Bodláky Václava Duška

Intelektuální záškrt

4. 1. 2018 / Václav Dušek

čas čtení 5 minut

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Na stokrát -  pozdravujeme sebe. Čiperové volili dalekou cestu od kostela ke kostelu do zaslíbené země, aby se poklonili Pietě v domu s přebývajícími anděly a prosili za ochranu před zlými arabáši, kteří život považují za kaňku v bytí jediné slitovné veličiny… umřít strachy, samé tlachy. Milovat bližní, ano! Kdo jsou ovšem ti bližní? Nevíme, váháme, snad dobře děláme. Lásky si je třeba zasloužit.  Laskavé šelmy požírají bezbranné toulavé kusy, odchované zaručeně v křesťanských hnízdech čistoty, lásky a horoucí naděje v lepší časy. Máme lačné dravce i lehkou kořist. Lovit beze zbraně, záruka lásky nesmírné. Ubližujeme radostně slabším, radujeme se a voláme – lovu zdar!

Můžeme si přečíst kritické ohlasy skoro na vše, vydrhneme louhem herecké společnosti, zkažené výtvarné všeuměly, pustíme se bez bázně a hany do operních náfuků – v dohledu žádná pěvkyně Netrebko ani úžasný Pavarotti; úsměvné a zaručené lovy jsou hlavně v kulturním políčku, kde si ohřejí kyselou polívčičku rozumbradové nešetřící kritikou nebohých domácích hvězd; vytváříme žebříčky úspěšnosti, lobujeme za nedokonalost, vytváříme klamné dojmy a hřejivé pocity, že naše kulturnost jest bezbřehým oceánem úspěchu a dokonalosti. Inu, intelektuální záškrt se nedá očkovat, podobně jako vrozená tupohlavost. Umělecké stmívání přichází nečekaně; diagnosa melancholie napadá zneuznané i přestárlé bytosti. Velebnost naleznete zřídka. Holata se prohánějí mnoha jevišti, tuctovými seriály, neobyčejnými filmy – jazyková čistota naprostá zbytečnost, přesvědčivost je přece civilní vystupování. Špásy zbavují intelekt pravosti. Hrdopýšci se naparují ve velkonákladových bitevních časopisech, kde nehledej hned rozum, čirou pravdu a cestu k pohodlnému živobytí; mít plná volátka zobu, to je oč tu běží. Připomíná to mnohdy pracovní agitky v terénu, mezi lidmi.

Radíme velmocenským nadutcům, jak se pohybovat v zaminovaném světě hrůzy. Intelektuálové nám zvolna vymírají. Není divu, v téhle neklidné době, kdy neplatí zákony slušnosti. Nemáme potřebu naslouchat hlasům moudrých a znalých – bujará zábava, lechtivé žerty, promořený sport látkami zapovězenými, divoká muzika, holedbání se nicotou, troušení snových vyhlídek, přehlídky průměru, mizivých znalostí – a pak blesk z čistého nebe, fotografie dítěte na kolenou, a opodál číhá sup na oběť, ale my se ženeme kupředu, chceme něco znamenat, vyprsit se k udělení řádů, ohromit okolí svou trvanlivostí jepic.

Intelektuální otrlost nezná omezení.

Trůnit nejvýše – nenechat se umlčet. Nebát se partajních plískanic, vystupovat nečekaně ze zálohy, volat po právním státu v hřejivém bezpráví, vytvářet dojem, že funkce sama o sobě činí z průměrného živáčka geniálního myslitele. Budeš-li opakovat vytrvale vyčtené pravdy, můžeš znamenat pro okolí vědátora a politického kondora; kdo se bojí, skončí neslavně. Váhavost intelektuálů jest nekonečná a neměnná, jejich použití nebezpečné i v demokratických společnostech. Bližší je nám zuřivá partajní horlivost, kasání si rukávů u plných stolů, dělná velkohubost nevýznamných řečníků, vítáme praporečníky snového pokroku. Intelektuálská sebranka šťourá do pozic vyvolených nimrů, nelze ji řízeně uplatit, umlčet, velkoplošně zakázat; nepěkné skutky nebudou souzeny, splynou s poznamenanou historií. Intelektuálská pakáž je brzdou pokroku v každém ohledu a vteřině.

Co dělat? Možná postavit převýchovné tábory, ve kterých se vybraným bytostem budou vymývat hlavy v roztoku všeobecného léčivého blaha.

Prodám intelektuála, značka levně.

Z hlediska demokratického pojetí světa lze konat cokoli bez obav z následných trestů – vše lze vysvětlit, panáčku, potřebuješ k tomu mít za zády spolutrafikanty s partajní převýchovou. Udělat chybu je lidské, k čemu vády, soudy, příkoří? Komu a čemu to prospěje. Zvadlé prapory v bezvětří svobody varují, ale kdopak by se vlka bál v zoologické zahradě, kde máme zaručenou stravu a spánek.

Intelektuálové zase pochybují. Revoluční gardisté zapomenuli mýtit vlažné bytosti.

Volnost marihuany přinese údajně jistě větší štěstí, uvolnění, skončí doba pisklounů za právo tupé přísnosti, tatrmani zahynou v dýmu trávy, mařinky vonné, léčivky, a naděje života; nepřejícné a neústupné hnidy skončí v ústavech pro choromyslné. Kam se hrabe právo útrpné, palečnice, kleště, kati a jejich pomocníci. Odpůrci nevázaného veselí se nechají veřejně i tajně vypařit. Politické oči vidí budoucnost ostře a jasně. Hlavně nenechat vládnout intelektuální odpadlíky. Naopak je musíme držet v jejich teritoriích všeznalství, kde na dveřích pracoven bývá umístěna cedulka: Nerušit – tvořím dějiny.

0
Vytisknout
8198

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2018