Kratom: už to není nevinný čaj. Ale pomůže zákaz, nebo vytvoříme nový černý trh?

12. 9. 2026 / Petr Waniek Horváth

 

To všechno může znít rozumně. Pokud jde o děti a návykovou látku, proč nebýt přísnější?

A tady je zajimavá otázka . Pomůže další zákaz skutečně problém vyřešit, nebo jen část trhu přesune tam, kde už ho stát nebude mít pod kontrolou?

Co vlastně kratom je?

Kratom je rostlina pocházející z jihovýchodní Asie. Je příbuzná kávovníku a její listy obsahují řadu alkaloidů, především mitragynin a 7-hydroxymitragynin.

Účinky kratomu přitom nejsou vždy stejné. V menších dávkách může působit spíše stimulačně, zatímco ve vyšších dávkách může mít účinky tlumivé, uklidňující a analgetické.

Právě proto se také kolem něj vytvořila určitá iluze, že jde pouze o přírodní produkt, něco mezi čajem a doplňkem stravy.

Jenže ani „přírodní“ neznamená „bezpečný“.

Co kratom dělá s organismem?

Kratom není neškodná bylina jen proto, že pochází z rostliny. Jeho hlavní alkaloidy působí mimo jiné na μ-opioidní receptory, a proto může mít ve vyšších dávkách tlumivé a analgetické účinky.

Při pravidelném užívání se může vytvořit tolerance a fyzická závislost. Mezi popsané nežádoucí účinky patří nevolnost, zvracení, bolesti břicha, zrychlený tep, vysoký krevní tlak, zmatenost, útlum, halucinace, třes či křeče. V závažných případech byly popsány poruchy vědomí a útlum dýchání. Objevily se také případy poškození jater.

Problém může nastat i při vysazení. U pravidelných a dlouhodobých uživatelů se mohou objevit abstinenční příznaky podobné těm při odvykání opioidů: úzkost, podrážděnost, deprese, nespavost, pocení, rýma a slzení, bolesti svalů a kostí, křeče, průjem a silná touha po další dávce.

Čím častěji, déle a ve vyšších dávkách člověk kratom užívá, tím větší bývá riziko těchto potíží.

Není přesné tvrdit, že odvykání od kratomu je stejné jako odvykání od heroinu. Některé příznaky však mohou být podobné. Odborné poznatky zároveň ukazují, že abstinenční syndrom po kratomu bývá v průměru mírnější než po klasických opioidech.

Pro člověka, který kratom užívá dlouhodobě a pravidelně, však může být vysazení natolik nepříjemné, že je velmi obtížné zvládnout ho bez odborné pomoci.

Kdo po kratomu vlastně sahá?

Kratom rozhodně není pouze problémem několika lidí, kteří ho někde experimentálně vyzkoušeli. Užívají ho lidé různých věkových skupin a mezi uživateli jsou i mladí lidé, studenti nebo lidé aktivně sportující.

Právě u mladších lidí je přitom problém zvlášť citlivý. Část z nich může kratom vnímat jako něco relativně bezpečného, protože je legální a pochází z rostliny.

A pokud člověk vidí kratom prodávat v běžném obchodě, může si velmi snadno vytvořit dojem, že jde o něco podobného energetickému nápoji nebo bylinnému přípravku.

Jenže psychomodulační látka není  ani zdaleka energetický nápoj, který mimochodem také není bez zdravotních rizik .

Jak se vlastně kratom sháněl a jak se prodává dnes?

Ještě donedávna byl kratom v Česku prakticky mimo klasický systém regulace. Prodával se přes internet, v některých kamenných obchodech, automatech a dalších distribučních kanálech. Na obalech se často objevovalo upozornění, že není určen k lidské spotřebě.

To byla samozřejmě spíše právní konstrukce než skutečný obraz toho, jak byl výrobek používán.

Od listopadu 2025 se situace změnila. Kratom a kratomový extrakt byly zařazeny mezi psychomodulační látky. Pro jejich prodej tedy dnes platí pravidla, která mají mimo jiné zajistit kontrolu věku, povolení prodejců, požadavky na výrobky a další podmínky pro jejich uvádění na trh.

Není tedy pravda, že by dnes byl kratom v Česku jednoduše „volně bez regulace“.

Co znamená přesun kratomu mezi psychomodulační látky?

Psychomodulační látky představují zvláštní právní kategorii. Nejde o klasické zařazení mezi zakázané omamné a psychotropní látky, ale současně už nejde ani o běžné zboží.

Stát tím v podstatě říká: víme, že tato látka existuje, víme, že ji lidé užívají, a místo úplného zákazu ji chceme dostat pod kontrolu.

To je  rozumný princip.

Otázkou ovšem je, zda jsme ochotni dát tomuto systému dostatek času a současně ho opravovat tam, kde nefunguje.

Můžu nabídnout kratom kamarádovi?

Tady se často objevují poněkud zjednodušené informace.

Zařazení kratomu mezi psychomodulační látky neznamená, že každý jednotlivý případ, kdy někdo předá malé množství kamarádovi, automaticky představuje trestný čin.

Trestní zákoník ale nově obsahuje zvláštní ustanovení o neoprávněném nakládání s psychomodulačními látkami. Pokud někdo s takovou látkou nakládá neoprávněně ve větším rozsahu, může jít o trestný čin. Ještě přísněji se posuzují závažnější případy, například pokud dochází k distribuci dětem.

Jinými slovy, není možné zjednodušit právní úpravu na větu „kratom můžeš komukoli dát“ ani na opačné tvrzení „jakékoli předání kratomu je trestný čin“.

Rozhodující jsou okolnosti, množství, rozsah a především to, komu a za jakých podmínek je látka poskytována.

A kolik kratomu může mít člověk u sebe?

Ani tady není správné zaměňovat různé limity.

Současná regulace například stanovuje maximální množství kratomu v jednom balení. U kratomu jde o 50 gramů, u kratomového extraktu o 10 gramů nebo 10 mililitrů.

To ale není totéž jako obecný limit, kolik gramů smí člověk mít doma nebo u sebe pro vlastní potřebu.

Co tedy vlastně znamená § 251a?

Nové ustanovení trestního zákoníku se týká neoprávněného nakládání s psychomodulačními látkami ve větším rozsahu.

Základní skutková podstata může být potrestána až dvěma lety odnětí svobody, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti. U závažnějších případů mohou být tresty podstatně vyšší.

To je důležité hlavně proto, že stát tím dává jasně najevo, že psychomodulační látky sice nejsou úplně zakázané, ale jejich nelegální distribuce už může mít trestněprávní následky.

A co kratom za volantem?

Tady se ukazuje další zajímavá mezera mezi regulací kratomu a její praktickou vymahatelností.

Řídit pod vlivem kratomu samozřejmě není dovoleno. Samotná vyhláška ke kratomu výslovně upozorňuje, že se výrobek nemá užívat před řízením a že člověk nemá řídit ani později, pokud se po jeho užití cítí být pod vlivem.

Jenže zatímco u některých jiných návykových látek existují stanovené krevní limity, u kratomu taková hranice stanovena není. Mitragynin ani 7-hydroxymitragynin nejsou mezi látkami, pro které by byla určena konkrétní limitní hodnota pro posuzování ovlivnění řidiče.

A problém je i praktický. Policie nemá běžný silniční orientační test, kterým by mohla přítomnost kratomu zjistit stejně jednoduše jako u některých jiných drog. Při podezření je možné provést odborné vyšetření a laboratorní toxikologický rozbor biologického materiálu.

Samotné zjištění mitragyninu v organismu ale ještě automaticky neříká, jak výrazně byl člověk v době řízení ovlivněn.

V Poslanecké sněmovně ostatně letos zaznělo, že u kratomu chybí nástroje terénní detekce i stanovené limity míry ovlivnění v souvislosti s řízením vozidel.

A právě tady je poněkud zvláštní situace. Stát kratom zařadil mezi psychomodulační látky, reguluje jeho prodej, stanovuje požadavky na výrobky a sám upozorňuje, že může ovlivnit bdělost, koordinaci pohybů, rovnováhu nebo smyslové vnímání.

Přesto u něj zatím nemáme jednoduchý terénní test ani zákonnou hranici, od které by bylo možné bez dalšího říci, že řidič je pod vlivem.

To už není jen otázka kratomu. Je to otázka toho, zda je celá regulace skutečně dotažená do všech důsledků.

Jak to řeší naši sousedé a Západ?

Česká cesta rozhodně není jediná.

Na Slovensku je kratom zařazen mezi kontrolované psychotropní látky a jeho nakládání podléhá mnohem přísnějšímu režimu.

Polsko zvolilo ještě tvrdší přístup a kratom i mitragynin zařadilo mezi kontrolované narkotické látky. Držení, prodej nebo dovoz tak mohou mít trestněprávní následky.

Ve Francii je nákup a držení kratomu zakázáno. Velká Británie zase používá širší režim zákona o psychoaktivních látkách, který kriminalizuje mimo jiné výrobu, dodávání a dovoz psychoaktivních látek.

Německo má odlišnou situaci. Kratom není jednoduše zařazen mezi klasické narkotické látky, ale jeho uvádění na trh může narážet na jiné právní režimy, například pravidla pro léčivé přípravky nebo potraviny.

Zajímavé přitom je, že v Evropské unii neexistuje jednotný přístup. Jednotlivé státy si otázku kratomu řeší různě.

A to je důležité i pro českou debatu. Nemáme totiž před sebou jednoduchou volbu mezi „rozumnou regulací“ a „zákazem“. Máme několik různých modelů, od kontrolovaného trhu až po praktický zákaz.

Závislost nemusí čekat roky

Kratom může být návykový a problém nemusí vzniknout až po dlouhých letech.

Při pravidelném, zejména každodenním užívání si organismus může postupně vytvořit toleranci a fyzickou závislost, takže po vysazení se mohou objevit abstinenční příznaky.

Jak rychle k tomu dojde, se ale mezi jednotlivými lidmi výrazně liší a záleží mimo jiné na dávce, četnosti a délce užívání.

Jak rychle může vzniknout závislost?

Na otázku, po kolika dnech nebo týdnech vznikne na kratomu závislost, neexistuje jedno číslo.

U někoho může problém vzniknout během několika týdnů pravidelného užívání, u jiného až po měsících. Rozhodující je především množství a četnost užívání.

Zpočátku člověk může užívat kratom jen občas. Postupně ale může zjistit, že potřebuje vyšší dávku nebo častější užití, aby dosáhl stejného účinku. Tím se vytváří tolerance.

Když pak dávku vynechá, mohou se objevit první abstinenční příznaky a člověk si vezme další dávku nejen proto, aby se cítil dobře, ale spíše už proto, aby se necítil špatně.

Právě v tomto okamžiku se z užívání může stávat začarovaný kruh závislosti.

U pravidelného každodenního užívání proto nemusí jít o problém vzdálené budoucnosti. Závislost se může rozvinout poměrně rychle, přičemž její intenzita se mezi jednotlivými lidmi výrazně liší.

A nejde jen o teoretickou možnost. V adiktologických službách už dnes vyhledávají pomoc lidé, kteří kratom užívají pravidelně a snaží se ho vysadit.

V jednom průzkumu mezi adiktologickými službami bylo v roce 2023 zaznamenáno 1 049 pravidelných uživatelů kratomu ve 130 programech. Průměrný věk těchto klientů byl 26,7 roku.

To samozřejmě neznamená, že v Česku je právě 1 049 lidí závislých na kratomu. Jde pouze o počet pravidelných uživatelů zachycených v zapojených službách.

Je to ale další důkaz, že problém už dorazil i do systému léčby závislostí.

A kde se mají léčit?

A tím se dostáváme k dalšímu problému, o kterém se při debatách o kratomu mluví podstatně méně: dostat se k odborné pomoci nemusí být vůbec jednoduché.

V Česku sice existuje přibližně 300 až 350 různých adiktologických programů, ale těch, které poskytují ambulantní léčbu a poradenství, je jen kolem stovky až 120. Pro děti a dospívající je určeno přibližně 35 těchto programů.

Národní monitorovací středisko přitom upozorňuje, že do kontaktu s adiktologickými službami se dostane jen zlomek lidí, kteří by odbornou pomoc potřebovali, a v červnu 2026 uvedlo, že kapacita adiktologických služeb nestačí poptávce.

To je důležitá připomínka k celé debatě o kratomu.

Můžeme zpřísňovat prodej, zvyšovat pokuty a zakazovat internetové obchody, ale pokud člověk už závislost získá, musí mít také reálnou možnost rychle se dostat k odborné pomoci.

U mladého člověka je to ještě důležitější.

Nestačí tedy pouze řešit, jak zabránit tomu, aby se ke kratomu dostal. Stejně důležité je řešit, co uděláme ve chvíli, kdy už problém vznikne.

A není náhodou, že lidé, kteří se snaží kratom vysadit, hledají pomoc i sami mezi sebou.

Na sociálních sítích vznikaly a fungují skupiny českých uživatelů kratomu, kde si lidé předávají vlastní zkušenosti s užíváním, závislostí a především s odvykáním. Radí si, jak postupně snižovat dávky, popisují abstinenční příznaky a sdílejí, co jim při vysazování pomohlo a co naopak nezabralo.

Je to svým způsobem pochopitelné. Když člověk nemůže rychle najít odbornou pomoc nebo se za svou závislost stydí, může být skupina lidí se stejnou zkušeností první místo, kam se obrátí.

Zároveň ale není možné brát takové rady jako náhradu odborné léčby. Zkušenost jednoho uživatele nemusí fungovat u druhého a někdy může být dokonce nebezpečná.

Přesto je existence těchto svépomocných komunit sama o sobě zajímavým signálem. Ukazuje, že problém se závislostí na kratomu není pouze teoretický.

Lidé ho skutečně řeší a část z nich hledá cestu ven z užívání i mimo oficiální systém odborné péče.

Kratom může zabíjet, ale čísla je potřeba číst opatrně

Tady se dostáváme k argumentu, který v politické debatě nepochybně zazní nejsilněji.

Policie v souvislosti s rokem 2025 uváděla 17 úmrtí, u nichž byl v těle zemřelých zjištěn kratom.

Jen ve čtyřech případech byl podle dostupných údajů identifikován jako jediná relevantní návyková látka.

V dalších případech šlo o kombinaci kratomu s dalšími látkami, například léky nebo jinými návykovými látkami.

To je zásadní rozdíl.

Nelze tedy poctivě napsat „v roce 2025 kratom zabil 17 lidí“.

Přesnější je říct, že kratom byl zjištěn v tělech 17 zemřelých a ve čtyřech případech byl podle dostupných údajů jedinou relevantní látkou.

Ani tato informace ale není důvodem k bagatelizaci.

Jestliže se kratom kombinuje s dalšími psychoaktivními látkami, může se riziko výrazně zvýšit. A právě zde má stát důvod zasáhnout.

Otázkou je pouze jak.

Je zákaz internetového prodeje opravdu řešením?

Vláda nyní navrhuje zakázat prodej kratomu na dálku úplně.

Argument je pochopitelný: internet je pro děti snadno dostupný a stát chce mít jistotu, že se k psychoaktivní látce nedostanou.

Jenže dnešní systém už počítá s ověřováním věku. U povoleného prodeje na dálku existují mechanismy ověření věku a prodej může provozovat pouze oprávněný subjekt.

Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, zda současný systém funguje dostatečně dobře. To je legitimní otázka.

Ale úplný zákaz je něco jiného.

Když zakážeme legální internetový prodej, nezmizí lidé, kteří kratom přes internet kupují. Nezmizí ani poptávka. Část zákazníků může jednoduše hledat jiný způsob nákupu, nad kterým už stát nebude mít kontrolu.

A právě proto je namístě před zákazem zvážit, zda není účinnější současný systém zpřísnit a lépe kontrolovat, než ho celý rušit.

Co bychom měli kontrolovat především?

Jestli chceme skutečně chránit děti, měli bychom se podle mého názoru soustředit především na několik věcí.

Za prvé na věk.

Pokud někdo prodává kratom dítěti, neměl by riskovat jen malou pokutu, která se jednoduše započítá do nákladů podnikání.

Za druhé na obsah výrobku.

Stát by měl velmi dobře vědět, co se pod názvem kratom prodává. Zejména u extraktů je otázka koncentrace mnohem důležitější než u obyčejného sušeného listu.

Za třetí na kombinované výrobky a látky, které se snaží regulaci obcházet.

A za čtvrté na prodejce, kteří pravidla systematicky porušují.

Tady dává smysl tvrdý postup.

Pokud obchodník opakovaně prodává dětem, porušuje stanovené limity nebo prodává výrobky s nebezpečným složením, neměl by mít právo podnikat s psychomodulačními látkami.

A co daně?

Vláda zároveň navrhuje zavést na kratom spotřební daň a přesunout ho ze snížené sazby DPH do základní sazby.

Daň může mít určitý regulační efekt. Pokud se výrobek zdraží, část lidí si ho může kupovat méně.

Jenže i tady existuje hranice.

Příliš vysoká cena může mít úplně jiný efekt u lidí, kteří už jsou na látce závislí. Pokud jim legální kratom výrazně zdražíme, neznamená to automaticky, že přestanou.

Mohou hledat levnější alternativu.

Je proto potřeba přemýšlet nejen nad tím, kolik stát vybere na daních, ale také nad tím, jakou cenovou hladinu ještě dokáže legální trh udržet.

Kratom tedy není nevinný. Ale zákaz sám o sobě není politika

Kratom rozhodně není nevinný čaj.

Může vést k toleranci, závislosti a abstinenčním příznakům. Může být nebezpečný ve vysokých dávkách a při kombinaci s dalšími látkami. A máme i konkrétní případy úmrtí, u nichž byl kratom přítomen.

To všechno jsou dostatečné důvody pro regulaci.

Ale regulace a zákaz nejsou totéž.

Česká republika si v roce 2025 vybrala cestu kontrolovaného trhu. Vznikla kategorie psychomodulačních látek, licencovaní prodejci, pravidla pro výrobky a kontrola věku.

Teď, necelý rok po zavedení tohoto systému, chce vláda některé jeho části výrazně zpřísnit.

Je naprosto legitimní ptát se proč.

Pokud máme důkazy, že některé části regulace nefungují, opravme je. Pokud prodejci obcházejí věkovou hranici, trestejme je. Pokud se objevují nebezpečné extrakty, kontrolujme je. Pokud jsou problémy s konkrétními provozovnami, dejme kontrolním orgánům dostatečné pravomoci.

Ale než zakážeme celý internetový prodej, měli bychom si položit jednoduchou otázku:

Co se stane den poté, kdy legální nabídka zmizí, ale poptávka zůstane?

Část lidí snad skutečně přestane a méně lidí s ním začne . Jiní si najdou jiný způsob, jak kratom získat. A stát přitom může přijít o část kontroly, kterou má nad regulovaným trhem dnes.

Jestli chceme chránit děti, neměli bychom bojovat pouze proti samotnému kratomu. Měli bychom bojovat proti jeho nekontrolovanému prodeji, proti prodeji dětem, proti nebezpečným koncentracím a především proti tomu, aby se z regulovaného trhu stal trh nekontrolovaný.

Protože zákaz může být velmi jednoduché a především líbivé politické řešení.

Dobrá protidrogová politika je ale podstatně složitější.