Když systém onemocní

6. 9. 2013 / Marek Řezanka

Reforma má být obecně určitou zásadní dlouhodobou systémovou změnou, od níž se očekává nějaké zlepšení stávajícího stavu. Nečasův kabinet slovo "reforma" skloňoval snad ve všech pádech. V praxi však bylo vidět především "šetření", a to tam, kde redukce výdajů může dlouhodobě představovat značný společenský dluh. Například úspora na stavu policistů či hasičů s tím, že tito lidé si hledají další zaměstnání, aby jejich životní úroveň neklesala, může být pro společnost sebevražedná. Ztráty převyšují zisk.

Nemístné "úspory" jsou pak nejbolestnější a nejcitelnější v oblastech, které slouží jako pilíře společnosti: ve školství, ve zdravotnictví, ve sféře sociálního zabezpečení.

Je třeba zdůraznit, že jak školství tak zdravotnictví se dlouhodobě potýkají s celou řadou problémů. Místo jejich řešení došlo za vlády kabinetu P. Nečase k jejich vystupňování.

Ve školství lze zmínit například problematický krok, kdy školy dostávají peníze na žáka a vedou spíše boj o "počet hlav", než o to, co je v nich. Dlouhodobým problémem škol, hlavně na nižších stupních, je pokles autority učitele -- a často závislost učitele na něčích sponzorských darech, které jsou pro ředitele škol stěžejní. To se potom těžko předávají žákům nějaké trvalejší hodnoty.

Zdálo se, že ministr Heger bude ve vládě, která byla povětšinou sestavena z lidí, kteří o svých resortech příliš nevěděli (např. V. Bárta se podle vlastních slov s dopravou "intenzivně" seznamoval o něco déle než týden), jedním z mála specialistů na svou problematiku. Je to navíc ministr zdravotnictví, který vydržel na svém resortu relativně dlouho.

Kam ovšem za něho české zdravotnictví dokráčelo?

Již před jeho nástupem se zdravotnictví potýkalo s řadou problémů, které se netýkají toliko platů. Mnoho let se mluví o tlacích farmaceutických lobby, které nutí lékaře předepisovat jen určité druhy léků a které přetvářejí veřejný statek na lukrativní byznys.

V posledních letech se však pacient musel potýkat s následujícími ranami (pro některé občany téměř morovými):

1) Zhoršení dostupnosti lékařské péče i její kvality (Např. vládní podoba dojezdové vzdálenosti v případě dostupnosti zdravotních služeb)

2) Omezení bezplatné péče i v oblastech, jež by se daly považovat za minimální standard (byly například zpoplatněny amalgamové plomby)

3) Zdražení i základních léků, často zásadních pro život, nemluvě o jeho kvalitě

K tomu je třeba připočíst problémy pojišťoven v čele s VZP. Jako symbol by zde mohl posloužit M. Šnajdr z ODS, který mj. několik let působí ve správní radě Všeobecné zdravotní pojišťovny.

V Obchodním zákoníku je mj. obsaženo, že "členem statutárního nebo jiného orgánu právnické osoby, která je podnikatelem, nemůže být ten, kdo vykonával kteroukoli ze srovnatelných funkcí v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz". Jak dne 19. 6. 2013 informovalo Právo, právě za Šnajdra přišla v 90. letech frýdecko-místecká firma HC Construct do konkurzu.

Ještě viditelnější fackou do tváře občanů, zvláště těch, kteří jsou odkázáni na pravidelný příjem drahých léků, je několik let se táhnoucí projekt "knížek pacienta", který skončil neslavně. Nějaká ta miliarda zmizela -- a výsledný produkt žádný. Ministr Heger k tomu sdělil, že je mu to líto, že ho to mrzí. Tečka.

"Knížky pacienta" lze chápat jako pověstné Andersenovy šaty pro císaře. Jenom nám chybí více malých dětí, která by upozorňovala na císařovu nahotu.

"Projekt elektronických zdravotních knížek rozjela VZP se soukromou společností IZIP před více než deseti lety. Akciovku přitom na počátku vlastnili europoslanci ODS Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký. Ti loni předali část akcií do Švýcarska, ačkoliv věděli, že akcie IZIP bude dokupovat VZP." Zdroj: ZDE

Protesty lékařů nebyly od roku 2010 příliš masivní -- a je škoda, že jednotlivé složky společnosti nedovedou stát více při sobě a nevidí kromě svých problémů problémy druhých.

Jedním z nejvýraznějších kritiků počinů vlády v oblasti zdravotnictví byl David Rath. V těchto dnech se řeší, zda obvinění v jeho případě byla opodstatněná a zda nebývale dlouho ve vazbě držený muž se trestných činů, z nichž je viněn, dopustil, nebo ne.

Podstatné pro naši společnost je ale smutný fakt, že David Rath byl jedním z mála kritiků, kteří dokázali neduhy českého zdravotnictví věcně pojmenovávat a upozorňovat na ně.

Miloš Voleman, místopředseda Lékařského odborového klubu -- svazu českých lékařů mj. poukázal na jeden z kroků Nečasova kabinetu: "V praxi to znamená, že si pojišťovny budou samy určovat, jaké úkony budou z veřejného pojištění hradit a kolik za ně budou nemocnicím platit. Rozsah zdravotní péče tak nebude určovaný potřebami obyvatel, ale ekonomickým zájmem pojišťoven. Postupně se bude víc a víc omezovat péče hrazená z pojištění a pro určité skupiny obyvatel se stane i základní péče nedostupnou." Zdroj: ZDE - 29. 10. 2012

Významným signálem pro společnost je červnové rozhodnutí Ústavního soudu, které zrušilo dělení zdravotní péče na "standardní" a "nestandardní" a zrušilo zvýšení poplatku za denní pobyt v nemocnici i pokuty za nevybírání regulačních poplatků.

Zákon by měl podle výkladu Ústavního soudu plně popisovat a upřesňovat pojem nadstandardní péče -- což prozatím nečiní. Nadstandard je vymezen ve vyhlášce k zákonu, a na to Ústavní soud ČR upozorňuje.

Otázkou je, zda je možné, aby zdraví člověka bylo předmětem tržního hospodaření -- a aby hlavním hlediskem při nakládání s ním byl zisk. Stačí se například zamyslet nad faktem, že pokud někdo za finanční krize netratí, jsou to farmaceutické firmy. Ti, kdo jsou na lécích závislí, se bez nich neobejdou.

Společnost, kde část jejich občanů nemá zdravotní péči dostatečně dostupnou (ať již co do vzdálenosti či finančně), je společností nemocnou. A čím více se toto onemocnění bude šířit, tím více bude narůstat dluh společnosti vůči svým občanům.

Je zajímavé, že ti, které je nejvíce slyšet, jak hodlají hájit naše "ústavní zvyklosti" jsou shodní s těmi, kteří připravili takové legislativní kroky, jež Ústavní soud ruší.

Možná by stálo za to v nějaké eseji popřemýšlet, jaký je vztah mezi svobodou člověka a kvalitní obecně dostupnou zdravotní péčí. Jedna z částí takové eseje by se potom mohla jmenovat: Když systém onemocní.

Najde se po dlouhých letech všemožných diagnóz někdo, kdo přijde s receptem na jeho léčbu? Zatím je jisté pouze to, že kabinetu P. Nečase se to opravdu nepovedlo.

0
Vytisknout
5915

Diskuse

Obsah vydání | 10. 9. 2013