"Pokud teď opravdu zapomeneme na své problémy s Ruskem, zničí to Evropskou unii"

Dohoda s Íránem: Neradostné vyhlídky Evropské unie

16. 5. 2018

Zničí uchování íránské dohody transatlantické vztahy a obnoví vztahy unie s Ruskem? Jak moc bude Brusel nadbíhat Kremlu, aby dohodu zachránil?, ptá se Teri Schultzová.

  Odstoupení USA od dohody s Íránem, navzdory osobním přímluvám nejvlivnějších evropských politiků, představuje další příklad toho, jak Donald Trump neváhá ignorovat evropské zájmy a transatlantické ohledy. Evropským lídrům zbývá na výběr ze zvlášť nepěkných alternativ: Postavit se Trumpovi ve snaze dohodu zachránit - když americké sankce postihnou každého, kdo obchoduje s Íránem - nebo souhlasit s čímkoliv, co chce Washington, i když to znamená opustit dohodu schválenou OSN, kterou zprostředkovali a v niž věří.

Aby se pokusili zachránit jadernou dohodu a vlastní důstojnost, evropští signatáři - Francie, Němeecko a Británie - se musejí rozhodnout, jak moc si mohou dovolit spojit se s Moskvou, Pekingem a Teheránem.

Rusko a Čína brání Írán, spolu s Brity, Francouzi a Němci. "Existuje fundamentální strategický zájem v Evropě nějak pojistit prvky jaderné dohody," říká Julien Barnes-Dacey z thinktanku European Council of Foreign Relation. "Rusko může být součástí takového řešení, včetně snah znova do něj vtáhnout Američany."

To by ponechalo pootevřenou možnost pro evropské země, které již dlouho požadují oslabení nebo zrušení sankcí proti Rusku. "Riziko je zde," uznává Roland Freudenstein, politický ředitel thinktanku Wilfried Martens Center for European Studies. Podle něj Rakousko, Řecko a Maďarsko, a možná příští italská vláda, vidí "velkou příležitost".

Ruský velvyslanec při EU Vladimir Čižov řekl nedávno Deutsche Welle, že doufá v brzké obnovení normálních vztahů mezi Ruskem a EU, ovšem na vyšší úrovni než před ukrajinskou krizí.

Barnes-Dacey vidí několik způsobů, jak by Rusko mohlo využít roztříštěnost EU ve vlastní prospěch. "Jednou je zřejmě vyhrocení rozdílů mezi Evropany a Američany a myslím, že hrát to s dohodou tímto způsobem bude jasně v jejich zájmu. Dalším prvkem bude každá příležitost pro Rusy usadit se pevněji na Blízkém východě, včetně možnosti dosáhnout toho prostřednictvím strategických vztahů s Íránci." Vysvětluje, že Trumpovo rozhodnutí "napomáhá narativu těch v Evropě, kdo tvrdí, že se už Američanům nedá věřit, že nejsou k ničemu... pojďme navázat skutečný transakční vztah s Rusy, kteří své dohody dodržují."

Freudenstein tvrdí, že Kreml by to se svými nadějemi neměl přehánět. "Diplomaté ze tří velkých členských států zapojených do procesu íránské dohody mohou považovat za nezbytné mluvit s Ruskem," říká Freudenstein. "Ale to nezmění fakta v Donbasu, na Krymu a v hybridní válce kterou proti nám Rusko rozpoutalo." A varuje: "Pokud teď opravdu zapomeneme na své problémy s Ruskem, zničí to Evropskou unii."

Cornelius Adebahr z thinktanku Carnegie Europe tvrdí, že je přesvědčen, že je nepravděpodobné, aby došlo k něčemu více než pragmatickému výměnnému obchodu s Ruskem. "To není otázka rebalancování nějaké aliance, protože není možná žádná aliance s Ruskem - a to si Evropané brzy uvědomí." Ale to oč si Evropa má skutečně dělat starosti je podle něj "oslabování samotné transatlantické vazby."

A Barnes-Dacey je přesvědčen, že i silný evropský protest proti USA zde nakonec zeslábne a vrátí se k neschopnosti EU fungovat samostatně. "Nedostatek vlastní obranné bezpečnostní infrastruktury i vyostřené a napjaté vztahy s Ruskem nakonec přinutí [Evropu] přijmout, nebo přinejmenším příliš hostilně nenapadat, co udělají Američané," předpovídá Barnes-Dacey. "Potřebují uchovat širší strategické vztahy navzdory tomu, že co Trump dělá je vnímáno jako naprosto pobuřující."

 

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2108

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2018