Kam s ním?

21. 11. 2019 / Beno Trávníček

Naše vláda se pere s „odpadářskou“ legislativou. Vůbec jí ten boj nezávidím. Nejvíc se zřejmě zadrhla o problematiku komunálních odpadů (KO - terminologie v katalogu – třeba zde). Je pravda, že stávající předpisy vykazují prostoročasové trhliny, ať už v návaznosti na místní praxi nebo legislativu EU. Novelizační snaha je tak určitě na místě. Z informací, které jsou dostupné, se ale zdá, že návrhy neřeší dvě zcela základní otázky.

Prvním takovým problémem je zpracovávání (recyklace) vytříděných druhotných surovin (separace). Jejich množství musíme (viz legislativa EU) a chceme (viz ochrana ŽP) dál zvyšovat a omezovat tím zejména skládkování. Nakládání s každým druhem odpadu je ale zcela závislé od existence dostupné zpracovatelské koncovky (za dostupnost je třeba považovat kromě její prosté existence také součin nákladů na přepravu a vstupného na bráně, které může být kladné i záporné). Chce-li tedy stát v době, kdy již u mnohých komodit zpracovatelské kapacity nedostačují, zvyšovat legislativou podíl separace, musí také efektivně nastavit podmínky pro nezbytné rozšíření recyklace. A je na něm, zda ke stimulaci použije cukr, bič nebo jejich kombinaci. A nesmí se přitom vymlouvat na rezortismus, ale domluvit se v rámci celé vlády sám se sebou. Čas běží!

Druhým velkým problémem je energetické využívání zbytku KO po třídění (tj. obsah popelnic a část tzv. směsných objemných odpadů). Obecně slýcháme z povolaných úst, že v Česku chybí zhruba taková kapacita spaloven pro KO jaká je již instalována v podobě těch stávajících v Praze, Brně, Liberci a Chotíkově u Plzně (spalovna dnes ale není přesný pojem, už řadu let jde o zařízení k energetickému využívání odpadů, tj. k výrobě tepelné a elektrické energie pomocí jejich spalování, tedy ZEVO).

Současně víme, že asi nejoptimálnější lokalizace je pro ZEVO (viz třeba rakouské zkušenosti) v areálech tepelných elektráren. Infrastruktura je tu minimálně zčásti hotová. V podstatě jde tedy o výměnu některého z kotlů na uhlí za kotel na odpady a instalaci příslušných stupňů čištění spalin. Takové opatření logicky jednak zlepší stav ovzduší oproti jen uhelnému provozu a současně má vliv na klimatickou bilanci CO2, protože pálený KO bude obsahovat zpravidla čtvrtinu až třetinu odpadů organických. Konečně uhlí, které nahradíme odpadem (o obdobné výhřevnosti), pak nemusíme vykopávat ze země se všemi důsledky a negativními synergiemi, které to přináší.

Ani tady nevidím v připravované legislativě žádné efektivní stimuly, které toto rychle vyřeší. Dnes máme spíše tendenci rozvolnit právě připravovanou legislativou zatím uzákoněný "konec skládkování KO v roce 2024" na rok 2030 či 2035.

Namísto toho, aby stát inteligentně a efektivně zorganizoval kde, do kdy, kolik a jakých ZEVO by mělo být postaveno, aby v Česku nevznikl ekonomický nebo environmentální nesmysl - jak se zdá, hodlá spíše utloukat už tak dost ekonomicky zatížené obce zvyšováním skládkovacího poplatku bez jakýchkoliv návazností na vznik nových inteligentních koncovek. To už není ani pravou rukou za levým uchem...   

Nebavme se ale (na úrovni vlády) jen o odpadech, ale o udržitelné energetice a tzv. energetické bezpečnosti a přistupujme proto k zajištění energie z odpadů stejně vážně jako třeba k zajištění energie z jádra. Navíc - představte si to! Palivo (odpad) vám dovezou tam, kam potřebujete a ještě vám za to zaplatí!!

Budeme tedy dál na jednom konci vykopávat ze země uhlí a na jiném do ní zahrabávat odpady obdobné výhřevnosti? Nikdo jiný než vláda to nemůže dobře vyřešit. Až pak bude na řadě parlament.

 

0
Vytisknout
1809

Diskuse

Obsah vydání | 26. 11. 2019