Kapitalismus jako zombie

10. 1. 2014 / Jiří Bátěk

Autor klade a odpovídá např. na otázky: Proč nemohl Havel kritizovat porušování lidských práv v USA?, Proč Češi nejsou ateisti?, Kdy skončí pasivita české společnosti? Proč lidé jako Palach, schopní obětovat život pro politické ideje, místo aby násilí použili proti systému, obrátili ho proti sobě? Zajímavá je i myšlenka nutnosti oživení významných historických postav českých dějin (Hus, Chelčický, Žižka, Masaryk...) pro současné bojovníky. Jako vzor, ze kterého by čerpali energii, sílu a odvahu.

Kniha je to zdařilá a lze ji doporučit jako možného odrazového můstku k vlastnímu kritickému myšlení.

Pro ukázku si můžeme uvést několik myšlenek, které v knize najdeme:

• Krize je trojná -- je to jednak krize ekonomická, dále krize ekonomických teorií a dále krize odporu. V mnoha zemích se zvedá masový odpor proti neoliberálním škrtům, ale odpor se nepřetaví do politické a ekonomické praxe.
• Volbami se nevolí zastupitelé, nýbrž se potvrzuje moc těch, kteří již vládnou. Mění se možná jednotlivé postavy nebo strany u moci, ale nemění se způsob vlády. Různé programy a hesla stran, ale reálná politika je stejná. Vládne jedna strana mnoha podob a ve volbách se rozhoduje o tom, které křídlo získá větší vliv.
• Stát rozházel v neprůhledných výběrových řízeních v letech 2006-2010 cca 276 miliard korun. V tomto světle se zavádění úsporných vládních balíčků, jenž šetří na platech státních zaměstnanců, omezuje porodné apod., jeví dosti iracionálně.
• Neoliberální reformy mění charakter vědecké práce -- cílem je co největší počet publikací v prestižních časopisech. Ideální vědec je ten, co nechce nic objevovat -- pouze trochu jinými slovy opakuje již zavedené poznání.
• Jistý ekonomický poradce ODS, který za režimu pracoval v prorežimní vědecké instituci, sdělil autorovi toto: "Vždy jsem se řídil zásadou neoklasické ekonomie -- maximalizuj svůj osobní užitek. Kvůli této zásadě jsem byl v KSČ a nyní jsem v ODS."
• Vzdělanost je schopnost vidět širší souvislosti a klást otázky, které nabourávají zažité stereotypy. Polovzdělanost se vyznačuje neschopností propojit jednotlivé poznatky do živého dynamického celku.
• I naší době vládne utopie, že dnešní liberálně demokratický kapitalismus může existovat donekonečna (Žižek).
• Pro lidi ze Západu bylo zjevením, když jsme v 90. letech opojně přijímali liberální demokracii. Ve střední Evropě jsme uvěřili tomu, čemu byli na Západě již dávno skeptičtí.
• Antikomunismus má politický dopad a přitom v zásadě nemá nic společného s realitou.
• Představme si, že žijeme na konci první republiky a na stránkách Lidových novin se stále znovu probírají spolupracovníci rakouské tajné policie. U slavných spisovatelů se pátrá po sebemenších náznacích koketerie s rakouským orlíčkem. Po 20 polistopadových letech jsme si na takovou absurditu už zvykli. To svědčí o tom, že trauma z minulého režimu je rezistentní vůči času.
• Současná ekonomická krize rozhodně nemusí vést k rozlomení kapitalismu, nýbrž naopak k jeho zpevnění prostřednictvím autoritářských regulací.
• Mýtus nového věku byl snad největší překážkou toho, aby se Charta přeměnila v polistopadovou kritickou iniciativu.
• Masaryk by byl Havlovým kritikem. Proč? Pro Havlovu "nepolitickou politiku", která zůstává u obecné mravnosti, ale nevyvozuje jasné praktické důsledky.
• Média dokáží měnit politické názory jenom omezené části společnosti. Jen těm, kteří chtějí mít svůj názor, ale ten přejímají od mediálních expertů, celebrit, či "kulturní fronty".