Rusko: "Cynický konsensus mluví pro Putina"

17. 1. 2024

Postmodernismus podkopává binární opozice. V důsledku toho postmodernismus také bojuje proti esencialismu, ideji, že existují určité věčné a nenahraditelné kategorie, které nepodléhají kritice.

Důležitou složkou takzvaného postmoderního fašismu je cynický konsensus, v němž držitelé moci a společnost dospěly ke shodě na tom, že neexistují žádná pravidla a že není třeba je hledat. Tento konsensus je pouze post-pravdivý: Kdo dokáže lhát nejhruběji, má tedy pravdu.

Agrese uvnitř ruské společnosti a mezi Ruskem a vnějším světem, je výsledkem tohoto cynického konsensu, přijetí pravidel hry, podle kterých mají silní vždy pravdu. V takovém světě je téměř každý silnější než někteří a slabší než ostatní, ale pokouší se klamat, aby zakryl svou skutečnou pozici v této hierarchii.

Slovinský sociální kritik Slavoj Žižek hovoří o pojmu jouissance (převzatém od psychoanalytika Lacana - pozn. KD), Lipoveckij říká, že i utlačovaní cítí, že jsou schopni oklamat pána nebo se stát pánem těch, kteří jsou ještě slabší než oni. To je základ pro Putinův cynický konsensus, protože tento vzorec umožňuje každému cítit se šťastný a vypořádat se s problémy jejich ignorováním.

Postmodernismus je často ztotožňován s nezodpovědností. Ale tohle není pravda. Je to umění zodpovědnosti: Ano, neexistují žádné objektivní pravdy, ale to znamená, že jsem zodpovědný za ty pravdy, které uznávám a prosazuji. Vyžaduje, aby jednotlivec byl odpovědný v matici, kde se osoba považuje za její součást.

Přeskakování z jednoho souřadnicového systému do druhého kvůli zisku, zatímco říkají, že neexistuje žádná pravda a ani nemůže existovat, nebo agresivní prezentace vyložených lží jako pravdy, není postmodernismus, ale prostě cynismus. A je to právě tento cynický konsensus v Rusku, který tvoří základ Putinova státu a musí být zpochybněn.

Zdroj v ruštině: ZDE