Ruské mezikontinentální jaderné torpédo, aneb Kdo že tady destabilizuje?

5. 2. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Čína a Rusko halasně kritizují novou americkou jadernou doktrínu, která kromě jiného počítá s vývojem nových taktických jaderných zbraní. Čína zašla ve své reakci až tak daleko, že přitom uvádí zjevně nepravdivé informace. Tvrdí totiž, že USA mají "největší jaderný arzenál" ZDE, přičemž nestranná organizace International Campaing to Abolish Nuclear Weapons (Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní, ICAN) ve svém přehledu korektně označuje za nejsilnější jadernou mocnost světa Ruskou federaci disponující 7 000 jadernými hlavicemi ZDE. To odpovídá i údajům zpřístupněným v souvislosti se smlouvou START podepsanou v roce 2009 v Praze.


Řada amerických specialistů na jaderné odstrašení i aktivních generálů vyjadřuje vůči nové iniciativě Pentagonu značnou skepsi. Specifické námitky ruské strany, která se soustředí na plány Američanů vyvinout taktické jaderné zbraně s nízkým tritolovým ekvivalentem nasaditelné ze strategických ponorek v Atlantiku, sdílí i někteří američtí experti. Avšak portrét "destabilizujících Američanů", který zaznívá jako ozvěna čínských a ruských námitek, vyrůstá buď z ignorance, nebo ze zlého úmyslu.

Rusko vývojem operačně taktického systému Iskander-M ZDE v prostředek středního doletu likviduje klíčovou sovětsko-americkou Smlouvu o raketách středního a kratšího doletu (INF Treaty) ZDE, což má znepokojivé implikace zejména pro Evropu, kde je tato smlouva stále dodržována. Vývoj nových amerických taktických jaderných prostředků je reakcí na nezodpovědnou ruskou jadernou doktrínu, která počítá s "deeskalací" konvenčního konfliktu prostřednictvím nasazení jaderných zbraní, a na zánik zmíněné INF.

Tím ale výčet destabilizujících jaderných iniciativ ze strany Moskvy nekončí. Strategické mezikontinentální termojaderné torpédo Status-6 s dosahem 10 000 km ZDE (pdf), které Rusko vyvíjí, je vybaveno hlavicí o ekvivalentu 100 megatun TNT s kobaltovým pláštěm. Smyslem existence této zbraně je explodovat těsně při pobřeží kontinentálních USA a zaplavit rozsáhlé pobřežní oblasti silně radioaktivní vodou, čímž se stanou řádově na stovky let zcela neobyvatelnými ZDE.

Od vzniku pokročilých naváděcích systémů v 70. letech minulého století výrazně klesala mohutnost používaných strategických jaderných hlavic na obou stranách někdejší železné opony. Běžná hlavice se od té doby vyznačuje tritolovým ekvivalentem v rozmezí 150 - 500 kilotun. Oproti tomu nová ruská zbraň používá hlavici až dvacetkrát silnější než ty nejmohutnější miniaturizované hlavice mezikontinentálních balistických raket. A kobaltový plášť navíc zajišťuje tak vysokou úroveň smrtícího radioaktivního zamoření, jakou nezpůsobí žádná existující jaderná zbraň v arzenálu kterékoliv světové jaderné mocnosti.

Jestliže hlavní námitka proti plánovaným modifikacím amerických ponorkových střel typu Trident-II zní, že bude obtížné odlišit odpálení principiálně taktického jaderného nosiče od od nosiče strategického, nezbývá, než současně položit také jinou otázku. A sice: Jak chcete spolehlivě odlišit odpálení klasického torpéda - jedné z nejběžnějších konvečních taktických zbraní, kterých slouží tisíce - od strategické mezikontinentální zbraně typu Statutu-6?

Jestliže modifikovaný Trident by mohl setřít jasnou hranici mezi taktickou a strategickou jadernou zbraní, ruské jaderné torpédo fakticky znemožňuje zřetelně rozlišit mezi taktickým námořním střetnutím vedeným konvenčními zbraněmi a strategickým termonukleárním útokem.

Kdo vyjadřuje obavy z destabilizačních dopadů nové americké doktríny, ale potenciálně mnohem horší důsledky nového směru v ruském strategickém jaderném zbrojení ho nechávají chladným, říká tím docela jasně, na čí straně jsou jeho sympatie a preference.

0
Vytisknout
10985

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2018