Co pro mě znamená George Orwell

25. 6. 2023 / Matěj Metelec

Totální totalitarismus

Jako na každého v tom věku, i na mě Devatenáct set osmdesát čtyři (jak se román má správně psát) samozřejmě silně zapůsobil a stejně samozřejmě jsem přehlédl i všechny jeho slabiny. Když jsem jej nedávno po pětadvaceti letech četl znovu, víc než obraz „totálního totalitarismu“ (který „zevšedněl“, protože se stal natolik obecným vlastnictvím, že jej znají i ti, kteří knihu nikdy nečetli) mě zarazil vztah Winstona a Julie. Není jasné, čím neatraktivní Winston Smith, jehož z masy straníků vyděluje výhradně jeho pečlivě utajená revolta, Julii přitahuje. Její povaha je navíc dána hlavně fantasmatickým ztělesněním mužské (Orwellovy) touhy a Julie, jako většina žen v Orwellových knihách, není příliš chytrá, zato je živočišná a sexuálně otevřená. 

Román, který se stal ideologickou superzbraní ve studené válce a z Orwella udělal posmrtně ikonu antikomunistické pravice, mísí, jako všechny jeho romány, bravurní esejistické pasáže s poněkud těžkopádnou narativní konstrukcí. Jeho postavy jsou krom autorova alter ega stále podobně ploché a nepřesvědčivé, jako v prvotině Barmské dny, což „vnitřním esejům“ ubírá na pádnosti. Orwellovy romány zkrátka nedosahují síly jeho esejů ani reportážních knih – když jsem o několik málo let po první setkání s ním přečetl Hold Katalánsku, hluboce mě dojal a zanechal ve mně sentimentální vztah k anarchistům a revolučním socialistům ve španělské občanské válce.

Průzračná próza

Orwell si mě zcela získal, až když jsem se seznámil s jeho esejistickým a publicistickým dílem. V této poloze je jeho psaní nejsilnější a je jedno, jestli psal o politice, „vysoké“ literatuře nebo popkultuře. O jeho průzračném stylu, který najdeme právě v esejích, kritikách a reportážích, se popsaly stohy papíru, přiléhavější pojmenování kvalit jeho prózy ale asi těžko najít. 

Překvapivě se většinou opomíjí otázka, proč nedokázal tento styl přenést do svých románů, které všechny trpí zmiňovanou nevyvážeností a těžkopádností. Dlouho mu nepochybně stála v cestě ambice napsat „velký naturalistický román s nešťastným koncem“, což tehdy představovalo etalon vysoké literatury a spisovatelského úspěchu. Stejnými neduhy však trpí i dystopická Devatenáct set osmdesát čtyřka, která je žánrově úplně jinde. Nejlépe napsaným Orwellovým „románem“ tak je zvířecí bajka Farma zvířat, která je však nesnesitelně alegorická.

Málokterý spisovatel dokázal ovlivnit politický slovník tak jako George Orwell, byť mnohdy způsobem, s kterým by nejspíš ostře nesouhlasil. Dodnes zůstává působivý prostotou, inteligencí a nelíčenou přesvědčivostí své prózy, jasností svého úsudku a rozhodností, s jakou hájil „všeobecnou slušnost“. Někdy se zapomíná, že její nedílnou součástí byla třídně vyhraněná pozice – málokoho Orwell nesnášel tak, jako britskou vládnoucí třídu, ty „zazobané sviňky“. K jeho odkazu patří jak to, že přelomové a oslavované romány nemusí být ve skutečnosti dobře napsané, tak to, že i příležitostná publicistika může být velkou literaturou.