatčen, když nám propuštění vězni říkají, že slyšeli jeho jméno?“ ptá se matka. „Chci vědět, co se dělo poté, co jsem odešla z domu. Kam zmizel můj manžel a dcera? Co se stalo potom?“
V dalších dvou podobných případech se rodiny od propuštěných vězňů dozvěděly, že jejich příbuzní byli v Izraeli skutečně zadržováni. Awad Nufal, 68letý Gazan, byl zatčen před zraky své rodiny v lednu 2024. Armáda uvedla, že nemá „žádné informace o jeho zatčení“, zatímco jiní Gazané, kteří byli propuštěni z vězení v Izraeli, tvrdili, že Awada viděli ve věznici Ofer a ve vazební věznici Anatot. Nur Abu al-Aoun byl zatčen v prosinci 2023. Jeden z jeho propuštěných příbuzných uvedl, že byli zadržováni ve vyšetřovacím zařízení ve věznici Šikma. Další propuštěný vězeň uvedl, že s ním byl později ve věznici Ofer. V obou případech Nejvyšší soud zamítl žádosti poté, co stát trval na tom, že o zatčení mužů nemá žádné informace.
„Stovky lidí zmizely poté, co skončily ve vazbě IDF. Buď armáda odmítá poskytovat informace o těchto případech, nebo, což je ještě závažnější, vojáci nijak nedokumentují, jak je s civilním obyvatelstvem zacházeno,“ říká Jessica Montellová, ředitelka organizace HaMoked. „Desítky případů jsme předložili Nejvyššímu soudu, který odmítl vykonávat jakýkoli soudní dohled. Vrchní soud v podstatě funguje jako razítko pro jakékoli prohlášení, které armáda a vězeňská služba v těchto případech učiní. Skutečnost, že na rozdíl od předchozích válek neexistuje nikdo, kdo by bezpečnostní služby přivolal k pořádku, vede k tomu, že dochází k závažnému porušování práva a zadržení navždy mizí.“
K rodině Al-Ajur mluvčí IDF říká: „Popsaný incident nám není znám. Zdůrazňujeme, že otec nebyl zatčen ani evidován v žádném zadržovacím zařízení IDF.“ Ke všem ostatním případům se mluvčí odmítl vyjádřit, stejně jako k obecné stížnosti na nemožnost lokalizovat zadržené.
Diskuse