Z bláta do louže snadno a rychle, aneb V jádru interesantní argumentace

29. 8. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Hned druhým největším tahounem evropských cen elektřiny po ruském zemním plynu je dnes jaderná Francie. Kvůli suchu, vlně veder a nezbytným rozsáhlým opravám musela odstavit více než polovinu svých energetických reaktorů a na evropském trhu skupuje přebytky, čím pracuje na dalším raketovém růstu ceny této komodity. 

K chlazení desítek energetických reaktorů je třeba ohromného množství vody. Francie na rozdíl od evropského rozvodí, tj. ČR, mívala donedávna v řekách vody relativní dostatek, ale už to není pravda. Vedle provozní údržby a problémů s trhlinami na chladícím potrubí francouzskou energetiku letos masivně zasáhla také vedra a sucha, která si vynutila odstávku řady reaktorů.


V Česku, kde se francouzská energetika se 70 % podílem jádra na energetickém mixu ihned po revoluci stala vlhkým snem jaderných lobbistů, se ale o současných potížích příliš nepíše. Spíše se tu dočteme o hloupých Němcích, kteří se chtěli zbavit jádra a stali se tak závislými na ruském plynu. Prý proto, že to jsou "ekologičtí fanatici".

Věc je samozřejmě poněkud složitější. Německý program zálohování obnovitelných zdrojů plynovými elektrárnami měl být "přechodným řešením" a "zeleného" toho na něm mnoho nenajdeme. Jestliže jde totiž v "zelené energetice" o odklon od fosilních zdrojů, nárůst spotřeby fosilního zemního plynu takovému trendu nijak nepomáhá.

Ve skutečnosti bychom za "přechodnými" plány německých energetiků a plynařů měli spíše hledat lobby ruského Gazpromu prorostlou do nejvyšších pater obou největších stran - CDU a zejména SPD. Pokud bychom vliv této lobby ignorovali, plány na "dočasné" zvýšení spotřeby zemního plynu by nedávaly sebemenší smysl. Místo nich by naopak bylo třeba řekněme navýšit zejména investice do různých metod ukládání tepla nebo elektrické energie, ať už v podobě bateriových úložišť, nebo do perspektivního vodíkového média. Tím by bylo možno podíl zemního plynu v energetickém mixu postupně snižovat, nikoliv zvyšovat.

Ale to už samozřejmě Němci teď sami dobře vědí. Neměli by jim radit ekofobové a eurofobové z České republiky, kteří sami k vybudování takřka 100 % závislosti na ruském zemním plynu (oproti německé 40 %) rozhodně žádnou "zelenou ideologii" nepotřebovali. Ruský vliv na energetiku se prostě v české kotlině prosadil "selským rozumem" snadněji - a přitom daleko důkladněji.

Kromě plynařské lobby, která u nás rozhodně nepotřebují halit své plány do zeleného hávu, máme ale pořád také výše zmíněné jaderníky. Čas od času se od nich doslechneme o sto osmdesátém šestém opakování plánů na další velké energetické bloky, městské jaderné výtopny či malé reaktory.

Že už začínáme mít problém dostupnou říční vodou uchladit energobloky Temelína a Dukovan, to se v podobných růžových plánech samozřejmě systematicky přechází mlčením nebo zalhává.

Pravda totiž je, že stávající energetická krize nebude mít žádné jednoduché a rutinní technické řešení. Naopak, jednotlivé státy si budou ještě více muset své energetické mixy "ušít na míru" konkrétních geografických a podnebných podmínek a masivně přitom inovovat. Zapřisáhle technologicky konzervativní čeští energetici, kteří většinově vidí jakoukoliv budoucnost v zásadě jako pokračování stavu k roku 1980, mají minimum šancí při řešení tohoto úkolu uspět.

Nejenom Německo nám ukázalo, jak se to nemá dělat. Francouzský příklad demonstruje všem, kdo si na oči neinstalovali lobbistické klapky, že plán Fialovy vlády "řešit energetickou transformaci primárně jádrem" je cestou do ještě horší a fatálnější slepé uličky, než do jaké kvůli lobbistům Gazpromu zabrousil Berlín.

Německo totiž svou závislost na ruském plynu sice pozdě, ale přece jen docela rychle překonává. Kdežto Francouzi ochromení utopením miliardových megainvestic do desítek jaderných energobloků teď dokážou pouze skupovat elektřinu vyrobenou v ostatních evropských zemích.

1
Vytisknout
7853

Diskuse

Obsah vydání | 1. 9. 2022