Jak by NATO mělo vzít vážně ruskou hrozbu

2. 6. 2021

čas čtení 5 minut
Summit NATO dne 14. června definuje budoucnost aliance po zbytek funkčního období Bidenovy administrativy, napsal Kurt Volker.

Až se hlavy států a vlád sejdou v Bruselu, budou řešit širokou a komplexní agendu.

Ale i když aliance prosazovala potřebu souhlasu na postojích od předcházení katastrofě v Afghánistánu přes konfrontování Číny až po pokračování ve zvyšování výdajů za obranu na 2 %, možná nejnaléhavějším tématem je potřeba vypracovat koherentní transatlantickou strategii konfrontace s rostoucí ruskou hrozbou.

Až dosud byla politika vůči Rusku tvořena příležitostně. I když spojenci často reagovali na nejhorší ruské excesy, jako obsazení území cizího státu nebo použití chemických zbraní na území EU, v jiných oblastech, jako je energetika, byli k Rusku smířliví.

Jednotlivé politiky se mezi státy výrazně lišily a často šlo o ostrou rétoriku, které neodpovídala tvrdá akce. Ruský prezident Vladimir Putin úspěšně využívá této inkoherence a podporuje rozbroje mezi spojenci.

Lídři NATO opakovaně zdůraznili, že aliance má unikátní roli. Po více jak čtyřicet let spojenci udržovali jednotnou frontu proti sovětské hrozbě. Avšak po více jak dekádu už tato jednota z velké části chybí.

Po skončení studené války NATO vytrvale podnikalo pokusy zlepšit vztahy s Ruskem, včetně zřízení Rady NATO-Rusko. Ale jak se chování Ruska stávalo nepřátelštějším, objevily se neshody. USA a středoevropští spojenci byli ruským chováním znepokojeni, zatímco Západoevropané věří, že by se USA a Západ měly přizpůsobit ruským obavám.

Ačkoliv invaze do Gruzie v roce 2008 dočasně přivedla spojence ke společnému postoji, během šesti měsíců se znovu objevily rozdíly, když nová Obamova administrativa a několik západoevropských států usilovalo o "reset" vztahů s Ruskem, zatímco středoevropské a východoevropské státy dál požadovaly tvrdší linii.

Částečně v reakci na ruskou invazi a částečně kvůli ujištění středoevropských členů, kteří si přáli podpořit státy zranitelné ruským nátlakem, EU v roce 2009 spustila iniciativu Východní partnerství, jejímž cílem bylo posílit vztahy s Gruzií, Ukrajinou, Moldavskem, Běloruskem, Arménií a Ázerbájdžánem.

Dvanáct let uplynuvších od spuštění Východního partnerství bylo poučných. Rusko nyní tou či onou formou rozmisťuje jednotky na území všech zemí Východního partnerství. Pokračuje v okupaci části Gruzie a udržuje posádku v Moldavsku bez souhlasu tohoto státu. Zaútočila na Ukrajinu a anektovala Krym, zatímco podněcuje boje v Donbasu. Rozšiřuje vojenskou základnu v Arménii. Rozmisťuje "mírové síly" na ázerbájdžánském území v Náhorním Karabachu. Udržuje hybridní bezpečnostní přítomnost a prosazuje svou autoritu nad běloruskými bezpečnostními silami. EU nad tímto ruským vojenským útokem na svou iniciativu sotva pokrčila rameny.

Ještě další formy ruské agrese jsou takřka příliš početné na to, abych je tu vyjmenovával.

Jde o otravu Alexandra Litviněnka, Sergeje Skripala a Alexeje Navalného, rozsáhlé vměšování do voleb v jiných zemích, aktivní dezinformační kampaň v západních médiích, bombové útoky a zabíjení lidí ve skladech munice v Česku a zřejmě také v Bulharsku, podplácení západních politiků, pronikání do vzdušného prostoru a výsostných vod zemí NATO, nebezpečné manévry kolem letounů a námořních plavidel NATO v mezinárodních vodách, upření svobody plavby v částech Černého moře a Azovského moře. Seznam pokračuje.

Lídři NATO se naposledy setkali v Londýně v prosinci 2019, když vztahy mezi Donaldem Trumpem a ostatními lídry byly špatné a Trumpa tížil impeachment v USA.

Rok 2021 je odlišný. Prezident Joe Biden dal jasně najevo, že chce obnovit americké aliance.

Takže otázka zní, zda se na červnovém summitu Německo odvděčí za vstřícné gesto v podobě zrušení sankcí proti společnostem zapojeným do projektu Nord Stream 2. Mohou USA, Německo, Francie, spojenci ve Střední Evropě a Pobaltí, stejně jako v Jižní Evropě a Skandinávii, nalézt shodu a definovat společné hodnocení, vizi a strategii, jak se vypořádat s Ruskem?

Ruská agrese vůči Evropě je nejvážnější a nejbezprostřednější hrozbou všem zemím NATO. Už dlouho je načase formulovat společnou strategii, jak se této hrozbě postavit.

Tři politiky by mohly být převratné: Vyhoštění ruských diplomatů, potvrzení závazku vydávat 2 % na obranu a potvrzení existující politiky dle čl. 10 charty NATO, která otevírá dveře všem evropským demokraciím sdílejícím společné hodnoty a schopným přispět ke společné bezpečnosti.

Zejména Ukrajina a Gruzie si pozvání do NATO zaslouží.

Summit NATO dne 14. června definuje budoucnost NATO po celý zbytek funkčního období Bidenovy administrativy. S obnovou americko-německých vztahů existuje šance na nový, odvážný kurz zajištění evropské budoucnosti. Je čas ho nastavit.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
3589

Diskuse

Obsah vydání | 8. 6. 2021