„Nevadí, že zemřeme na covid, těšme se na posmrtný život!“

30. 11. 2021

čas čtení 14 minut
Přepis Rozhovoru Britských listů č. 445

Jan Čulík:

Dobrý den, vážení televizní diváci, tak já mám takový pocit, když je vláda nekompetentní - a týká se to jak České republiky, tak Británie - a není pandemie, tak je to možná politováníhodné a postihuje to různé lidi. Ale když je pandemie, tak jde o život. A jak kdosi napsal, jeden český novinář na Twitteru, "vláda rozhodla,"  (česká vláda)  "že lidí je dost". A ve čtvrtek zaznamenala ČR 18 004 nákaz. A to je samozřejmě méně než to, co bylo zveřejněno před několika dny,  těch 28 000.  A ve čtvrtek dopoledne se dovídáme, že ministerstvo zdravotnictví České republiky uvažuje o určitých opatřeních. Například chce zakázat shromáždění větší než 1000 lidí. No tak, pan profesor Flegr doporučoval už minulý týden, že by měla být nepovolená shromáždění větší než 15 lidí. V dnešním Rozhovoru Britských listů máme našeho známého komentátora Borise Cveka z olomoucké univerzity,  biologa. Pane Cveku, co si o tom všem myslíte vy?

 
Boris Cvek:

Dobrý den, děkuji za pozvání. Je to myslím poprvé, co mám tu možnost mluvit takhle naživo ke čtenářům Britských listů a divákům Regionální televize. Já si myslím, že kolabují nemocnice,  kolabují v podstatě už měsíc. O tom není pochyb a zkolabování nemocnic by mělo spustit opatření, která budou bránit tomuto kolapsu. Čili snížení společenských kontaktů atd. Ale zároveň si myslím, že se toho všichni zejména v těch postkomunistických zemích bojí, protože - nemyslím si, že jde o nekompetenci vlád - leda že by ve všech těch postkomunistických zemích byly ty vlády nekompetentní. Mně se spíš zdá,  že, když se podíváte, v České republice, ten lockdown už dávno probíhal, už jsme tady měli vlastně dva,  během pandemie, kdy tady skutečně byla infekce, tak ten na podzim 2020, ten fungoval poměrně dobře. Během měsíce spadl počet lidí na jipce s  covidem o 600, pak se před Vánoci otevřelo, to se pak kritizovalo a tak dále. Ale ten lockdown, kdy tady byla varianta alfa v lednu,  v únoru,  v březnu, ten už moc úspěšný nebyl a musel dokonce skončit zakázaným cestováním mezi okresy, velice tvrdými opatřeními. Lidé v lednu únoru v podstatě ten lockdown nedodržovali, počet pacientů na jipkách vzrostl, vlastně kulminoval 16. března,  bylo to přes dva tisíce lidí. A já si myslím, že vláda se velice bojí, lidé už nedodržují žádná opatření, která teď jsou. A vláda se bojí toho, že nakonec budeme muset udělat takový  lockdown znovu.

Jan Čulík:

Ano, ale jestli můžu,  tak, a to je kritika, která se tady vrhá na Borise Johnsona v Británii a vlastně platí velmi silně i pro Českou republiku, že vláda vždycky reaguje tři měsíce poté a že  kdyby se to udělalo hned, tak k tomu exponenciálnímu nárůstu nedojde. A teď je to zase stejné, ale obraťme se k tomu očkování, vy píšete velmi často o příkladu Portugalska a Izraele, že kdyby se rychle, rychle proočkovalo tou třetí dávkou, tak ten počet mrtvých, který je dneska na denně nad 100 a poroste to, nebude tak velký. A pan Babiš píše na Twitteru, že se to nedá udělat, protože se nedá změnit ten počítačový systém, kde se ti lidi hlásí, na dobu kratší než šest měsíců. No, co to je, tohleto?

Boris Cvek:

No já si myslím právě, že v těch postkomunistických zemích vidíme, že kolabují vlastně všechny instituce. Kolabují hygienické stanice, kolabují praktičtí lékaři, kolabují nemocnice, kolabují všechny systémy. A to není konkrétní selhání pana Babiše nebo vlády nebo nějakého konkrétního člověka. To je prostě, že to tady takhle máme. Já bych se zmínil o Izraeli. Já jsem vlastně sledoval Izrael už v srpnu. Já se necítím jako odborník na covid, na epidemie a tak dále, ale jsem zvyklý už po deset patnáct let číst pravidelně vědecké časopisy a samozřejmě covid způsobil můj zájem zorientovat se, co se vlastně po té vědecké stránce děje, najít solidní informace a já jsem v půlce srpna četl v časopisu Science, že Izrael kolabuje. Izrael, který byl proočkovaný, který nádherně na jaře ukázal, jak se dá covid vyřešit pomocí dvou dávek a všichni čekali, že aspoň rok to očkování vydrží a v polovině srpna tam měli 514 lidí na jipkách s covidem a z toho 59% naočkovaných. Incidence infikovaných dosahovala až 15 000, Izrael je menší než my, má asi 9 milionů obyvatel. Čili odpovídá to v podstatě současným číslům zhruba. A já jsem si byl jistý, že Izrael bude muset vyhlásit lockdown a že vlastně to očkování se ukáže jako marné, jako nefunkční, že to je otázka jenom pár měsíců.

A oni se rozhodli pro experiment, který tehdy neměl obdobu, neměl ani žádný vědecký konsensus. I časopis Nature byl proti tomu, aby se očkovalo třemi dávkami, když už mnoho lidí na světě nemá ani jednu dávku,  a Izrael velice rychle naočkoval miliony lidí třetí dávkou a dneska tam má naprostý klid. Nula lidí umírá s covidem a ty počty infikovaných jsou kolem sto lidí, dvě stě lidí za den.

Nicméně zrovna včera jsem četl v Haaretzu, to je izraelský deník, že izraelští vědci varují, že může přijít nová vlna a nevím, jak to budou řešit, jestli to budou řešit čtvrtým očkováním, ale zatím v Izraeli je klid. Izrael zvládl úplně dokonale ten problém. Nemuseli vyhlašovat žádný lockdown. Problém je, že postkomunistické země toto nezvládnou. Kupodivu to zvládlo Portugalsko, nad kterým my ve střední Evropě se máme tendenci povyšovat, nad těmi nepořádnými Jižany. To byl podobný problém ale i na začátku epidemie v Itálii, kdy se pohrdalo Itálii, jak je neschopná, ale paradoxně ten problém v Itálii tehdy byl v Lombardii, v nejbohatší, v nejrozvinutější částí Itálie. Na Sicílii tehdy žádný problém nebyl, žádná nadměrná úmrtí.

Jan Čulík:

Tady je velký problém taky s odpůrci očkování, jak víte. A druhá věc je samozřejmě,  6e česká vláda uvádí, kolik lidí je v těch nemocnicích hospitalizovaných a  dělí je na očkované a neočkované, ale už neřeší, že mnoho lidí, kteří jsou v těch nemocnicích, pokud jsou očkovaní, tak byli očkovaní dávno a že prostě tam chybí ta třetí dávka. Což je tedy naprosto urgentní. Ale chtěl jsem se vás zeptat, pane Cveku, jak byste řešil tohle? Ten covid je v podstatě možná v první řadě  ani ne tak lékařský jako sociální a psychologický problém. Já mám jednu kolegyni, taky spolupracuje s Britskými listy,  její maminka více než 70 let, je absolutně proti očkování a  prostší lidi se stávají neuvěřitelnou obětí nejrůznějších pitomostí. A to ohrožuje ty lidi na životě. A co se s tímhle dá dělat? Jakým způsobem se podle vás dá proti tomu bojovat? Mimochodem,jakýsi katolík vám napsal, že vy jste také katolík a tak bychom se měli připravit posmrtný život, ten je daleko lepší než tento, tak je to jedno, že všichni umřeme na covid, já to trošku zjednodušuji, ale jak byste reagoval na tyhlety šílené reakce? Co s tím?

Boris Cvek:

Možná bych začal tím katolíkem. Já jsem nepokřtěný, tedy věřím v Boha a hlásím se ke křesťanství, ale nejsem zařazen do žádné církve. Mám blízko ke starokatolické církvi a já jsem reagoval na toho pána tím, že jsem zmínil evangelium, protože v evangeliu neustále čteme o tom, jak Ježíš  uzdravuje, zachraňuje životy, vzkřísil Lazara,  neřekl jeho sestrám Marii a  Martě, "Buďte rádi, že je Lazar mrtvý, protože má lepší život na věčnosti", ale vzkřísil ho, dokonce hořce zaplakal. Bylo mu líto, že tam nebyl včas, aby Lazar nemusel zemřít.

Jan Čulík:

Ono je to takové barokní vnímání světa, za baroka v 17. století během třicetileté války. Tam lidi říkali, no tak máme se blbě, jsme ničeni válkou, ale posmrtný život bude daleko lepší. Že nám to někdo doporučuje? Nebojte se covidu,  na onom světě to bude daleko lepší, to je bezvadné, ne?

Boris Cvek:

No je to hrozné, je to hrozné. Rozhodně je to proti tomu, co je v evangeliu. Je to proti příkladu, který dává Kristus. A pokud jde o ty lidi, co jsou odpůrci očkování, já si myslím, že to je celá škála názorů a postojů. A zrovna dneska jsem na Facebooku četl příklady svědectví o tom, jak samotní lékaři praktici odrazují lidi od očkování. Někteří, samozřejmě. A jak  Česká lékařská komora si tady s tímto neví rady. Vůbec na to nereaguje. 

Jan Čulík:

No, pan profesor Hořejší, že vás přerušuji, k tomu říkal v jenom z předchozích Rozhovorů Britských listů, že jeho dcera je praktickou lékařkou v Británii. A kdyby tam udělal lékař něco takového, tak ho okamžitě z  lékařské komory vyrazí, případně mu odeberou licenci umožňující mu fungovat jako lékař, že to je opravdu vážné, a tohle je zase - promiňte, že tady kážu, ale v Čechách  je taková ta představa té bezbřehé svobody, že  všecko se může a nic se nebude trestat.

Boris Cvek:


Ale to podle mě není jenom v Čechách, to je podle mě v celém postkomunistickém světě. Tohle je dědictví komunistického režimu a je to paradoxní. Komunistický režim přinesl věci, proti kterým bojoval. Přinesl mafiánský kapitalismus, protože celá brežněnovská éra byla mafiánská.  Jakmile došlo ke svobodě, tak ta mafie vytvořila mafiánský kapitalismus. On přinesl konzervativismus. Z komunistů se stala konzervativní sekta.

Jan Čulík:


No, vlastně vždycky byla.

Boris Cvek:


No, za Lenina možná ještě tolik ne, nebo za Marxe v 19. století. Určitě za Stalina. Stalin byl určitě velmi konzervativní. No a přinesla vlastně sociální katastrofu. Komunismus nebyl schopen lidi skutečně vzdělat, vytvořit rozumný hospodářský systém, který bude bránit bídě.  Pořád se mluvilo o boji proti rasismu, o postavení žen.  Postavení žen za komunismu bylo příšerné, musely pracovat, byly znásilňovány. Dneska vidíme, slyšíme o tom, co se všechno dělo v 80. letech ženám, že? A vidíme, a na tom covidu se to krásně ukázalo, vidíme  to v celém postkomunistickém světě, že to takhle v Evropě  dopadá. Krásný příklad je kontrast mezi Řeckem a Bulharskem. Když si vezmete, jak prošly tyto dvě země, obě dvě jsou na Balkáně.  Z pohledu běžného Středoevropana jsou pohrdání hodné, je prostě nějaký nepořádný Balkán. Tak Řecko mělo do června za celou epidemii 70 mrtvých na 100 000 obyvatel a Bulharsko 460. Řecko bylo velmi blízké Německu, Německo mělo 50, bylo skoro nejlepší v Evropě,  pro mě úplně nejlépe dopadlo Dánsko. Ono to něco říká, o tom, že komunismus zanechal nepořádek, korupci, rozklad, nedůvěru, nedůvěru lidí ve stát, v celý svět.

Jan Čulík:

Já právě bych chtěl k té věci dodat, že když policie a soudnictví prostě nestíhají to,  že pan Janeček vystoupí v televizi a řekne naprosté blbosti, vždyť je to  na úrovni vraždy tohle,  ta bezbřehá svoboda. Nebo to že Reflex publikuje  blbosti a že Český rozhlas tam pouští lidi, kteří bez korekce říkají tito vražedné nesmysly. Tak to podle mě to se nezlepší, pokud budou pokračovat tyhle podle mě kriminální činy. Ale pane Cveku, ještě závěrem, co tedy s těmi lidmi, kteří to popírají? Je nějaká psychologická metoda, jak je přesvědčit, aby se nechali očkovat?

Boris Cvek:

Já nevím, já určitě nejsem psycholog, já budu sledovat s velkým  zájmem Rakousko, pokud opravdu půjde tou cestou povinného očkování, jaký efekt to tam způsobí. Je dost možné, že Rakousko díky tomu, co teď dělá, díky tomu lockdownu a díky tomu povinnému očkování bude mít normální zimu. Oni vlastně chtějí zachránit lyžařskou sezónu a to se mi velmi líbí, ta myšlenka a nevím, jestli jim to vyjde. Společnost se tam sice teď asi rozdělila, bude to kruté, možná nějakým způsobem, ale pokud se podaří dosáhnout normálního života, tak lidí na to zapomenou.  Že tady bylo nějaké povinné očkování, nějaký problém.

My se potřebujeme vrátit k normálnímu životu, to je jediná možnost, jak společnost zase spojit,  protože to, co nás rozděluje, není očkování, ale nezvládnutá pandemie. Ta nezvládnutá pandemie přináší právě spoustu stresu, teorii spiknutí, nenávisti. Ono to všechno tady už bylo,  takové ty víry, šarlatánské prostředky. kdy vypijete čistící prostředek a vyléčíte si všechny nemoci, to tady bylo. Věřily tomu desítky tisíc lidí, ale ta epidemie  to všechno zvýraznila, prohloubila, udělala brovský řez. Potřebujeme se zbavit té epidemie. A  jediná efektivní cesta je očkování. Je to tak.

Jan Čulík:

Děkuji vám za rozhovor. Na shledanou.

0
Vytisknout
4616

Diskuse

Obsah vydání | 23. 12. 2021