O zdrojích "zvláštní" ruské duchovnosti: Psychologická kompenzace bídy a bezpráví

4. 5. 2022

čas čtení 1 minuta
Široká podpora myšlenky, že Rusko jde svou "zvláštní cestou", je psychologickou kompenzací chudoby a bezpráví, které lidé v této zemi pociťují až příliš často, píše říká Marina Šapovalovová. Nikdo nevydrží dlouho cítit se tak nedůležitý a ohrožený - a představa, že je součástí něčeho "zvláštního", tyto pocity vynahrazuje.

Víra, že Rusko je na zvláštní cestě, má různá jména – představa Moskvy jako "třetího Říma", představa, že SSSR vede svět k budování komunismu, a přesvědčení, že Rusko jde svou "zvláštní cestě" – ale existuje jeden společný zdroj toho všeho.

V průběhu 90. let se v tomto smyslu pro drtivou většinu obyvatel Ruské federace nic nezměnilo. Ale protože nespravedlnost a chudoba byly ještě zřetelnější, touha po nějaké kompenzaci v kolektivní identifikaci se zemí vzrostla.

A to znamenalo, že jednotlivci byli ještě více připraveni ponořit své osobnosti do nějakého kolektivního "my", které by mohlo poskytnout domnělou spásu kvůli zvláštní a jedinečné roli země jako celku - a vložit svou víru ve vůdce jako ztělesnění této zvláštní jednoty.

V důsledku toho když lidé začali mít pocit, že jsou stále více "ničím", začali věřit, že "my" přece musí "něco znamenat" - a to něco zvláštního, mesiášského, být zdrojem spásy. Rusové zapomněli, že spása je vždy osobní a nikdy kolektivní - a že věřit v opak znamená upadnout do "satanské pasti".

Jedinou cestou z této pasti je překonat chudobu a bezpráví a zaměřit se na jednotlivce, kterým se daří lépe, spíše než na kolektiv, který ignoruje tragédie těchto jednotlivců ve jménu nějakého mytického společenství, jež ospravedlňuje nebo alespoň omlouvá tragédie jednotlivých lidí.

Zdroj v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
5330

Diskuse

Obsah vydání | 6. 5. 2022