19. 3. 2024
Když se v Itálii v roce 2022 dostala k moci Giorgia Meloni, západní elity pochybovaly o premiérce, která se kdysi vyznávala z obdivu k fašismu.
Uběhly však dva roky a krajně pravicové političce se podařil husarský kousek.
Přesvědčila západní lídry o své neochvějné podpoře Ukrajiny v jejím boji proti Rusku a zároveň využila své úctyhodnosti k tomu, aby se stala vůdčí osobností mezi evropskými pravicovými silami.
Byl to tlak Meloni a dalších pravicových vůdců, který donutil Brusel zrušit plánovaná omezení používání pesticidů a omezit klimatický balíček. Byl to také do značné míry tlak Meloni, který změnil postoj Evropy k migraci z postoje zaměřeného na azyl a přerozdělování mezi státy EU směrem k placení třetím zemím za to, aby udržely migranty za hranicemi bloku.
A nadále má tichý, ale silný vliv na vrcholné politiky EU, jako je předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.
V neděli Meloni odletěla do Egypta, aby stála po boku Ursuly von der Leyen při podepisování migrační dohody, podle níž EU zaplatí Káhiře až 7,4 miliardy eur na posílení vládních financí a omezení migrace (i když egyptský ministr financí tuto částku snížil – mezi 4,6 a 5,5 miliardami eur).
Na znamení vlivu Meloni a její klíčové role při utváření trajektorie EU směrem k posunu doprava v migraci – a politické závislosti von der Leyen na ní – je po podobné cestě do Tuniska v roce 2023 opět na cestě k podpisu takové dohody.
Přesto má vliv Meloni spoustu prostoru k růstu.
V červnu Evropané hlasují v celoblokových volbách, které pravděpodobně vyústí v rozšíření pravicového bloku v parlamentu, podle průzkumu veřejného mínění POLITICO. Italská premiérka má nakročeno k tomu, aby se stala duchovním vůdcem tohoto bloku a postrčila Brusel doprava ve všem, od migrační politiky až po Zelenou dohodu, ambiciózní balíček klimatické legislativy, který se stal pro pravici boxovacím pytlem.
Kritici rychle vyvracejí argumenty pro vliv Meloni na světové scéně. Navzdory některým optimistickým titulkům se italská ekonomika zasekla na druhém rychlostním stupni, což oslabuje důvěryhodnost Říma při důležitých politických rozhodnutích. A navzdory současnému neutěšenému stavu francouzsko-německých vztahů jsou Paříž a Berlín stále strukturálně vzato hybateli evropské politiky, přičemž Polsko pod vedením premiéra Donalda Tuska je stále důležitějším hráčem.
Oponenti v Itálii také varují, že vláda Meloni využívá kampaň proti náhradnímu těhotenství k tichému narušování práv LGBTQ+. "Jak lze očekávat od konzervativce značky 'Bůh, vlast a rodina', Meloni a její strana jsou již dlouho nepřátelští vůči prosazování rovnosti LGBTQ+ v oblasti domácího života a horlivě se staví proti rodičovství osob stejného pohlaví," napsala loni v úvodníku pro POLITICO britsko-italská výzkumnice Andrea Carlo.
V listopadu budou američtí voliči vybírat mezi úřadujícím prezidentem Joem Bidenem a bývalým prezidentem Donaldem Trumpem. Pokud zvítězí první možnost, Meloni může pokračovat ve vztahu, který Bílý dům i její vlastní kancelář definují jako "pozitivní". Bude-li to Trump, mohla by zúročit měsíce diskrétních snah naklonit si pravici MAGA a stát se evropským spojencem, který je méně toxický než maďarský Viktor Orbán – něco jako Maggie Thatcherová pro svého Ronalda Reagana, abychom použili velmi nedokonalou analogii.
"V Itálii je zdaleka nejbližší političkou k Trumpovi," řekl italský politolog Marco Damilano. "A na evropské úrovni by její vláda měla nejlepší pozici k budování vztahů s Trumpovou administrativou.
Navzdory nedávné volební porážce na Sardinii zůstává podpora Meloni – 41 % – na italskou premiérku po dvou letech ve funkci nepravděpodobně vysoká. Otázkou nyní je, co udělá se svým politickým kapitálem. A zůstane věrná proukrajinskému a pronatovskému táboru v případě, že se Trump vrátí do Bílého domu a ona se stane velekněžkou evropské pravice?
Prozatím se Meloni ukazuje jako obzvláště zběhlá v italské diplomatické tradici, kdy to hraje na obě strany. Místo toho, aby se stala evropským strašákem à la Orbán, zůstala Meloni v posledních dvou letech v západním táboře a zároveň uplatňovala rostoucí vliv na politiku EU.
Když byl Nicola Procaccini, který spoluvede frakci Meloni v Evropském parlamentu, požádán, aby popsal svůj preferovaný výsledek amerických prezidentských voleb, řekl: "Doufáme, že Trump vyhraje," i když po tomto prohlášení rychle následovala výhrada: "Ale Giorgia je samozřejmě také vůdkyní italské vlády a má velmi dobré vztahy s prezidentem Spojených států Joem Bidenem."
Tábor Melonio se snaží o obojí. Na jedné straně dělá hodně pro to, aby zajistila, že její proukrajinské a pro-NATO renomé bude v pořádku, včetně cesty do Kyjeva v den druhého výročí ruské invaze v únoru a pořádání zvláštního setkání zemí G7 zaměřeného na Ukrajinu ve stejném měsíci.
Na druhé straně se snaží naklonit si protiukrajinské MAGA republikány tím, že buduje vazby s Trumpovým táborem díky floridským členům své krajně pravicové strany Bratři Itálie.
Meloni přilákala davy, když se v roce 2020 zúčastnila CPAC na Floridě. A její tábor usilovně pracuje na budování vazeb s Trumpovým okolím ve Spojených státech. "Jako lídryně velké evropské ekonomiky by byla pro Trumpa v Evropě referenčním bodem," argumentoval Andrea di Giuseppe, zákonodárce Bratrů Itálie se sídlem v Severní Americe, který má na starosti komunikaci s americkými republikány.
Otevřenost Meloni vůči Trumpovi jistě prohloubí podezření mezi nejvěrnějšími spojenci Ukrajiny v Evropě ohledně jejího dlouhodobého postoje, zejména poté, co byla italská premiérka loni v listopadu přistižena, jak si stěžuje na "únavu z Ukrajiny" africkému vůdci, který se ukázal být žertovným volajícím.
Ale uprostřed patové situace mezi Bruselem a Maďarskem ohledně pomoci Ukrajině to byla Meloni, kdo pomohl přesvědčit Orbána, aby podepsal balík pomoci pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur – což je úspěch, který má kořeny v měsíce trvající ofenzívě šarmu s cílem naklonit si vzpurného lídra.
Meloni byla hvězdným hostem Orbánova setkání konzervativních osobností v Budapešti loni v září. Oba lídři poté sdíleli společné prohlášení odsuzující ruskou agresi na Ukrajině, což svědčí o vlivu Meloni.
Ti, kdo s Meloni jednali zblízka, poukazují na klíčový rozdíl mezi ní a lidmi, jako je Orbán nebo bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki. Úzkostlivě dbá na to, aby nepřekročila červené čáry bloku v oblasti právního státu nebo aby nevypadala neloajálně k řádu NATO vedenému USA.
Přidejte k tomu její znalost cizích jazyků – lepší než u mnoha jejích předchůdců – a její vítězné, neformální vystupování na mezinárodních setkáních (je známá tím, že si na setkání vedoucích představitelů před sebe pokládá svůj penál jako student) a máte vysoký příklad italské diplomacie.
Pokud Ursula von der Leyen kývne na druhé funkční období, bude mít s největší pravděpodobností co do činění s Evropským parlamentem, kde podle průzkumu veřejného mínění POLITICO budou mít pravicové strany podstatně více křesel než v tomto volebním období – a kde bude Meloni pravděpodobně opět hrát klíčovou roli.
Zdá se, že vliv Meloni na záležitosti EU bude v nadcházejících měsících pravděpodobně růst, nikoli klesat. A von der Leyen bude potřebovat podporu Meloni, aby si zajistila kvalifikovanou většinu mezi ostatními 26 lídry EU ve prospěch udělení druhého funkčního období.
Jako členka největšího uskupení v Evropském parlamentu, Evropské lidové strany, bude mít von der Leyen pravděpodobně automatickou podporu 12, možná 13 konzervativních lídrů, pokud se Marija Gabriel stane před volbami premiérkou Bulharska. Aby však splnila práh pro kvalifikovanou většinu v 15 zemích, bude potřebovat podporu nejméně dvou dalších lídrů mimo EPP.
Podle stejného činitele EPP, který hovořil pod podmínkou anonymity, jsou dva lídři, na jejichž podporu bude Ursula von der Leyen s největší pravděpodobností spoléhat, aby se dostala přes čáru, český premiér Petr Fiala a Meloni.
Proto má von der Leyen hektický cestovní plán do Itálie. V roce 2023 byla dvakrát v Římě a jednou na začátku roku 2024, dvakrát v Emilia Romagna a jednou na ostrově Lampedusa, který je hotspotem pro migranty připlouvající na lodích ze Sicílie, spolu s několika osobními setkáními na okraj mezinárodních konferencí.
"Meloni nelze obejít, pokud si chce být von der Leyen jistá, že má v Radě kvalifikovanou většinu," řekl představitel. "Neustálé cestování do Itálie mluví za vše."
Ačkoliv pravicové uskupení Meloni nebude zdaleka největší v Evropském parlamentu (tato čest pravděpodobně zůstane EPP, která podle průzkumu veřejného mínění POLITICO získá 177 křesel), je stále více vnímána jako ideologická hnací síla, která tlačí EPP doprava. Stejně jako Ursula von der Leyen se i předseda EPP Manfred Weber dvořil Meloni během řady schůzek mezi čtyřma očima a rozdmýchal řeči o tom, že by se italská premiérka mohla ucházet o vstup do konzervativního uskupení.
Operativci EPP hovoří o možnosti, že by se Meloni formálně připojila k jejich skupině. Neexistuje však žádný zákaz ad hoc aliancí s konzervativním blokem – což je myšlenka, kterou Procaccini, spolupředseda skupiny, podle všeho přijímá.
"Denně velmi upřímně hovořím s Manfredem Weberem," řekl. "S EPP máme mnoho společného. Máme také společnou strategii. Většinové hlasy v Evropském parlamentu nejsou stejné jako v národních parlamentech – mohou se měnit s každým hlasováním."
Meloni by také mohla předsedat výrazně větší skupině Evropských konzervativců a reformistů, pokud se k ní připojí Orbánova strana Fidesz, a přivést s sebou nejméně 12 zákonodárců (Fidesz byl v roce 2019 vyloučen z EPP). Zatímco Procaccini řekl, že je "příliš brzy na to, aby bylo možné říci", zda by se Fidesz mohl připojit k ECR, řekl, že rozhodnutí bude učiněno po volbách, pokud Fidesz podá formální nabídku na členství.
S Fideszem na své straně by Meloni – jako lídryně země G7 – předsedala rozšířené pravicové frakci v Evropském parlamentu, která by mohla vytvářet ad hoc aliance s krajně pravicovým uskupením ID.
"Ona (Meloni) dala jasně najevo, co chce dělat," řekl Leo Goretti, expert na italskou zahraniční politiku z Institutu mezinárodních vztahů v Římě. "Chce spojit konzervativce a nacionalisty, což odráží tendence její vlastní středopravicové koalice."
Na otázku, jak by Meloni mohla uplatnit svůj nově nabytý vliv na evropské a globální scéně po evropských volbách, jiný představitel EPP pod podmínkou anonymity řekl: "Jako premiérka a předsedkyně ECR bude požadovat věci, pravděpodobně velmi velké portfolio pro italského eurokomisaře."
Zda se tak stane v roztříštěném mišmaši pravicových a krajně pravicových stran, které tvoří Evropský parlament, se teprve uvidí, dodal úředník. Ale Meloni se o to pokusí, řekl úředník.
"Bude se prezentovat jako neformální vůdkyně všeho, co je napravo od EPP - to je její sen," dodal představitel.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse