Který z dvou mocenských okruhů kolem Putina v Rusku zvítězí?

23. 9. 2022

čas čtení 6 minut
Putinův vnitřní okruh se skládá ze dvou soupeřících bloků: šéfů vojenských/bezpečnostních struktur a vysoce postavených zpravodajských důstojníků (FSB)

Ruští vojáci prchající z Ukrajiny a útěk Rusů do zahraničí, aby se vyhnuli mobilizaci, nevěstí pro Putinovu nejnovější hru nic dobrého

Ukrajinská protiofenzíva je dalším významným vývojem v rusko-ukrajinské válce, který Rusko zcela zaskočil. Záběry prchajících ruských vojáků, kteří za sebou nechávají vybavení i důkazy o válečných zločinech, opět zaplnily média. Rychlý ukrajinský postup, který zlikvidoval několikaměsíční územní zisky Ruska, způsobil dominový efekt; masivní a chaotický ústup Rusů zanechal v jejich obraně obrovskou díru.

Rusko, neschopné stabilizovat frontovou linii po zničujících porážkách u Izjumu a Kupjanska, bylo nuceno ustoupit podél řek Oskil a Severský Doněc, čímž se vystavilo dalšímu ukrajinskému postupu a zdecimovalo veškeré zbytky morálky. I ti nejpesimističtější pozorovatelé musí uznat, že při současném vývoji nepotřebuje Rusko nic jiného než zázrak, aby se vyhnulo zničující porážce, píše Olga Chyzh.

Abyste pochopili všechny politické důsledky mobilizace pro Putina, musíte pochopit fungování jeho vnitřního kruhu.

Žádný vůdce nevládne zcela sám. Aby se udržel u moci, musí si udržet podporu určité části svých voličů. Demokratičtí vůdci se udržují u moci díky vítězství ve volbách, obvykle prostřednictvím politických slibů. Autokratičtí vůdci, jako je Putin, se udržují u moci tím, že si zajistí trvalou podporu svého vnitřního kruhu, ať už prostřednictvím politiky, nebo soukromých úplatků. Putinův vnitřní okruh se skládá ze dvou soupeřících bloků: šéfů vojenských/bezpečnostních struktur a vysoce postavených zpravodajských důstojníků (FSB). Aby zůstal u moci, musí si Putin udržet jejich podporu a zároveň udržet křehkou rovnováhu mezi nimi. Pokud jeden z bloků příliš zesílí, může se stát nebezpečným protivníkem a hrozbou pro samotný režim.

Z pohledu ruských vojenských elit měla být mobilizace provedena už dávno. Putinovo trvání na omezení rozsahu války tím, že ji místo toho označuje za "speciální vojenskou operaci", stejně jako jeho neochota vyhlásit mobilizaci, v podstatě donutilo ruskou armádu bojovat s rukama svázanýma za zády. Ukrajina mobilizovala síly hned první den války, což jí dává početní výhodu proti zemi s mnohem větším počtem obyvatel. V očích armády je více vojáků přesně to, co ruská armáda potřebuje, aby válku zvrátila. Přestože mobilizace 300 000 vojáků, což je počet, který uvedl ruský ministr obrany Sergej Šojgu, bude nějakou dobu trvat, je naděje, že to armádě poskytne právní základ pro zablokování současného krvácení ruských jednotek na okupovaných územích.

Zatímco se generálové se dožadují dalšího kanónenfutru,  zpravodajské elity vědí, že riskovat všechno  je málokdy nejlepší strategie. Raději postupují opatrněji, používají spíše důvtip než svaly, vítězí pomocí klamání, dezinformací, vydírání a podplácení. Příkladem FSB v nejlepší formě bylo převzetí Krymu v roce 2014, kdy popírala přítomnost ruských vojáků a místo toho mluvila o "zelených mužíčcích". Zpravodajským elitám se nejlépe daří mimo pozornost médií, nikoliv když je se zatajeným dechem sleduje celý svět. Potřebují, aby tato válka opustila světová média,  aby mohly dělat svou špinavou práci. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je přimět Ukrajinu k mírovým jednáním, aby Rusko mohlo válku "zmrazit" a získat čas.

Pokud je klíčem k vítězství ve válce mobilizace dalších vojáků, proč Putin čekal tak dlouho? Proč nevyhlásil mobilizaci hned při prvním náznaku, že jeho plán "třídenní války" narazil na překážky?

Putin váhá, protože ví, že mobilizace je riskantní. Pokud vše půjde podle plánu, mobilizace by mohla pomoci rychle doplnit ruské jednotky na okupovaných územích a zastavit ukrajinský postup. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu by mohla výrazně zvýšit schopnost Ruska k nové úspěšné ofenzívě a tím donutit Ukrajinu přijmout mír za ruských podmínek.

V této válce však nic neprobíhá podle ruského plánu. Válka odhalila zásadní nedostatky ve schopnosti Ruska účinně velet nebo zajišťovat zbraně, logistiku a zásobování armády současné velikosti, natož mnohem většího rozsahu. Morálka v Rusku je nízká a panuje všeobecná nechuť bojovat, a to i přes stále štědřejší nabídky finančních odměn. Na rozkaz mobilizace zoufalí Rusové v odvodním věku zkoupili letenky do okolních zemí s bezvízovým stykem. Několik zbývajících ruských nezávislých médií přineslo články o tom, jak opustit zemi pro ty, kteří se bojí odvodu, zatímco po celém Rusku propukly protesty proti mobilizaci. Nic z toho není silným náznakem toho, že věci půjdou podle plánu.

Kromě vojenských rizik s sebou mobilizace nese i vážná politická rizika pro Putinův nejbližší okruh. Zvyšuje sázky a hrozí, že naruší křehkou rovnováhu sil mezi soupeřícími bloky. V jistém smyslu Rusko nemůže prohrát válku, pokud se  účastnilo pouze "speciální vojenské operace". Jednou vyhlášená mobilizace je však poslední kartou armády: ta buď válku zvrátí, nebo Rusko čeká trapná porážka. Pokud Rusko zvítězí, všechny zásluhy získají generálové, což dále vychýlí poměr sil od FSB. Pokud Rusko prohraje, vina padne na armádu a FSB získá převahu. V obou případech jeden blok zvítězí, zatímco druhý může zpanikařit. A panika ve vnitřním kruhu vytváří rizika pro jeho členy i pro samotný režim.


Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4117

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2022