Postoj Číny k Hormuzskému průlivu: Co ve skutečnosti znamená „otevřený“
17. 5. 2026
čas čtení
4 minuty
Panuje jistá nejistota ohledně toho, proč čínský velvyslanec při OSN kritizoval rezoluci USA a Bahrajnu ohledně Hormuzského průlivu. Trumpovi úředníci totiž tvrdí, že Číňané v Pekingu Trumpovi sdělili, že souhlasí s tím, že průliv musí být znovu otevřen, píše na webu Responsible Statecraft Trita Parsi.
Nejistota může spočívat v tom, co vlastně v tomto kontextu „otevřený“ znamená.
Na základě mých rozhovorů s čínskými diplomaty „otevřený“ pro Číňany znamená to, že průlivem proudí provoz. Ropa, plyn a zboží proudí dovnitř i ven. Dochází k výměně peněz. Obchod vzkvétá.
To neznamená, že nemůže existovat mechanismus, v jehož rámci by regionální státy vybíraly poplatek za tranzit. I s tímto poplatkem může ropa stále proudit. To, co však udržuje průliv uzavřený, je blokáda – nikoli poplatek.
Ačkoli je pochopitelné, že by Číňané upřednostňovali, aby se neplatilo žádné mýtné, objevují se návrhy, ke kterým jsou otevření. Mohli by se například smířit s regionálním mechanismem, který by vybíral poplatek za správu životního prostředí. Tedy mýtné, které není prezentováno jako mýtné.
To by ostatně mohla akceptovat i Trumpova administrativa, ačkoli USA chtějí, aby byl mechanismus plně regionalizován, a ne jen spravován Íránem a Ománem.
Ostatní státy GCC – zejména Spojené arabské emiráty a Bahrajn – jsou kategoricky proti tomu. Podle jejich názoru, který je kupodivu velmi blízký názoru Izraele, by takový mechanismus dal Íránu nepřiměřenou geopolitickou váhu. Tyto státy by chtěly, aby USA znovu začaly bombardovat Írán.
Čína má však i jiné důvody, proč se staví proti rezoluci USA a Bahrajnu, která získala podporu více než 100 spolupředkladatelů z řad členských států OSN. Ačkoli návrh rezoluce, který jsem prošel, nespadá pod kapitolu VII – ten předchozí, proti kterému Rusko a Čína uplatnily veto, nepoužíval standardní formulaci „jednající podle kapitoly VII Charty Organizace spojených národů“, ale obsahoval ustanovení ve stylu článku 39: „Konstatuje se, že jednání Íránu … představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost“ – přesto však připravuje půdu pro následnou rezoluci podle kapitoly VII, která by povolila použití síly proti Íránu.
Toto není nic nového. Je to koneckonců přijetí těchto počátečních rezolucí, které nakonec eskaluje k rozhodnutí podle kapitoly VII, což zvyšuje náklady pro Rusko a Čínu spojené s vetováním této konečné rezoluce. „Uškrtit dítě v kolébce“ je, tak říkajíc, méně nákladné. USA postupují stejně v případě rezolucí kritizujících Izrael; velkoryse vetují rezoluce, které by mohly jakkoli připravit půdu pro vyvíjení jakéhokoli tlaku na Izrael – ať už smysluplného, nebo symbolického.
Ale je tu ještě něco. Čína ví, že kdyby Trump porazil Írán, svrhl Islámskou republiku a převzal kontrolu nad íránskou ropou, jako to udělal s ropou ve Venezuele, Peking by se ocitl ve velmi zranitelné situaci.
Koneckonců, prodej venezuelské ropy do Číny a Asie se propadl o 92 % poté, co Trump koncem prosince 2025 svrhl Madura – z průměrných 600 000 barelů denně v roce 2025 na 48 000 barelů denně v únoru 2026 (drtivá většina této asijské ropy směřuje do Číny).
Peking se v takovém scénáři nemůže spolehnout na to, že státy GCC odolají tlaku USA, aby zablokovaly dodávky ropy do Číny. Jedinou zemí v Perském zálivu, která může a pravděpodobně bude odolávat tlaku USA, je Írán.
Pro Čínu by tedy souhlas s případnou rezolucí podle kapitoly VII, která by povolila použití síly proti Íránu, znamenal vystavit se nebezpečnému budoucímu vlivu USA na její energetickou bezpečnost.
Celý text v angličtině ZDE
236
Diskuse