O šílené logice nenávisti mezi proamerickým a proruským táborem přisluhovačů v ČR

9. 9. 2014 / Karel Dolejší

Pokud se v ČR jednoho dne stane něco analogického současnému dění na Ukrajině - různí lidé typu Jiřího Vyvadila a Martina Kollera zjevně spojují své naděje se sílícím ruským vlivem u nás - vyprofiluje se konflikt mezi proamerickým a proruským táborem přisluhovačů jako určující a každý bude volky nevolky cpán do této šílené logiky.

Zrovna včera Annika Nordgren Christensen publikovala článek o probíhajícím obratu ve švédské bezpečnostní politice. Země, která donedávna rekordně šetřila na zbrojení, teď mj. nakupuje 60 nových stíhaček.

Kromě jiného Nordgren Christensen píše o nepříliš vzdálené době, kdy se ve Švédsku ještě věřilo, že "sociální vývoj je lineární". Jenže právě už Nietzsche, Spengler a Toynbee kriticky reflektovali naivně osvíceneckou filosofii dějin, podle které "vývoj je lineární, zákonitý a nevratný". Mezi marxisty totéž řešil Walter Benjamin. Ten dokonce označil naivní víru německých sociálních demokratů v pokrok za hlavní důvod jejich porážky nacisty. Považovali nacisty za "historicky překonané" a odmítali se věnovat pochopení toho, jak a proč nacismus funguje. "Dívali se dopředu" tak dlouho, až byli nemilosrdně zničeni tím, co tak povýšeně podceňovali.

A teď se totéž na jiné úrovni opakuje.

Nicméně kdybych žil ve Švýcarsku, které má vojenský plán pro případ rozpadu EU, asi by měl trošku problém považovat bezpečnostní témata za jakési odvádění pozornosti od podstatnějších věcí.

Takoví Ukrajinci si například kvůli bezpečnostní politice už o dění ve svém státě přestávají rozhodovat. Ústavní uspořádání jim de facto diktuje vojenský nátlak Ruska. Suverenita lidu a podobné "samozřejmé" věci v takové situaci nemají až tak velký význam. Některé důležité opce jsou předem vyloučeny bez ohledu na legitimizační proceduru.

Pokud se v ČR jednoho dne stane něco analogického současnému dění na Ukrajině - různí lidé typu starého národněfrontovního politika Jiřího Vyvadila a různí bývalí estébáčtí udavači typu Martina Kollera zjevně spojují své naděje se sílícím ruským vlivem u nás - vyprofiluje se konflikt mezi proamerickým a proruským táborem přisluhovačů jako určující a každý bude volky nevolky cpán do této šílené logiky.

(Například mně už se to stalo; přestože preferuji vznik nějakého systému evropské bezpečnosti s omezenou rolí USA, neustále jsem napadán coby "proamerický" a "protiruský", protože "Rusko je třeba chápat".)

Už se také stalo, že se například tématu přímé demokracie v ČR bohužel zmocnil ultrapravicový Úsvit. Bude dost dlouho trvat a vyžádá si značné úsilí vymanit toto téma z důsledků Okamurova polibku smrti. Okamura má svou rasistickou stranickou ideologii jasně hodnotově vyprofilovanou, má přehledný rámec pro prosazování populárních předsudků např. proti Listině základních práv a svobod. To se o "levici" vzhlížející k Orbánovi rozhodně říci nedá.

Pokud si vzpomínám, Švýcarsko naposledy okupoval Napoleon. Přesto se právě toto Švýcarsko nyní velice intenzívně obává o svou vojenskou bezpečnost. Zdá se, že mohou existovat i nebezpečné doby, které pouhým optimismem a pozitivním přístupem nelze změnit na jiné, pokud se vyhýbáme tomu, co je formuje.

Není to aspoň trochu k zamyšlení?

0
Vytisknout
6412

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2014