Jak přežíváme v Gaze: Denní honba za jídlem a vodou uprostřed bombových útoků
15. 11. 2023
čas čtení
4 minuty
Foto: V sutinách našli tělo dítěte. Bylo rozdrceno spolu s jeho matkou, když se budova zřítila
Filmař Yousef Hammash - který pracuje také pro Norskou radu pro uprchlíky - zveřejňuje v britské terestrické celostátní veřejnoprávní televizi Channel 4 silné reportáže o tom, jak se žije lidem v Gaze.
V Gaze začíná den První věc, kterou potřebujeme, je generátor. Chůze začíná s generátorem. Nemáme elektřinu, a tak potřebujeme generátor, abychom mohli čerpat vodu až do našeho domu. Naštěstí má můj přítel jednu věc.
Ten stroj.
Je to těžké, bolí ruce, ale musíme jít dál. Naše domy na severu zničila bomba, a tak padesát členů mé rozvětvené rodiny uteklo na jih. Jsme ve dvou místnostech v budově nad námi. Musíme čerpat vodu do nádrží na střeše. Nemůžeme je jinak zprovoznit. Nemůžeme ji pít, ale dnes se moje děti nemohou sprchovat.
Takže první víkend máme splněno a generátor bude pumpovat vodu nahoru v domě. Teď přijde to ta nejtěžší mise. Sehnat chleba.
Takhle vypadá fronta u jediné pekárny, která v mém okolí ještě funguje.
"Jak se vám daří? Strýčku, jsem rád, že jsi v pořádku. Díky Bohu, že je všechno v pořádku."
"Tak dneska bohužel není chleba. Přišli jsme hodně pozdě, měl jsem sem přijít aspoň ve čtyři ráno, ale nestihli jsme to. Takže až zítra."
Tohle je nejdůležitější mise. Jít pro vodu. Zatracené štěstí, tím si buďte jistí. Obec dodává vodu každých pár dní, ale stejně je to boj, a když je nás doma tolik, tak se zítra zase vrátím pro další.
Doma je nás padesát. Všechny naše rodiny pohromadě, všichni si navzájem pomáháme.
Dobrá práce.
Tak konečně se nám podařilo, že nebyla dlouhá fronta a už máme pitnou vodu.
Cestou domů jsem narazil na dalšího kamaráda. Do aut není benzín. Ale on má nový způsob: lije do motoru olej na vaření. Pro auto to není dobré. Ale udržuje ho v chodu.
Všichni smrdíme.
Máme jídlo, o které se podělíme. Není to nic moc. Ale musíme s tím vystačit. Drony nikdy nezmizí. Pořád nás hlídají.
Manželce, o natáčení: "Brzy budeme mít vlastní kuchařskou show."
Manželka: "Ano, proč ne? Musíme si na to tady zvyknout. Myslím, že jsme se vrátili k jednoduchému životu. Došel nám plyn na vaření. Vracíme se do doby našich předků. Co je krásnějšího než to, jak vařili naši předkové?"
Předtím jsem byl se svou rodinou. Mému synovi je dva a půl roku.
"Mám ti ukázat, co dělají letadla?"
Tohle je už jeho druhá válka. Mé dceři Evie je pět let. Zažila pět válek, jo. Oba mají noční můry, takže spíme všichni v jedné posteli. Kdyby se něco stalo, aspoň budeme spolu.
Druhý den ráno. Zase bomba, jen pár bloků odtud. Jeden muž se modlí, když ho odvádějí do bezpečí.
Dalšího už nic nezachrání. Kouř. A nám dochází jídlo i bez požárů. Ale jestli je někdo naživu, musíte je vyhrabat ručně.
"Nechci nic říkat, protože nikdo neposlouchá. Poslouchejte, jestli jsou naživu, moji arabští spoluobčané, ale oni neposlouchají. Tak kdo to udělá?"
V sutinách našli tělo dítěte. Bylo rozdrceno spolu se svou matkou, když se budova zřítila. Nějak jeho starší sestra přežila. Ale pod troskami uvízlých lidí je víc. To je něco, co musíme dělat, vyhrabávat je Teď už každý den. Každý pomáhá, protože zná svou rodinu. Bylo by to hezké. Vytáhli dalšího přeživšího. Je stále naživu.
Ještě dýchá. Ale jen tak tak. Zasáhl ji do kotníku, chránil ji svým tělem. Tenhle zemřel, když se ji snažil zachránit.
Tohle je teď náš život. I když najdeme jídlo a vodu a přežijeme další den.
Za pouhý okamžik může být po všem.
Celé video v angličtině:
2695
Diskuse