Omluva (bývalého) sociálního pracovníka terénu úřadu Praha 10 a Prahy 7 za to radostné křepčení sociálních odborů při vyhazování našich kolegyň a kolegů z MPSV a MMR

6. 4. 2026 / Pavel Veleman

Ta současná, místy až hysterická radost velké části těch správných "praktiků a praktiček tzv.  terénu" (hlavně OSPOD) sociálních odborů z největších čistek na MPSV a MMR za posledních 25 let, kterou “dělají" lidé spojení  například s Aliancí pro rodinu, IT specialista Karel Trpkoš ( muž na špinavou práci jak u pana Jurečky, tak i u pana Juchelky), který společně s tvrdou manažerkou z antisociální líhně úřadu práce (paní Jirková) -  jen doplňuje a ukazuje rozsah krizovosti našeho oboru, kde rozhodují lidé naprosto nekompetentní a střední management tzv. terénu tomu ještě tleská.

Odcházejí (jsou vyhazováni) pro ně většinou nenávidění legislativci, ke kterým mohu a také mám spousty výhrad, ale to opravdu nejsou strůjci současné sociální krize...

Bojíme se politiků, bojíme se říci dlouhá léta o potřebné nástroje k výkonu legislativních změn, ke kterým jsme se přihlásili již na začátku devadesátých let minulého století. Často velmi ustrašení vedoucí sociálních odborů jich vždy využívali jako hlavní viníky bezmoci před svými podřízenými a teď celý tento skrývaný vřed nenávisti praskl. Hnis nenávisti cítí opět toxičtí politici a využívají k svým cílům.

Opravdu jste přesvědčeni milé kolegyně a kolegové, že lidé jako Trpkoš, Jirková, Gregor, Babiš, Juchelka, Mrázová, Klempíř, Šťastný, Macinka, Turek, Okamura, Pastuchová společně s Hrabou, Ludkovou nám a hlavně našim klientům pomohou?

Jako cestu z krize nám přeci spíše nabízejí politiku podobnou fašistickému korporátnímu modelu státu, disciplíny, pútlaku, profesního a stavovského zařazení a hlavně poslušnosti se nechat tzv. převychovat, tzv. napravit, tzv. zařadit do našeho většinového modelu myšlení, leč bez ekonomického, sociálního a kulturního kapitálu to opravdu nejde…To přeci alespoň tušíme.

Sami sobě nabídneme jako řešení svého špatného svědomí stále se vracející tzv. přiznání biologické danosti těch nepoučitelných, neschopných vychovávat, neschopných bydlet, neschopných vlastně žít...Vše je vaše špatné chování, možná za to ani nemůžete, ale na vinně je vaše individuální DNA, které odebráním dítěte snad dokážeme konečně přerušit, změnit, tak nám nedělejte problémy…

My vám přeci nabízíme svoji pomoc na základě hodnot svého života, své zkušenosti, jen ty primární, mocenské kapitály vám opravdu nezajistime, bez nich by totiž naše věčné pohádky o své individuální síle splaskly jak vypuštěný balón... Všichni je mít nemůžeme, tak pochopte své místo v potravinovém řetězci s smiřte se s tím. To je přeci přírodní zákony…

Nemylme se, do tohoto myšlenkového světa nás se tyto "správné  OSPODY" společně s politiky navracejí...

Celá poválečná moderní sociologie tento “biologický nesmysl”, který nadělal obrovské společenské zlo,m vyvrátila, ovšem my tomu nevěříme, jsme přeci praktici (nečteme žádné neomarxistické kydy) se vracíme k rozumu kýčovité, individuální tradice tzv. zdravé rodiny, což reprezentují naše životy....

Toto je opravdu naděje změny v sociální oblasti a sociální práci? A do tohoto myšlenkového prostředí spíše první poloviny 20 století, umocněné byrokracií starého, dobrého Rakouska-Uherska chcete přivést mladé sociální pracovníky generace Z?

Tzv. sociální, praktický terén (a byl jsem na úřadech dvacet let jeho součástí) často vidí hlavně byrokratické jednotlivosti, nechápe a boji se vůbec projevit názor o propojenosti sociální politiky, sociální práce, školství, bytové politiky, prekarizované mzdy a ten kdo se  snaží upozorňovat na tyto problémy, většinou odchází z úřadu...

Svatá prostoto... Jako by opravdu reálně šlo opravdu poznat a oddělit nejen v sociální práci, ale v každé činnosti s lidmi (jasně a přesně) co je dobré a to je špatné... Vždy jedno souvisí s druhým.

Požadovat na toto jasnou metodiku a jako s jízdním řádem chodit s tímto "zjevením pravdy o dobré a zdravé rodině" po nekvalitních bytech, ubytovnách, stanech a naplňovat svoji ( přenesenou úlohu stát ), to je parodie na moderní sociální práci...

Za svoji generaci pracovníků blížících se důchodovému věku a často i ho překračujících, která stojí v čele velké části pražských sociálních odborů (mnohdy i třicet let ve funkci) je realita asi nejen Prahy. Pochopitelně, že tito stále stejní lidé desítky let na svých pozicích hájí ( aniž si to často uvědomují) paradigma neoliberální ideologie začátku devadesátých let - výkon ryze individuální, případové sociální práce a nic jiného…

Nedávno jsem se dozvěděl od jedné, velmi slavné, velmi výkonné vedoucí pražského sociálního odboru, že ona vůbec neuznává (nezná) například "kritickou sociální školu", která právě tento jiný (komplexní) přístup nároku nejen na klienty, ale hlavně na změny v sociálním systému reprezentuje. Prý je to návrat marxismu a komunismu...

A tak sociální práce na velké části municipalit právě díky této ideologické zaslepenosti pouze kryje a spolupracuje desítky let na upevnění své pozice s politickou mocí stále stejných partiček politiků. A již například výběrem a vedením svých podřízených, nastavují systém k tomu, že opravdu nebojácní, progresivní, mladí lidé nenastupují na tyto úřady nebo je velmi rychle opouštějí...

Mít v této situace pocit, že návrat jakési případové, individuální disciplínace narůstající chudoby a pochopitelně i všech patologických jevů, je cesta naprosto překonána stejně jako další politické pohádky naší smutné generace...

Nechme již svá desetiletí obsazená vedoucmi místa konečně novým lidem! Třeba i z generace Z… 40 let našeho mistrování stačilo! Jenže co by si místní politické mafie počali se sebevědomým, odvážným, neshrbeným personálem v čele sociálních odborů?

Držme při sobě, přituhuje… Duben 2026