Proč je polská mládež tak pravicová?

7. 12. 2015 / Tomasz Oryński

Po prezidentských a po parlamentních volbách se Polsko octlo v úplně nové situaci. Poprvé není v parlamentě žádná levice a pravicová strana Právo a spravedlnost má ve svých rukou téměř veškerou moc. Opozice vůči nim od rozpadávající se Občanské platformy, od nově příchozích ze strany .Nowoczesna a od několika pozůstatků Rolnické strany je slabá, a tak strana Právo a spravedlnost nyní konečně vidí šanci na to zavést změny, o nichž snila už několik let. Zaútočila rychle a jdou kupředu s používáním brutální síly většiny hlasů, bez ohledu na ústavu, zákony i prostou politickou slušnost - vítěz bere všechno.

Pro starší generaci je šokující situace, kdy v parlamentě Henryka Krzywonos, legendární předák ze stávek z roku 1980, stojí proti bývalému komunistickému prokurátoru Stanisławu Piotrowiczovi, který jménem strany Právo a spravedlnost stojí v čele akcí, jejichž cílem je podřídit straně ústavní tribunál. Avšak mnoho mladých lidí nevidí na jednání strany Právo a spravedlnost nic špatného - hlasovali pro ni i pro stranu Pawła Kukize. Občanské platformě podle nich porážka patří a Polsko potřebuje vládu silné ruky. Takže popularita strany Právo a spravedlnost dále vzrostla. Jak se to stalo, že je mládež v Polsku tak pravicová?

Pravicový extremismus byl v polské společnosti přítomen vždycky. Devadesátá léta byla v Polsku svědkem vzniku neonacistických subkuktur a jejich proniknutí do kruhů fotbalových chuligánů. Avšak teprve během posledních deseti let je Kaczyński ve snaze získat volební hlasy přitáhl z okraje společnosti a začal je chválit jako vlastence a de facto je legitimizoval a přivedl je v Polsku do mainstreamové politiky. Jejich radikální názory přitahují mladé lidi, kteří hledají jednoduchá a rázná řešení.

Lidem, kteří se narodili v roce 1989, během posledního roku komunistického režimu, je dnes 26 let. Proto už existuje nová generace, která nepoznala komunismus, a má tedy úplně jiné názory než jejich rodiče. Starší generace si srovnávají Polsko z roku 2015 s Polskem z roku 1985 a i ti lidé, kteří nejsou nadšeni směrem, jímž dnes Polsko jde, nemohou popřít, že život v Polsku je dnes daleko lehčí než dřív, a vidí, kolik se toho dokázalo.

Avšak mladá generace to vnímá jinak. Asi 2 miliony Poláků pracují v jiných zemích EU, a tak téměř všichni znají někoho, kdo žije v zahraničí, anebo tam pracoval. Proto je pro mladé lidi daleko lehčí srovnávat svůj život s lidmi jejich věku, kteří žijí v Británii nebo v Německu. Nepamatují si nic, co se událo dříve než před deseti lety, a situace v sousedních zemích, jako je Litva nebo Česká republika, je pro ně naprosto neznámá. Proto jediné, co vidí, je obrovský rozdíl mezi životní úrovní v Polsku a v západní Evropě a potřebují někoho, koho by z toho mohli obvinit. Pravicoví politikové jim poskytují jednoduchá, stereotypní vysvětlení: Za "špatnou" situaci v Polsku mohou imigranti, establishment, podnikatelská sféra anebo záhadní "oni". O těch záhadných "oněch" mluví často a rád Jarosław Kaczyński, a vždycky ponechává pauzu, kterou si posluchač má doplnit sám ("V Polsku existují síly, které tady nemohu jmenovat...")

Nová generace Poláků byla utvářena dobou, v niž se narodila a v níž vyrostla. Po roce 1989 byla provozována polská ekonomika kapitalistickým způsobem z devatenáctého století - komunistické Polsko zbankrotovalo, a tak byly zavedeny "reformy šoku" podle drastického Balcerowiczova plánu. Tato mladá generace Poláků dospěla v situaci, kdy je velmi těžké získat zaměstnání na plný úvazek a taková zaměstnání jsou velmi špatně placená. Mladí lidé musejí často bojovat o přežití při práci na základě pracovních smluv, které jim nezaručují vůbec žádnou práci a žádný trvalý příjem, při hodinové práci či práci na volné noze, kdy vůbec nemají základní zaměstnanecká práva a žádnou šanci plánovat pro budoucnost, pokud se nerozhodnou z Polska emigrovat.

Jejich hlasu nerozumí starší generace, která měla z hospodářských změn prospěch a podařilo se jí zajistit si dobrá místa a stát se podnikateli, často čistě náhodou. Starší generace si žárlivě střeží své výsady a vykořisťuje mladé lidi, protože se často bojí, že mladá generace, vyrostlá s chytrými telefony v rukou, se bude umět lépe orientovat v tržní ekonomice.

Takže ke komu se mladí Poláci mohou obrátit o pomoc? Církev jim už nepomůže, navzdory tomu, že náboženská výchova dominuje ve všech polských školách (průměrný polský žák má více hodin katechismu než biologie, zeměpisu, fyziky a chemie dohromady). Samozřejmě, že to velmi silně ovlivňuje mladé mozky, často i navzdory neuvěřitelně nízké úrovni vyučování, které provozují špatně připravení kněží, jeptišky a sekularističtí katechetové, na něž nemá ministerstvo školství žádný vliv. Avšak v dlouhodobé perspektivě katechismus ve školách mladé lidi od náboženství odrazuje. Pravidelná návštěva kostelů v Polsku je dnes menší než 30 procent a mezi mladými lidmi je ještě nižší. Avšak ti, kdo v církvi zůstávají, jsou nesmírně radikální.

Mladým Polákům také chybějí znalosti historie. V důsledku reforem polského školství mají dějepis třikrát - nejprve v základní škole, pak na gymnáziu a pak ještě na vysoké škole. Problém je, že historie se vždycky vyučuje chronologicky a v důsledku nedostatku času (na dějepis je daleko méně času než na katechismus) je vyučování historie nesmírně stručné. V mnoha případech nemají učitelé čas, aby "došli" až do dvacátého století, a po přechodu na další školu se začíná znovu od začátku, od prehistorie a starověkého Řecka a Říma. Mladí lidé by měli získat znalosti o politice a občanské společnosti teoreticky z hodin občanské východy, ale tomu je věnováno jen velmi málo času a ještě je ten čas redukován, protože se věnuje raději vyučování podnikatelství.

Proto mají mladí Poláci velmi malé porozumění moderní politice a základním zásadám, jako je oddělení pravomocí nebo volební systém. Nejenže mladí lidé nerozumějí ústavě, ale ani si nejsou vědomi jejího významu. Nevědí nic o vyjednáváních a o politice druhé republiky, ani o složitém procesu přechodu od komunismu ke kapitalismu. Jediné, co vědí, je, jak úspěšné bylo Polsko za odvážných králů jako byl Vladislav Jagiellonský, který "rozdrtili" teutonské rytíře v polích u Grunwaldu r. 1410, anebo "zachránili Evropu před islámem", jako Jan III Sobieski v roce 1683, kdy porazil u Vídně armádu Kary Mustafy. Pokud se vyučuje v dějepisu o nějakém vyjednávání, Polsko bylo vždy obětí a nikdy s ním partneři nezacházeli férově - buď byli obětí Vídeňské konvence, Jaltských dohod anebo rozdělení Polska. Vyjednávání u kulatého stolu se v hodinách polského dějepisu často odmítají jako nečestná dohoda s nepřítelem. Proto mladí lidé často neznají žádné příklady, kdy pokojná vyjednávání a kabinetní politika vedly k něčemu dobrému. Podporováni textem polské hymny (“Jeszcze Polska nie zginęła, póki my żyjemy / co nam obca przemoc wzięła, szablą odbierzemy” - Ještě Polsko nezahynulo, dokud jsme naživu, to, co nám cizí moc vzala, získáme zpět mečem"), hledají silného vůdce, který, jak se jim zdá, dokáže "porazit nepřátele Polska". Chtějí bojovat, zejména protože vyrostli s historkami, jak starší generace bojovala proti komunistickému režimu, a chtějí se nějakého boje také účastnit. Zejména vzhledem k tomu, že ve srovnání s osmdesátými léty dvacátého století, být dnes v opozici proti vládě je naprosto bezpečné. Všechna pravicová média fungují v rámci této ideologie - jejich tituly si říkají "nezávislý tisk", jejich publicisté "vzdorní novináři". To také podporuje pravicová propaganda, která vytvořila kult věrných "prokletých vojáků" - partyzánských skupin, kteří po ukončení druhé světové války odmítli vydat své zbraně a dál bojovali proti komunistům.

Zároveň mnoho mladých lidí nemá ani základní znalosti o ekonomice. Ti, kteří provozují své vlastní firmy, čelí vysokým daním a složité byrokracii. Jiní, kteří pracují jako zaměstnanci za plat, obviňují stát ze svých nízkých příjmů. Nerozumějí, že Polsku bude ještě dlouho trvat, než se bude schopno platově vyrovnat západní Evropě, a že nenažranost mnoha zaměstnavatelů, kteří často nechápou, že zaměstnanci jsou jejich největší kapitál, nenapomáhá k tomu, aby se zvýšení platů dosáhlo. Ale samozřejmě, nejjednodušší řešení nabízí radikál Janusz Korwin-Mikke - "daně jsou krádež, protože nejenže zloději z daňového úřadu stojí jmění, ale také kradou velkou část vybraných peněz". Řešení? Pověsit všecnny zloděje, zavést "opravdový" svobodný trh, snížit daně na minimum a odstranit jakýkoliv vliv státu na ekonomiku.

To, že mladí lidé, kteří nemohou vyjít s penězi, přestože pracují za pár haléřů po mnoho hodin denně v rámci pracovních smluv, které jim nezaručují základní zaměstnanecká práva, hlasují pro politiky, kteří slibují dále omezit zaměstnanecké právo v Polsku, vypadá, značně sebevražedně. Avšak tady narážíme na další problém vzdělávání v Polsku:

Polsko má sice dobré výsledky ze vzdělávání v mezinárodních průzkumech, ale to je většinou důsledkem testů. Děti ve školách nikdo neučí jak spolupracovat, jak analyzovat nebo vyvozovat závěry a řešit problémy. Děti se učí jedině jak mít dobré výsledky v testech. Vědecké obory a matematika jsou odsunovány stranou a v lidových představách není nic špatného na tom, když někdo nerozumí základům matematiky. Naopak, mnoho takových mladých lidí je hrdých na to, že neumějí základní algebru. Říkají si "humanisté" a s pohrdáním pohlížejí na ty "technické blázny". Nedávno se v Polsku znovu stala matematika povinným předmětem u maturity a výsledky jsou strašlivé. Dokazuje to, že studenti nemají ani minimální schopnost řešit ty nejjednodušší logické problémy. Mají ale štěstí, že podvádění u zkoušek se v Polsku stále ještě nepovažuje za odstudný podvod, ale za známku vynalézavosti a chytrosti.

V každém případě, hospodářský liberalismus je v mladé generaci nesmírně populární. V souvislosti s názory na socialismus, které převzali od rodičů, kteří slovo "socialismus" spojují s komunistickými režimy ve východním bloku, není divu, že výraz "levičák" se pro ně stal hlavní urážkou jejich odpůrců. A člověk si musí uvědomit, jak extremní jsou pravicové názory polských dvacetiletých: ti by odmítli i Adama Smithe jako "levičáka".

I jestliže člověk má jiný názor a chtěl by se chovat trochu levicověji, je to obtížné, protože to znamená odvahu jít proti proudu. Polskému internetu pro mladé lidi dominuje pravice a propaganda pro stranu Právo a spravedlnost. Dokonce i servery, které normálně nemají politický obsah, byly v posledních letech zaplaveny propagandou proti straně Občanská platforma.

Mladí lidé, kteří získávají většinu svých informací z internetu, mohou propadnout dojmu, že pravicový narativ převládá. Největšímu polskému agregačnímu zpravodajskému portálu wykop.pl, obdobě diggu a redditu, dominují pravicoví uživatelé. Odkazy na servery, jako je levicový think tank Krytyka Polityczna se tam nevyskytují a dokonce i odkazy na mainstreamová média, jako je gazeta.pl, internetový portál provozovaný vydavateli největšího polského deníku Wyborcza, nebo TVN24, portál  největší polské zpravodajské televizní stanice, jsou neustále odmítány. Naproti tomu "přijatelný" (tedy nikoliv vyloženě neonacistický) pravicový extremismus, jako jsou hnutí pro rozšíření střelných zbraní, či hnutí ekonomického liberála Janusze Korwina-Mikkeho nebo ultrakatolíka Grzegorze Brauna jsou všudypřítomné. Diskuse je nemožná, protože člověk s názory jinými, než jaké má většina, bude urážen a zesměšňován.

Nedostatky polského školství, především soustředění se na mechanické testy a negativní výběr učitelů (donedávna patřili učitelé v Polsku k nejhůře placeným zaměstnancům) vytvořily celou generaci, která je neschopná kriticky myslet a uspokojují ji krátká shrnutí a řvavá hesla. Typickým příkladem je popularita Janusze Korwina-Mikkeho, vzhledem k tomu, že mnoho jeho stoupenců je prostě neschopno jeho myšlenky řádně analyzovat.

Dejme to všechno dohromady, přidejme k tomu absolutní absenci vzorů, uvědomme si, že mladí lidé často rádi volí radikální řešení a mají tendenci být ovlivňováni silnými vůdci, a máte to tady: novou generaci polských pravicových voličů, jimž se líbí změny, které zavádí strana Právo a spravedlnost (protože chce nakopat establishment do prdele, kdo by se staral o nějaké páprdy z Ústavního soudu?). Mladí lidé také nejsou ochotni o ničem diskutovat - jakmile se jednou rozhodli, jsou přesvědčeni, že mají pravdu, a pěstují si nenávist vůči těm, kdo smýšlejí jinak, jak je vidět z internetových diskusí, kde jen nadávají.

Strana Právo a spravedlnost usiluje o další reformu veřejných médií a školství tímto směrem, aby i další generace Poláků zastávala ostře pravicové názory.

0
Vytisknout
6802

Diskuse

Obsah vydání | 9. 12. 2015