Jak bude vypadat Macronova zahraniční politika?

8. 5. 2017

Podle novinářky Laure Cometti Macron během své kampaně kladl důraz na diplomatické řešení konfliktu v Sýrii a netrval na rezignaci syrského prezidenta Bašára Asada jako nutné podmínce pro mírová vyjednávání. Nicméně po chemickém útoku v syrské provincii Idlib, který francouzské zpravodajské služby připisují syrské vládě, se Macronův pohled na Bašára Asada změnil. Macron tehdy prohlásil, že syrský prezident by se měl ze svých zločinů zodpovídat před mezinárodním tribunálem. Avšak jeho prioritou i nadále zůstalo vymýcení Daeše.

Svým způsobem se Macronova politická stanoviska vůči krizi v Sýrii vyvíjela podobně jako stanoviska prezidenta Donalda Trumpa. Ani jeden z nich nevolal po Asadově odstranění, ale oba zdůrazňovali nutnost nesmiřitelného boje proti Daeši.

Poté, co americký prezident bombardoval syrskou leteckou základnu, Macron volal po koordinované mezinárodní akci pod záštitou OSN a vojenské odvetě proti Asadovu režimu, „nepříteli syrského lidu“. „Máme společného nepřítele, a tím je Daeš a další džihádistická seskupení. Syrský lid má nepřítele v režimu Bašára Asada,“ uvedl Macron. Také prohlásil, že je nutné, aby byl neutralizován chemický arzenál, jímž syrská vláda disponuje, a to buď prostřednictvím OSN, nebo jiným způsobem.

Francie po boku Spojených států a dalších koaličních spojenců pokračuje v letecké kampani proti pozicím Daeše v jeho syrské baště v Rakká, kde byly zosnovány teroristické útoky, k nimž došlo v listopadu 2015 v Paříži. Avšak v tuto chvíli to vypadá, že Macron nemíní zatáhnout Francii do dalších vojenských dobrodružství v zahraničí. Zdůrazňuje nutnost diplomatického řešení konfliktů, přestože se Francie vojensky angažuje v Mali, Iráku a Sýrii. Nový francouzský prezident ale navzdory svým rétorickým gestům nepřichází s konkrétním řešením krize v Sýrii a Iráku. Bombardování Daeše je neúčinné, pokud není efektivně sladěno s postupem pozemních sil. Macronova zahraničně-politická stanoviska se v řadě ohledů podobají pozicím Trumpova Bílého domu, jak konstatuje Juan Cole.

Článek v původním znění zde.

Z výše uvedené analýzy vyplývá, že nový francouzský prezident navzdory své umírněné rétorice bude pokračovat ve válečnické politice svého předchůdce, a to hned ve třech zemích. Nicméně vojenská dobrodružství Západu v zemích třetího světa nepřinášejí kýženou stabilitu, ba právě naopak. Pozoruhodný je také fakt, že představitel francouzského politického establishmentu má podobný názor na zahraniční krize jako „bojovník proti americkému politickému establishmentu“ Donald Trump. Tato skutečnost, alespoň co se některých zahraničně-politických otázek týče, poněkud nabourává narativ o rozpolcenosti západní politické scény, poznamenává k textu Juana Colea Daniel Veselý.