Malá justiční trapnost

7. 9. 2013 / Richard Bébr

Uvedl jsem, že redaktoři MF DNES Tomáš Syrovátka, Antonín Viktora, Ivana Karásková a další:

1. Porušili ustanovení čl. 40, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (která je součástí Ústavy české republiky) o presumpci neviny. V článcích soustavně označují MUDr. Ratha za viníka, který ekonomicky poškodil ČR.

2. Publikovali smyšlené nepravdivé údaje o MUDr. Rathovi, čímž naplnili skutkovou podstatu trestného činu pomluvy: o jiném sdělovali nepravdivé údaje, které byly způsobilé značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, a páchali takový čin tiskem.

3. Zveřejnili odposlechy, tedy nezákonně získané údaje z vyšetřovací dokumentace. Bylo porušeno především telekomunikační tajemství a byla porušena zákonná ustanovení o zákazu vyzrazování informací, získaných použitím operativních prostředků -- odposlechů. Kdo sbírá takové údaje s cílem vyzradit je nepovolané osobě, dopouští se trestného činu; vyšší trestní sazba platí, spáchá-li takový čin tiskem.

Nejprve se vyjádřila policie ČR: "Únik informací ze strany policejního orgánu nebyl zjištěn. Do trestního spisu mají právo nahlížet i jiné osoby v souladu s § 65 trestního řádu". Dále mi policie doporučila. abych se "obrátil na autory článků, aby mi sdělili svůj zdroj informací". Jinými slovy -- abych si případ vyšetřil sám.

Raději jsem tedy zaslal trestní oznámení Státnímu zastupitelství. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 kromě mnoha vágních a nic neříkajících vět konstatuje, že "orgány trestního řízení nemohou působit jako korektivní nástroj ve vztahu k médiím, zejména posuzovat novinářské postupy či zkoumat obsahy článků z hlediska jejich vyznění, jakož i způsobu užitých výrazů či tvrzení" (podepsán Mgr. Martin Černý, v.r.). Podle státního zástupce mohou tedy redaktoři médií porušovat ústavní pořádek České republiky, zveřejňovat vylhané informace o dosud nevinném občanovi s cílem ohrozit jeho vážnost, poškodit jej v zaměstnání a způsobit mu vážnou újmu atd.-- a státní zastupitelství se tím prostě nemůže zabývat. Pozoruhodné.

O porušení telekomunikačního tajemství a o nezákonném zveřejňování informací, získaných operativními prostředky není ve spisu OSZ ani slovo. Vyjádření k tomuto trestnému činu jsem několikrát urgoval u OSZ i u Městského státního zastupitelství a u Vrchního státního zastupitelství v Praze. Bezvýsledně. Podal jsem písemné stížnosti. Různé stupně Státního zastupitelství si spisy vzájemně ve všemožných kombinacích předávaly. Nakonec jsem se od VSZ dozvěděl, že je vše v pořádku a nikdo nepochybil.

Nikdy se nikdo nevyjádřil k tomu, že Obvodní SZ ani za 8 měsíců nedokázalo odpovědět na oznámení trestného činu zveřejnění obsahu telekomunikačního provozu. Tomuto bodu se všechna SZ ve všech svých spisech důsledně vyhýbala. Vždy jsem však byl poučen, že si už dále nemohu na nic stěžovat a že se už nesmím k ničemu vyjadřovat.

Jen tak mimochodem: v korespondenci o presumpci neviny mě Vrchní SZ zaujalo sdělením, že ustanovení čl. 40, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (která je součástí Ústavy české republiky) se nevztahuje na redaktory MF DNES (podepsala JUDr. Marcela Kratochvílová). To je také velmi pozoruhodné.

Nakonec jsem se obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství. Tam jsem se dočkal jakéhosi pochopení, ale ne pomoci. NSZ není totiž oprávněno zabývat se tím, že OSZ ani za 8 měsíců přes četné urgence nevyřídilo oznámení trestného činu a že MSZ a VSZ na tom neshledávají žádné pochybení. Upozornil jsem NSZ na jednání Vrchní státní zástupkyně, která při vyšetřování postupu OSZ a MSZ "nezjistila žádné závady" a mou stížnost "shledala nedůvodnou" (podpis: JUDr. Lenka Bradáčová, Ph.D.). K tomu NSZ pouze sdělilo, že toto rozhodnutí Vrchní státní zástupkyně je konečné a stížnosti už nejsou dále přípustné.

Shrnuto:

Podal jsem trestní oznámení na podezření ze spáchání tří trestných činů redaktory MF DNES. Ke dvěma z nich jsem obdržel zamítnutí s pozoruhodnými právnickými absurditami. Na třetí oznámení jsem prostě dodnes nedostal žádnou odpověď. Když jsem si na nevyřízení stěžoval, bylo mi jak MSZ tak i VSZ pouze sděleno, že "stížnost je nedůvodná". NSZ jen pokrčilo rameny.

Na žádném stupni SZ -- od obvodního až po nejvyšší -- nikomu zřejmě nevadilo, že předvedená komedie dosti poškozuje už tak nevalnou pověst české justice. Všem zúčastněným připadá normální, že v odpovědích na jednoznačně formulované stížnosti se všechna SZ vždy záměrně a okatě vyhýbají jasně (textově i graficky) vyznačenému předmětu stížnosti, nezmiňují se o něm a po záplavě vágních a nic neříkajících vět prostě stížnost označí za nedůvodnou. Všem zúčastněným připadá normální, že OSZ porušilo všechny zákonem stanovené lhůty a za 8 měsíců nedokázalo vyřídit jednoduché trestní oznámení.

Poznamenávám, že trestný čin zveřejňování odposlechů (kterému se státní zástupci všech stupňů v tomto případě tak usilovně vyhýbají) byl do právního systému zaveden po úniku odposlechů pana Drobila (a novináři psali o "náhubkovém zákonu"). V případě MUDr. Ratha se ovšem tato zákonná ustanovení jaksi nehodí.

Tuto kauzu dokázalo státní zastupitelství protahovat celý rok. Jediným výsledkem je pro mne zákaz dále se domáhat vyřízení nevyřízených trestních oznámení. Nezbývá než zkusit bojovat za projednání jednoduchého spisu další rok nějakým jiným způsobem. Zatím nevím, kde bych měl začít.