Druhý Minsk na mnohé otázky neodpověděl
13. 2. 2015
Ukrajinský summit přinesl dohodu o příměří. Ale dohody nechala mnoho otázek otevřených. Existují všechny důvody zůstat skeptický ohledně toho, zda zabíjení na východní Ukrajině opravdu skončí, napsal Ingo Mannteufel.
Dlouhý noční jednací maratón a následující summit EU v Bruselu nesou jistě část viny za to, že výsledky ukrajinského summitu v Minsku byly předloženy veřejnosti jen po troškách a nevýrazně.
První osobou, která po summitu cosi řekla, byl ruský prezident, který na krátké tiskové konferenci prohlásil, že strany konfliktu se dohodly na příměří na východní Ukrajině od 15. února. To bylo později potvrzeno německou kancléřkou a francouzským prezidentem, kteří oba s opatrným optimismem hovořili o záblesku naděje. Nicméně nelze se nedivit, na čem se tato naděje zakládá.
Konec bojů a zabíjení na východní Ukrajině by jistě byl uspokojivým výsledkem. Ale s ohledem na detaily, které byly dosud zveřejněny, vypadá skepticismus více než oprávněně. Pokud balík opatření nyní odsouhlasených pozorněji prozkoumáte, je zjevné, že tato nová dohoda nejde o mnoho dále než první minská dohoda podepsaná v září 2014. Také tehdy bylo domluveno příměří a stažení těžké výzbroje, ale příměří nikdy nebylo dodržováno.
Ozbrojenci podporovaní Ruskem nyní vojenskými ofenzívami obsadili území na několika frontách. Aktuálně je těžištěm bojů důležitá železniční křižovatka Debalceve, kterou separatisté údajně obklíčili, ale kterou ukrajinské vládní jednotky pochopitelně nechtějí opustit bez boje. Protože příměří nemá začít dříve než za dva dny, nelze vyloučit, že boje kolem Debalceva získají na intenzitě.
Ale jsou i jiné důvody ke značné skepsi, jako zda příměří ohlášené na 15. únor bude opravdu dodržováno. Protože nakonec každá dohoda o příměří má šanci jedině tehdy, pokud demilitarizovaná zóna je adekvátně monitorována a vynucována nezávislými silami. Je nicméně velmi pochybné, zda OBSE tohle dokáže, protože nová dohoda jí pouze připisuje tento úkol několika vágními slovy. Také z tohoto důvodu je velmi pravděpodobné, že boje budou pokračovat.
Co více, jiné body dohody zavazují ukrajinské vedení nejen k tomu, aby na východní Ukrajině tolerovalo nepřátelský režim, ale ještě mu poskytovalo ekonomickou a finanční pomoc. Současně dohoda jen velmi vágně předjímá návrat kontroly ukrajinského státu nad rusko-ukrajinskou hranicí koncem roku 2015. Takže tato dohoda nepřináší Ukrajině o nic větší bezpečnost.
Do 15. února se tedy Evropa může utěšovat nadějí, že příměří se stane skutečností. Ale není zdaleka jisté, že Minsk II povede k ukončení krveprolití. A pokud se to nestane, bude třeba během příštího týdne znova diskutovat otázku dalších sankcí nebo dokonce dodávek zbraní Ukrajině.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse