Osamělá budoucnost Británie ve věku soupeřících impérií

1. 11. 2019

čas čtení 7 minut
Místo aby Británie "znova získala kontrolu", v éře velmocenských bloků zůstane vydána na milost a nemilost Číně, USA, Rusku a EU, píše Mark Leonard.


Sen z doby po pádu Berlínské zdi počítal s nahrazením rigidních mocenských bloků studené války propojeným světem globalizace a internetu. V jeho centru stály globální dodavatelské sítě. Komentátor New York Times Thomas Friedman hovořil "Dellové teorii míru" a tvrdil, že žádná země připojená na dodavatelskou síť jako je ta, které vyrábí počítače Dell, by nešla do války s jinou. A žádné dvě země nebyly propojeny více než Čína a USA. Jejich komplementární ekonomiky byly tak úzce svázány, že jsme vynalezli agregátní název: Chimerica. Ale dnes jsou uvězněny v globálním soupeření o vliv a snaží se své ekonomiky spíše osamostatnit.

V roce 2016 provedla Británie referendum o nezávislosti ve světě, který je organizován kolem kooperativních národních států a volného obchodu, než upadla do dlouhého a solipsistického snu či noční můry o brexitu (záleží na vaší perspektivě). Až se probudí a připraví se na opuštění Evropské unie, odejde do zcela jiného světa definovaného místo kooperujícími státy soupeřícími bloky a protekcionismem.

Když v roce 2016 šla Británie k volbám, aby hlasovala o Evropě, americkým prezidentem byl Barack Obama a probíhala debata o takzvaném světě G2, kde Čína a USA, dvě největší ekonomiky, naleznou způsoby, jak zvládnout co je rozděluje - ku prospěchu světa. David Cameron a George Osborne doufali, že udrží "zvláštní vztah" s USA a současně vyhlásí nový zlatý věk spolupráce s Čínou. Hovořilo se o transatlantické dohodě o obchodu a investicích, transpacifickém partnerství a Pařížské klimatické dohodě a íránské jaderné dohodě.

Argument brexitérů zněl, že pátá největší ekonomika světa by měla fungovat samostatně. Opuštěním EU opět získá kontrolu nad svými hranicemi a migračním systémem. Ale to nebude bránit Británii v přístupu k jednotnému evropskému trhu při navázání ještě užších vztahů se zeměmi mimo blok, počínaje Čínou a USA.

Mnohá z tvrzení kampaně Leave byla zjevně nepravdivá, ale myšlenka, že se Británie může osamostatnit a stát se "Singapurem na steroidech" měla vnitřní logiku. Problémem je, že někde mezi 23. červnem 2016 a dneškem svět, který si přáli, zemřel.

***

Zatímco se svět mění v bloky a impéria, všechny velmoci uvažují o tom, jak zvýšit vliv za svými hranicemi. Vladimir Putin soustředí svou zahraniční politiku kolem myšlenky "ruského světa", který nabízí ochranu etnickým Rusům mimo Rusko a Slovanům v celém bývalém sovětském bloku. To je ospravedlněním anexe Krymu, invaze do Donbasu a anexe Abcházie a Jižní Osetie. Proto využívá ruskou televizi a internet k šíření dezinformací, vybudoval korupční sítě v celém postsovětském světě a vedoucí rovnou na Západ.

Putin postavil Rusko do pozice "jiné Evropy", která představuje výzvu vůči multikulturalismu, genderové diverzitě a liberalismu západní Evropy a apeluje na populistické strany celého kontinentu. Zřídil Eurasijskou ekonomickou unii jako protiváhu EU a spolupracuje s Čínou na zřízení Šanghajské organizace pro spolupráci coby jakéhosi anti-NATO. A co je nejdůležitější, Putin se ukázal jako velmi schopný při používání ruských ropných a plynových trhů jako zbraně, stejně jako v případě vízových režimů, odstřižení energetických dodávek a nuceného vykázání dělníků, které dostává lidi pod tlak.

Další eurasijskou mocností, která se pokouší emancipovat od Západu je Turecko. Prezident Recep Tajjip Erdogan se pokusil získat pro Turecko vlastní postavení na Balkáně, ve Střední Asii a na Blízkém východě. Využívá obchodní vztahy, bezvízové cestování a spojení s turkomanskými obyvateli a islamistickými organizacemi.

Blízký východ je také domovem dvou velkých imperiálních projektů. Írán se situuje do pozice globálního šampióna šíitských muslimů, který podporuje miliční uskupení v celém regionu, od Jemenu přes Bahrajn až po Afghánistán. Jeho zrcadlovým obrazem je Saúdská Arábie, která se snaží zajistit si postavení lídra globálních sunnitů, přičemž vede války s Íránem napříč regionem a využívá své nezměrné ropné bohatství, které nabízí sympatizujícím režimům, jako je Egypt Abdala Fattáha al-Sisího.

Indie je dalším ohromným impériem s takřka pětinou světové populace. Nemá stejný vnější dosah jako někteří z jiných hráčů, ale má významný vliv v diaspoře až 18 milionů indických občanů, kteří jsou úspěšní a hyperpropojení.

***

Mnoho brexitérů je přesvědčeno, že EU je papírovým tygrem - a přece EU ukázala, že v některých důležitých oblastech dokáže prosadit svou. V kodexu datového soukromí (GDPR) nastavila globální standardy regulace datových toků a soukromí v podmínkách nového velmocenského soupeření, což vede některé experty k prohlášení, že je to "bruselský efekt" určování globálních pravidel, co dělá z Evropy třetí blok, místo aby se stala vazalem v čínsko-americkém mocenském soupeření.

Vlivná obchodní komisařka Cecilia Malmströmová vede působivou protiofenzívu vůči Trumpově omezení transatlantického obchodu cly a restrikcemi, když evropská proticla a věrohodné hrozby, co by se USA mohlo stát, eskalovaly transatlantickou obchodní válku.

To vše zesiluje strategické dilema Británie ve světě bloků po brexitu. Stane se evropská suverenita něčím, čeho bude Británie součástí, nebo bude organizována proti ní?

Zkušenost s evropským systémem GPS Galileo, který dali Evropané dohromady bez Británie, ukazuje, že zůstat mimo evropské projekty a rozhodování může být těžké. Stejný druh dilemat může vznikat v jiných oblastech. Například se debatuje o tom, zda budeme nuceni jíst chlórovaná kuřata a otevřít zdravotnický systém NHS americkému farmaceutickému velkoprůmyslu, jakmile opustíme EU. USA mohou požadovat, abychom otevřeli velvyslanectví v Jeruzalémě, nebo opustili dohodu JCPOA s Íránem. Bude brexitová Británie muset spolknout jedovatou pilulku v obchodu s USA, jako Mexiko a Kanada?

Stejný typ výzev bude přicházet i z Pekingu. Podepíše Čína dohodu o volném obchodu s Británií a přijme poučování o zacházení s aktivisty v Hongkongu? Smíří se s odříznutím firem jako Huawei od britských telekomunikačních trhů, nebo bude muset Británie obětovat obavy o národní bezpečnost udržení stabilních ekonomických vztahů s velkým čínským blokem?

Až dosud byla Británie součástí otázek ohledně evropské suverenity a ostatní evropské země ji považovaly za spojence ve snaze vyhnout se postavení oběti boje mezi velmocemi v Pekingu a Washingtonu. Byl to strategický cíl několika předchozích britských vlád. S vyhlídkami na brexit není jasné, jaký bude vztah Británie k evropské suverenitě. Místo aby získala nazpět kontrolu, ve věku velmocenských bloků se může Británie ocitnout na vydána na milost a nemilost jiným mocnostem. Místo evropské suverenity můžeme získat sebou samými zaviněnou porobu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9239

Diskuse

Obsah vydání | 5. 11. 2019