Jakou cestou se po prezidentských volbách vydají Spojené státy?

26. 11. 2020 / Daniel Veselý

čas čtení 3 minuty

Tento text byl nabídnut ke zveřejnění ČRo Plus a Deníku N, nicméně ani jedna z redakcí o něj neprojevila zájem

Výsledek amerických prezidentských voleb mnozí vítají s očividnou úlevou, přestože se stávající nájemník zdráhá akceptovat realitu. Uzná-li nakonec Donald Trump volební výhru Joe Bidena, nabízí se otázka, jakou cestou se post-trumpovské Spojené státy vydají.

Předpokládejme, že se nenaplní nejčernější scénář a zcela zjevný pokus o puč ze strany Donalda Trumpa a jeho věrných nohsledů selže. Pokud Donald Trump nakonec volky nevolky uzná porážku a přestane dělat obstrukce, v lednu příštího roku se do Oválné pracovny nastěhuje dlouholetý washingtonský insider Joe Biden.

Předčasná radost

Nelíčená radost, která po Bidenově volební výhře zaplavila liberální média, je poněkud zkalena skutečností, že Demokratická strana přišla o několik míst ve Sněmovně reprezentantů a patrně nezíská ani převahu v Senátu. Jinými slovy: Bidenova administrativa bude mít při deklarované léčbě hluboce rozdělené Ameriky povážlivě svázané ruce nejméně po dobu dvou let.

Špičky Demokratické strany obviňují z nepříliš uspokojivých výsledků do Kongresu své levicové křídlo, aniž by tutéž kritiku aplikovaly samy na sobě. Tyto peprné výtky navíc nemají žádnou oporu v realitě, neboť kandidáti podporující univerzální zdravotní péči a zelený nový úděl slavili až na jednu výjimku úspěch. Koneckonců státem garantovanou péči podporuje většina amerických voličů včetně republikánů. Nadto většina amerických voličů souhlasí s rozhodnou akcí na záchranu udržitelného klimatu.

Děsivé obavy některých českých komentátorů a politiků z „radikální levice“ jsou naprosto liché, jelikož vliv progresivistů na chod Demokratické strany je pramalý. Důkaz? Duo Biden-Harris si do svého budoucího kabinetu ve velkém vybírá bývalé představitele Obamovy vlády, přičemž někteří z těchto kandidátů u zástupců progresivního křídla dokonce vzbuzují nevoli.

Návrat ke statu quo

Od Bidena, jenž se dlouhá léta podílel na formování americké politiky, rozhodně nelze čekat zásadní obrat doleva. Demokratická strana představuje tváří v tvář Republikánské straně neautentickou opozici zcela odtrženou od své voličské základny. Kdyby tomu tak nebylo, nově zvolený prezident by neodmítal univerzální zdravotní péči a klíčová místa ve svém budoucím kabinetu by obsadil zástupci progresivního křídla.

Demokraté tak opět padají do pasti, když odmítají naslouchat progresivistům a grassroots hnutí, jimž do značné míry vděčí za volební zisky. Mezitím Trumpovi republikáni dokázali z přetrvávající frustrace a nespokojenosti v americké společnosti vytěžit maximum – sám Donald Trump dokázal spoustu obyčejných lidí obalamutit tvrzením, že je jedním z nich.

Studie z roku 2014 poukazuje na fakt, že většina Američanů má nulový či malý vliv na chod země, přičemž zásadní rozhodnutí realizují bohaté a mocné elity. Výzkumníci Martin Gilens a Benjamin Page považují USA za oligarchii, a nikoliv za skutečnou demokracii. K témuž závěru dospěli i další badatelé, a dokonce i bývalý prezident Jimmy Carter.

Již nyní je zcela jasné, že Bidenův kabinet nabízí Američanům pouze vágní sliby o sjednocené zemi, zatímco dysfunkční politická struktura zůstane netknuta. Přední demokraté by se nejraději vrátili do klidných vod předtrumpovské éry. Jenže návrat tam, odkud vyhřezl toxický trumpismus není možný a už vůbec ne žádoucí.

Jestliže se Demokratická strana nedokáže transformovat tak, aby se vrátila ke svým kořenům, existuje reálné nebezpečí, že se za čtyři roky dostane k moci kompetentní populista a tyran.

USA
2
Vytisknout
7835

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2020