23. 11. 2016 / Boris Cvek
Tak jsem si právě přečetl, že předseda ČSSD vyzval své zemanistické odpůrce, Tejce a Zimolu, aby se s ním na jarním sjezdu strany utkali přímo o předsednický post. Pokud prohrají, nechce je ve vedení vůbec. To je logické. Jaký smysl by mělo, aby Tejc či Zimola byli prvními místopředsedy se Sobotkou jako předsedou? Od začátku šlo z jejich strany o útok na předsedu.
Teď už by to aspoň nebyl puč, ale jasné měření sil, klik a koalic uvnitř sociální demokracie. Ať už vyhraje kdokoli, strana nejspíše příští volby prohraje. A nakonec je to tak asi správně.
Bohuslav Sobotka se stal pro mnohé zejména pravicové odpůrce Andreje Babiše jakousi zárukou „tradiční politiky“. Paradoxně tradiční fungování jeho strany, zaměřené na vnitřní dělení moci mnohem více než na voliče a reálné problémy země, jde ve skutečnosti proti němu. Sobotka, který s pádem Jiřího Paroubka nastoupil do role předsedy ČSSD tak nějak automaticky, ani nikdy nesliboval nějakou velkou očistu a proměnu strany. Nesl se na sjednocující vlně odporu většiny veřejnosti k Nečasově vládě, až mu realita vnutila po podpoře Jiřího Dientsbiera podporu Miloše Zemana a neslavný výsledek sněmovních voleb z podzimu 2013.
Už tam začal Sobotkův pád. Vnitrostranický puč proti němu byl pučem zemanistů, kteří byli na chvíli zastaveni vznikem Sobotkovy vlády. Ta vláda je poměrně populární, dokonce jako historicky první neprohrála krajské volby. Opozice proti ní je bezzubá. Jenže ČSSD ztrácí. Ztrácí vnitřními poměry ve straně, ztrácí kvůli zemanistům, jako je Hašek nebo Škromach a jim podobní, ale to si většina strany nemůže přiznat. Musela by se rozpustit.
Sobotka jako fíkový list tradiční politiky, která zároveň není tradiční, protože je slušná, je náhodná fata morgana, kterou způsobuje u pravicových politiků jejich frustrace z vlastní neschopnosti vzít Babišovi stále narůstající počet voličů.
Já sám jsem ČSSD v roce 2013 volil zejména kvůli Sobotkovi. On pro mne představoval tu ČSSD, ČSSD nezemanovskou, proevropskou, liberální, západní, kterou ČSSD ve skutečnosti není. Vnitrostranický puč mi tehdy ukázal hloubku mého omylu. Pučisté argumentovali v té době dokonce tak, že chtějí jednat o vzniku vlády bez svého předsedy. Babiš to odmítl. Pamatuji si velmi dobře na tu úlevu. Tehdy mohl jít prezidentovi na ruku a udělat vládu s Michalem Haškem jako premiérem. Neudělal to.
Z této širší a delší perspektivy by bylo asi nejlépe, kdyby vedení ČSSD už před sněmovními volbami 2017 bylo zemanistické. Jednak by tím tradiční politika dostala svou pravou tvář (jejím nejvěrnějším zosobněním jsou Miloš Zeman a Václav Klaus), k níž by se dalo před Babišem mnohem obtížněji utíkat, čili bylo by mnohem zřejmější, že je nutné politiku pojmout jinak než tradičně – že je třeba mít v prvé řadě na mysli nikoli vnitrostranické poměry a omílaná klišé, ale důvěryhodnost pro voliče. Argument, že Babiš sám není vůbec důvěryhodný, nemůže vést k získání důvěry, což by se také stalo zřejmějším se zemanisty ve vedení ČSSD. V zrcadle zemanistů se tradiční politika, vychvalovaná TOP09 a ODS, ukáže tvářemi Béma nebo Kalouska. Prostě tak, jak ji vidí zřejmě stále větší většina voličů.
Dále by se také ukázalo, jaká síla ve skutečnosti v zemanismu je. Má-li ČSSD na podzim 2017 prohrát, což se zdá téměř nevyhnutelné, ať prohraje na bázi střetu zemanisté-Babiš. Pak by se možná muselo začít v protibabišovské politice jinak a stejně tak by se tím mohla výrazně oslabit pozice Miloše Zemana v prezidentské volbě na začátku roku 2018. Více než půl roku předvolebního střetu mezi zemanisty a Babišem je asi ten nejlepší scénář pro každého, kdo si přeje, aby se česká politická scéna co nejdříve dostala mimo vliv obou dvou těchto symbolů dnešní politické moci.
Sobotka vyzval rebely na souboj: kandidujte proti mně, nebo mlčte ZDE
Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Diskuse