Poslední bitva ruského imperialismu

10. 10. 2022

čas čtení 4 minuty
Důkazy z minulého týdne jsou neklamné: Rusko směřuje k porážce na Ukrajině. To bylo jasně vidět na 70. narozeninách Vladimira Putina, říká Jörg Himmelreich.

Jaký kontrast: Vladimir Putin ke svým 70. narozeninám promluvil jen suchým, bez emocí čteným zápisem ze schůzky předsedů států SNS téhož dne. Jeho podoba přesně před týdnem, kdy téměř patologickým, hysterickým nenávistným projevem vykřičel anexi čtyř východních ukrajinských oblastí, byla úplně jiná.

Nyní Putin náhle přiznal, že "máme co do činění s tragédií na Ukrajině". Aniž by samozřejmě připustil, že tato tragédie pramení z jeho brutální útočné války. Takže najednou už žádné speciální operace neprobíhají podle plánu. Vojenskou realitu na Ukrajině s vysokými ztrátami vojáků a materiálu a potupnými porážkami ruské armády lze beztak popřít. Státní propaganda si již nedokáže poradit s masou vyvracejících zpráv, fotografií a videoklipů na sociálních sítích a ruskými vojenskými bloggery na bojišti.

Putinova mocenská základna eroduje

V týdnu mezi agresivním projevem o anexi a monotónní zprávou o protokolu se politická situace pro Putina zásadně změnila: Vojenská katastrofa na Ukrajině je stále zjevnější a nahlodává tak Putinovu mocenskou základnu – ostatně on ve svém megalomanství usiloval o rychlou anexi celé Ukrajiny.

První známky boje o Putinova nástupce jsou již na obzoru: Ramzan Kadyrov, kterého Putin zoufale potřebuje kvůli bezskrupulózním čečenským bojovníkům, otevřeně kritizuje vedení armády kolem ministra obrany Šojgua a náčelníka generálního štábu Gerasimova, které Putin potřebuje také. Navzdory tomu – nebo právě proto – byl Kadyrov minulý týden Putinem odměněn jmenováním armádním generálem. Putin musí své mocenské základně dělat ústupky – donedávna zcela nemyslitelné.

Putin se zároveň důrazem na spolupráci ve "Společenství nezávislých států" (SNS) zoufale snaží vyvrátit dojem, že Rusko je mezinárodně izolované. Ale i to je jen kulisa potěmkinovské vesnice. Protože napětí a odstředivé síly uvnitř SNS jsou příliš silné na to, aby je Putin mohl ovládat.

Dilema ruského imperialismu

Putin selhal kvůli klasickému dilematu ruského imperialismu: Považovat se za nadřazeného všem ostatním etnickým skupinám na euroasijském kontinentu kvůli kultuře, bohatství přírodních zdrojů a množství půdy a lidí. A tedy nárokovat si historicky podložené právo na trvalou imperiální kolonizaci a expanzi. Ovšem aniž by trvale disponoval potřebnými prostředky k udržení této říše pohromadě. To způsobilo, že se ruská carská říše zhroutila v 1. světové válce, stejně jako později SSSR se svým rozpadem v roce 1991.

Národní hnutí 19. století – včetně ukrajinského – vedla prostřednictvím porážky v 1. světové válce ke konci tří říší: Carské říše, Osmanské říše a habsburské říše. SSSR dokázal dovést ruské impérium, které s Říjnovou revolucí ovládli komunisté, až do roku 1991.

Selhání starého způsobu myšlení

Ruská invaze na Ukrajinu je ve skutečnosti ideologickým konfliktem 19. století: Mezi impériem a národním státem Ukrajinou usilujícím o nezávislost. Provádí ji impérium vojenskými prostředky 20. století – notoricky známým ruským parním válcem, který každého protivníka srovná ohromující převahou zbraní a vojáků.

I přes svou převahu nemá toto impérium proti mladé Ukrajině s její inteligentní válečnou taktikou 21. století a high-tech arzenálem zbraní z USA šanci. Putin, muž s imperiálním myšlením KGB a SSSR minulého století, selhává, protože nechápe, jak se modernizovala vojenská technologie a politické myšlení.

Doba impérií je dávno pryč. Rusko opět jednou ve své historii výrazně zaostává v uznání a podílení se na tvorbě modernosti. Místo toho ji chce ahistorickým a zpátečnickým způsobem zvrátit. Jak se v posledních týdnech znovu ukázalo, tento pokus je odsouzen k nezdaru.

Zdroj v němčině: ZDE

0
Vytisknout
6373

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2022