Jak se zbavit dědictví února 1948
26. 2. 2018 / Boris Cvek
Sedmdesát let od komunistického puče jistě nemá smysl vymlouvat se na to, že tu komunisté vládli 40 let. Vymlouvat se nemělo smysl už v roce 1990. Nicméně pro věcné pochopení situace, v níž jsme a v níž se nám tak mnoho podobají Polsko nebo Maďarsko, není možné některé aspekty komunistického systému pominout. Ten systém stál na znemožnění veřejné kontroly, na absolutním podřízení institucí moci jedné mafie (KSČ) a na likvidaci představy o společném veřejném zájmu – „společný zájem“ byl ten prolhaný zájem jedné strany.
Zničit nezávislé instituce lze velmi rychle, obnovit je ale trvá desítky let. Jedno souvisí s druhým: bez fungující veřejné kontroly a představy o společném zájmu nezávislé instituce neobnovíte, ale stejně tak veřejnou kontrolu a hledání společného zájmu nezvládnete bez nezávislých institucí. Proto se u nás stejně jako v Polsku nebo Maďarsku demokracie nedaří.
Například typická představa z komunistické doby, že stát je erár, který je třeba „ojebat“, je dodnes velmi široce rozšířená. Zejména mezi pravičáky a příznivci tzv. svobody (tito lidé si typicky myslí, že pokud někdo chce vynucovat dodržování pravidel civilizované společnosti, tak je stbácký udavač, i když se narodil třeba v roce 2000 a bere si vzor z běžného fungování společnosti ve Švýcarsku).
Václav Bělohradský včera v Otázkách V. Moravce interpretoval Orbánovu „neliberální demokracii“ jako reakci maďarské společnosti na to, že liberální systém brzd a rovnováh neumožňoval aktivní politiku. Jenže ony brzdy a rovnováhy především nefungovaly během transformace, a teprve pak se Maďarsko ocitlo ve stavu, kdy „bylo třeba něco dělat“. Např. se šíleným systémem hypoték ve švýcarských francích. U nás vidíme něco podobného: soudy si konečně všimly, že exekuce, v nichž byl rozhodce ekonomicky závislý na věřiteli, neplatí. Týká se to desítek tisíc případů. Mnoho lidí takto bylo bezprávně vystaveno exekucím.
Jestliže chceme demokracii západního typu spolu s její prosperitou a sociálními standardy, tak musíme měnit na prvním místě instituce včetně soudů, školství, policie, státních úřadů (jak se např. dodržuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zakazuje odebírání dětí z důvodu chudoby rodičů nebo jak se daří boj s tzv. insolvenční mafií?). A nesmíme se nechat odradit těmi, kdo stále mentálně žijí v systému vlády jedné strany, tedy nemají ponětí o hodnotách veřejného zájmu a nezávislé kontroly.
Máme ovšem i dobré zkušenosti, někde se podařilo dosáhnout civilizovaného stavu. Stačí se podívat na vynikajícím způsobem fungující Nejvyšší kontrolní úřad: bez jeho činnosti bychom na tom byli mnohem hůře, než nyní jsme (efektivita jeho činnosti je také důvod, proč nebyl připuštěn ke kontrolování všech toků veřejných peněz). Takto je podle mne třeba přemýšlet nad krizí demokracie v postkomunistických zemích. Jedině tímto způsobem se tyto země mohou stát civilizovanými společnostmi západního typu. A je to možné.
Když se ještě chvíli vrátím ke včerejším Otázkám V. Moravce, ministr Stropnický v nich zmiňoval, že podle nedávného průzkumu think-tankem Europeum se pro setrvání v EU vyjádřilo něco přes 50% občanů ČR. A měl z toho radost. Bohužel se tam vůbec neotevřela otázka, jak je možné, že v Maďarsku, byť režim v této zemi má s EU dlouhodobě otevřené konflikty a je zároveň silně podporován obyvatelstvem, je podle téhož průzkumu situace lepší. Politico 16.6.2017 zveřejnilo průzkum, podle něhož je pro EU 74% Poláků a 67% Maďarů. Jak je to možné? Jak je možné, že u nás se radujeme z bídných 54%?
Průzkum think-tanku Europeum takém ukázal, navzdory mnoha úvahám o dělení naší společnosti podle věku na mladé a staré, kde tím dělícím kritériem je postoj k Miloši Zemanovi, že mladí a důchodci jsou nejvíce prounijní, zatímco nejméně prounijní jsou lidé ve věku 36-50 let, zejména nezaměstnaní a živnostníci.
Na závěr bych citoval pár výmluvných zjištění:
„Na reprezentativním vzorku více než 500 lidí experti zjišťovali, jak veřejnost vnímá vykreslování EU od politiků. Téměř tři čtvrtiny Čechů odpověděly, že Evropská unie je popisována příliš pozitivně. Na druhé straně však průzkum ukázal, že podle 82 procent Čechů politici často využívají EU jako obětního beránka.
"To je ten známý postoj, že Brusel nám něco nařizuje. Absolutní většina Čechů si uvědomuje, že čeští politici tohle dělají," upozornil Bartovic.
Z otázek zaměřených na vztah k Evropské unii výzkumníkům vyšlo, že mezi Čechy je silná skupina takzvaných euroskeptiků. "Nejvíce je tento pohled na EU rozšířen mezi nezaměstnanými nebo živnostníky," řekl Bartovic. "Česká republika je v mezinárodním srovnání nejvíce euroskeptická ze všech zemí, kde proběhl výzkum, a nejdůležitějším faktorem je vzdělání," doplnil. Čím vyšší je vzdělání, tím spíše podle něj lidé podporují členství Česka v EU.“
Průzkum v Politico:
Diskuse