Šakalí léta 2.0?

30. 11. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Skupina Monkey Business vydala 6. listopadu album Freedom on Sale. Až sem by nešlo o nic mimořádného, kdyby ovšem...


Osmá píseň alba Do It!, jejíž autoři se nepochybně budou odvolávat na "uměleckou nadsázku", je ve svých důsledcích opravdu tím, čím se prvoplánově zdá být: Náborovým počinem politického atentátu na premiéra a prezidenta této země. Politickým uměním, které v očích konzumentů násilný čin proti politikům glorifikuje a normalizuje, ba přímo k němu vyzývá.

"Do it, right now! Do it (if you don´t have any children)," zpívá Matěj Ruppert. ("Udělej to hned! Udělej to (pokud nemáš děti).") A ovšem, v případě dotazu budou interpret i autor textu Pavel Mrázek vysvětlovat, že to vlastně úplně přesně takto nemysleli. Že jde přece jen o klip. 

Problém však je, že případný pachatel by se nejspíš nepřišel poradit za Ruppertem či Mrázkem, co že má podle nich přesně udělat. A takový přímočarý člověk pravděpodobně ani netuší, co je hermeneutika a k čemu ji kdysi jistý Schleiermacher založil. Bere slova přesně tak, jak slyší.

Doba košatých výkladů skvěle promyšlených jinotajů skončila v české kultuře rokem 1989. Dnešek, čili doba internetová, se naopak topí v naprosté prvoplánovosti a cokoliv jiného snáší mimořádně obtížně.

Takže si to trochu rozeberme. Klip Monkey Business představuje dílo o dost jiného řádu než deset let stará Zelenkova ageistická agitka Přemluv bábu!, z níž se účinkující Jiří Mádl režisérsky kál ještě vloni - poměrně solidním filmem Na střeše s Aloisem Švehlíkem v hlavní roli lidsky slušného komunisty na penzi.

Jistě, Mádlův a Švehlíkův profesor Rypar postrádá vtip a noblesu netypické role Seana Conneryho ve Finding Forrester (2000), i když paralela v podobě nezištné pomoci starého muže klukovi s úplně jiným kulturním a sociálním zázemím obě postavy spojuje. A Rypar má také dosti daleko k lidské hloubce a opravdovosti, kterou v současné tvorbě třeba reprezentuje postavou podobně nabručeného a popudlivého seniora Holmův Muž jménem Ove (2015).

Nicméně divák Mádlova filmu musí v závěru připustit, že přece snad také občas existovali slušní komunisti. Tedy - svým způsobem. Takovým hodně specifickým.

Jiří Mádl po devíti letech dokázal, že od blbé agitační floskule dospěl k diferencovanějšímu pohledu na svět. Že ve třiatřiceti už nepostrádá životní moudrost a pokoru.

Jenže i v Přemluv bábu se stále ještě (povýšeně a pohrdavě, ale) přemlouvalo, kdežto v klipu k Do It! Jiří Langmajer už jen kráčí do Nádražní ulice na Smíchově k Brymové pořídit si kulovnici s puškohledem.

Jako by snad tím, že odpráskne kreatury Babiše a Zemana, mohl v České republice něco politicky vyřešit.

Ovšem že ne. Oba dárečci jsou při vší zlovůli přece jen pouhými symptomy. Skutečný problém představují ti, na jejichž bedrech a ramenou taková politická dopuštění vždycky vyrůstají jako bolševník na opuštěné výsypce.

"Idiot je ten, kdo žije ve vlastní domácnosti a stará se jen o svůj vlastní život a jeho nezbytnosti. Tedy skutečně svobodný stát - ten, který nejen respektuje určité svobody, ale je genuinně svobodný - je stát, v němž nikdo není v tomto smyslu idiotem; to znamená stát, v němž se každý tím či oním způsobem účastní toho, co je společné", napsala kdysi Hannah Arendtová.

Hlavním problémem jsou stále idioti považující normalizační estrády za politiku, nikoliv ti, kdo se jim dokáží účelově vlichotit.

A ještě stále je zatraceně koho přemlouvat. Přirozeně u vědomí toho, že mimo jiné existují také Ryparové.

***

Demokracie, která na svou obranu nasadí vraždu, i když zdaleka nepozbyla všech prostředků k tomu porazit protivníka politicky, je jednoduše mrtvá demokracie.

Protože jedním z hlavních cílů demokratické politiky je vždy eliminovat politické násilí, včetně samotné potřeby politického násilí.

A od Aše až po Moravský Hrozenkov, od Mikulova až po Harrachov nikde neprobíhá žádný násilný puč, proti němuž by měl slušný občan povinnost pozvednout zbraň a nasadit život.

Všechno to děsivé, k čemu se v ČR schyluje, dopustili naši spoluobčané zcela pokojně a bez použití zbraní, jen z čiré blbosti.

To co Česko tíží jako tunový kámen na prsou nejsou ani tak Zeman s Babišem, jako mnohočetní užiteční idioti Hannah Arendtové.

Na ně jedna kulovnice rozhodně stačit nebude.

A některé "radosti" si každá země na světě vždycky může odpustit.

0
Vytisknout
11047

Diskuse

Obsah vydání | 3. 12. 2020