Jak britská vláda pokračuje v ničení svých univerzit

20. 7. 2023

Ne, Rishi Sunaku, problémem nejsou "neúspěšné" studijní programy, ale neúspěšná vzdělávací politika

Pokud někdo potřebuje další důkaz, že vysokoškolské vzdělávání je oblast, kterou není nejlepší ponechat trhu, je to tento absurdní "zásah"

Kdyby nějaký ministr učinil podobné prohlášení, člověk by si myslel, že se zbláznil. Ale politika vysokého školství je v posledních letech natolik zatížena chybnou ekonomickou a kulturní argumentací, že sotva zaregistrujeme celou absurditu prohlášení Rishiho Sunaka z tohoto týdne, že jeho vláda potlačí "neúspěšné" vysokoškolské programy.

Sunakova logika je bezútěšná a před Cameronovou vládou by zněla směšně a nihilisticky. Studenti a daňoví poplatníci očekávají "dobrou návratnost významné finanční investice do vysokoškolského vzdělávání", říká nám vláda. Problém je v tom, že některé kurzy nedokážou přinést "dobré výsledky", a proto vláda plánuje omezit počet studentů, které tyto kurzy budou smět  přijímat.

"Dobrý výsledek" znamená, že student dokončil studium a do 15 měsíců nastoupil do zaměstnání nebo postgraduálního studia. Když se tento stav nenaplní, je to zřejmě přímý důsledek toho, co se dotyčný učil na univerzitě.

Kritici již poukázali na to, že omezení počtu studentů v kurzu bude působit jako ukazatel toho, že kurz je špatný, ačkoli právě o to pravděpodobně jde. Jiní namítali, že tato politika sníží přístup k vysokoškolskému vzdělání studentům z již tak znevýhodněného prostředí. V třídně založené společnosti, jako je ta britská, má na budoucí příjem a zaměstnání klíčový vliv rodinné zázemí. Vysokoškolské vzdělání může tento vliv potlačit, ale nezlikviduje  ho. Univerzity, které mají dobré výsledky v rozšiřování přístupu ke studentům z nižších vrstev, tak nevyhnutelně riskují horší "výsledky", řečeno Sunakovou terminologií.

Širší ideologický problém spočívá v tom, že pro politiky všech stran v éře po Thatcherové nese vzdělávací systém břemeno udržování iluze beztřídní společnosti. Kdykoli se objeví nepohodlný důkaz, že třídní rozělení má stále v Británii velkou váhu, obviňují z toho univerzity, že ho nezlikvidovaly.

Myšlenka, že úkolem univerzity je "dodávat" určité "výsledky" na trhu práce "investorům" jako nějaký druh oslavované renty, je tak hloupá, že její geneze vyžaduje určitou rekonstrukci. Ekonomové již několik desetiletí používají pojem "lidský kapitál", aby pochopili, jak výdaje na vzdělání a odbornou přípravu přinášejí ekonomické výhody. Když Blairova vláda v roce 1998 zavedla poplatky za studium na vysokých školách ve výši 1 000 liber ročně (v roce 2006 byly ztrojnásobeny), bylo to částečně zdůvodněno tím, že absolventi v průměru vydělávají více než ti, kteří nestudovali na univerzitě, a měli by  tedy do systému finančně přispívat. (Pozn. JČ. Tuto argumentaci označil před časem spisovatel Ivan Klíma v rozhovoru se mnou za "absolutně fašistickou".)

Ale mimo oblast ekonomické metafory málokdo vážně tvrdil, že vysokoškolské vzdělávání je trhem nebo že školné je finanční investicí před reformami v roce 2010, které zahrnovaly ztrojnásobení poplatků na 9 000 liber ročně. Od roku 2010 se však v Anglii a Walesu vystřídala řada snah o vytvoření konkurenčního trhu vysokoškolského vzdělávání, přičemž každá z nich se snažila napravit selhání předchozí reformy. Jelikož se tento trh opakovaně nechoval tak, jak jeho tvůrci doufali, byla vláda vtahována do stále marnějších snah o jeho disciplinování a nápravu. (Pozn. JČ.Ve Skotsku studenti za pregraduální studium neplatí nic. Totéž do brexitu platilo i pro studenty z Česka.)

Prvním zklamáním bylo zjištění, že při volbě výše školného si všechny univerzity zvolily maximální výši, což znamenalo, že nevznikla cenová konkurence. V naději, že se podaří nastartovat konkurenci jiným způsobem, byl v roce 2015 zrušen strop omezující počet studentů každé univerzity. To vedlo k masivnímu nadměrnému náboru ze strany univerzit toužících po příjmech v horní polovině žebříčku, k finanční nejistotě těch, které se nacházejí v dolní části, a v obou případech k negativním zkušenostem studentů.

V roce 2018 Národní statistický úřad prohlásil, že nesplacené studentské půjčky nelze zcela udržet mimo veřejnou rozvahu, což do značné míry podkopává fiskální logiku politiky z roku 2010. Od té doby se vláda začala znatelně více zajímat o počty studentů na vysokých školách a o míru splácení jejich dluhů.