Území za mír?
24. 5. 2023 / Karel Dolejší
Především kauza jasně předvedla, že hypercentralizovaný ruský systém aspirující na neoimperiální expanzi má obrovský problém s obyčejnou kontrolou toho teritoria, které už do něj dle mezinárodního práva patří. Jak by tedy chtěl spravovat další obrovské pohlcená území, když se řádně nepostará ani o to stávající?
Obě ruské opoziční organizace, které nájezd uskutečnily, mají dohromady řádově desítky členů, přičemž jistě ne všichni byli nasazeni do této konkrétní akce. Přesto způsobily obrovský zmatek a předvedly přitom naprostou jalovost budování "Putinovy linie" po porážkách na Ukrajině z loňského roku.
Jen v samotné Bělgorodské oblasti úřady utratily za budování pohraničního opevnění 10 miliard rublů, ale celá tato investice do fortifikačního systému ve stylu 2. světové války (kromě betonových protitankových překážek, které i za ocelovými a železobetonovými modely z 30. let minulého století silně zaostávají a v podstatě jsou k ničemu) ani dost málo nepomohla zabezpečení území před skutečným ozbrojeným vpádem.
Za druhé, spíše než jako vojenskou akci bychom měli nájezd vnímat coby podvratný podnik ve stylu zpravodajských služeb. To znamená, že nájezd v Bělgorodské oblasti nepředstavuje primárně neúspěch ruské armády (o níž už dávno v Kremlu nemají nejlepší mínění), ale spíše selhání ruských zpravodajských služeb.
Tyto služby měly jednak akci včas odhalit, ještě než k ní došlo, a jednak se jí pokusit předejít. Nezvládly ale ani jeden z uvedených úkolů.
Dá se tedy očekávat, že Putinův režim, který podobně jako Asadův v Sýrii stojí na teroru tajných služeb, zasáhne těžká krize důvěry politických špiček k jediné vlastní mocenské základně, na kterou se neváhaly opravdu spolehnout. V FSB, GRU a dalších organizacích teď budou padat hlavy, což může přinést jejich dočasné ochromení a další ztrátu efektivity.
Co se týče armády, ta musí přesunout ne úplně malé síly za frontu. Pro opoziční partyzány není zpravidla problém svou pouhou existencí vázat i destinásobek nepřátelské ozbrojené síly. Ale především se ve štábech bude muset věcí někdo zabývat namísto toho, aby se všechna pozornost soustředila na ukrajinské bojiště.
A konečně naše milé "neutrály" v rusko-ukrajinském konfliktu potkala kvůli bělgorodskému nájezdu těžká zkouška. Jak se postaví k nasazení těžkých zbraní v zóně konfliktu, včetně zřetelně nerozlišujících systémů jako letecké salvové raketomety? Budou mít co říci k nuceným evakuacím ruského obyvatelstva vymáhaným nekompromisně úřady, dokonce údajně za cenu ohrožení životů? Co odpoví na případné vyhlášení nějaké alternativy "Bělgorodské lidové republiky" nezávislé na Moskvě? Odváží se nájezd z ukrajinského území symetricky označit za "občanskou válku v Rusku", tak jako od roku 2014 rutinně označovali ruské nájezdy na Ukrajinu?
A co je nejdůležitější, začnou chcimírové kritizovat Moskvu za to, že operací proti opozičním ozbrojencům "zbytečně prodlužuje konflikt", o němž by spíše měla jednat, a případně i svolit k výměně území za mír?
Shrnuto, předvedou nám, že jsou ochotni vůči ruské straně použít všechny ty přístupy a požadavky, kterými doteď zasypávali ukrajinské obránce? Ukážou, že jejich "neutralita" je založena na symetrickém přístupu k oběma stranám, což byl vždy základ veškeré neutrality zasluhující toho jména?
Myslím, že odpověď znáte předem. Rusko přece pro chcimíry není stát jako každý jiný, na který by bylo možno uplatňovat stejná pravidla jako na ostatní. Pro chcimíry je Rusko "velmoc", která možná patří do stejné kasty jako USA, ale "podřadný" ukrajinský stát podle nich rozhodně ani žádným skutečným státem není (na čemž se nádherně shodují s Putinem).
Proto je ani náhodou nenapadne, aby volali po míru a zastavení palby zrovna ve chvíli, kdy ruský režim rozjede vlnu vnitřních represí a další vojenské eskalace konfliktu.
Jejich "neutralita" je jen poťouchlá konstrukce sloužící zastírání faktu, že v probíhající válce naprosto bez výhrad fandí ruskému agresorovi.
Diskuse